V minulých týdnech se na mnoha místech strhly těžké boje i drobnější přestřelky, americké jednotky poprvé po delší době nasadily v ozbrojeném střetu bombardéry B-52. A hlavně: velkou moc nadále mají místní vládci, kteří nemusí brát příliš vážně prezidenta Hamída Karzáího.
"Rozhodně se nedá říci, že za ten rok nastal zásadní obrat k lepšímu, země je stále hodně nestabilní," říká Jiří Knitl, vedoucí afghánských operací Společnosti Člověk v tísni při České televizi. "Změnu je cítit v Kábulu, tam se vrací právo a pořádek, tam míří zástupy navrátilců. Jinde se však nic moc nemění," dodává.
I to málo je pro Afghánce zdrojem naděje - zatímco západní vlády jsou ve svých úvahách o budoucnosti země mírně nervózní, obyvatelé považují za nejpodstatnější, že po čtvrt století válek je poměrný klid.
Kábul, kde boje srovnaly se zemí celé čtvrti, se tak stává přecpanou metropolí, do níž se z okolních zemí vrátily statisíce uprchlíků. Také menší města i venkov žijí obnovou - spálené domy rychle získávají nové střechy a na polích, často mezi červenými kameny značícími minová pole, klíčilo po letech obilí. Zkrátka, říkají Afghánci, válka skončila, svět nám nyní chce pomoci a drobné šarvátky mezi místními vládci nás už příliš nezajímají.
Velitelé mezinárodních sil ISAF i amerických vojáků operujících ze dvou velkých základen tento pohled nesdílejí. Má-li mít země budoucnost, v Kábulu musí být vlivná vláda respektovaná i v jiných částech rozlehlého státu hor a pouští. A to je zatím problém - krvavé střety minulých týdnů ukázaly, že místní vládci se s nikým o moc dělit nechtějí a do svých sporů s gustem nasazují své soukromé armády.
"Jde spíše o menší, lokální střety, celoafghánský konflikt snad zatím nehrozí," říká Jiří Knitl ze Společnosti Člověk v tísni, která již pomohla desetitisícům Afghánců začít znovu.
Prezident Karzáí se nyní spolu se západními diplomaty snaží vliv vůdců omezit budováním celoafghánské armády. Plán předpokládá, že pod jedno velení by se tak postupně dostaly různé ozbrojené formace a vláda v Kábulu by získala moc v jiných částech země.
Někteří z hlavních velitelů již váhavě přislíbili účast na tomto projektu, znalci poměrů jsou však skeptičtí, nevěří, že by se plán mohl v dohledné době podařit. "Není snadné si představit, že by se místní vládci vzdali vojáků, a tím i moci," říká Jiří Knitl.
Existují však nadějné signály: generál Abdulrašíd Dóstum například nedávno tvrdě zasáhl proti dvěma svářícím se skupinám bojovníků. Logika je prostá - stabilita země je i v jeho zájmu, neboť znamená příliv finanční pomoci a případně investic.
Na severu země je přitom ve hře hodně - na stůl se vrátil ambiciózní plán na vybudování velkého plynovodu, který by napojil obrovské zásoby zemního plynu Střední Asie na světové trhy. Pokud by byl opravdu vybudován, přinesl by Dóstumovi značné zisky. "Snaží se nyní situaci spíše uklidňovat, stabilita je v jeho zájmu," říká Jiří Knitl. "To je dobré znamení," dodává.
|
Jak Amerika hodnotí svoji válku Taliban před rokem padl nečekaně rychle, dva měsíce po zahájení amerických útoků. Celosvětové tažení proti terorismu, jak operacím říká Washington, začalo úspěšně. Usámu bin Ládina se sice chytit a pohnat k odpovědnosti zatím nepodařilo, Bílý dům je však s dosavadním postupem spokojen. Zde jsou některé body z jeho oficiální zprávy shrnující americké úspěchy: • 60 000 vojáků USA se účastní války proti terorismu. 9000 v Afghánistánu, další na Filipínách, v Gruzii, Jemenu. |
