"Udělení ceny Carterovi je také výrazem kritiky politiky nynější americké vlády v čele s prezidentem Georgem Bushem," uvedl přeseda mírového pětičlenného výboru Gunnar Berge. Carter byl vybrán z rekordního počtu 156 navržených kandidátů, mezi nimiž bylo 117 jednotlivců a 39 organizací.
Coby 39. prezident USA Carter, který byl navržen na Nobelovu cenu už v letech 1978 či 1998, domluvil podpis dohody v Camp Davidu mezi Izraelem a Egyptem či smlouvy o Panamském průplavu. Vedl také jednání se Sovětským svazem o omezení strategických zbraní. Ratifikace smlouvy označované SALT 2 se mu však nepodařilo dosáhnout.
Carter sklízel kritiku za neutěšenou hospodářskou situaci USA. V zahraniční politice se zaměřoval na lidská práva. Neuspěl však v dlouhodobém vyjednávání o propuštění 52 amerických rukojmích držených v Íránu. Pomohl obnovit diplomatické kontakty mezi USA a Kubou a vyjednat propuštění tisíců politických vězňů. Díky němu také dostali kubánští exulanti možnost navštěvovat příbuzné na ostrově.
Po odchodu z prezidentského úřadu Carter zaujal roli diplomata bez portfeje. V Atlantě založil zvláštní humanitární středisko (Carter Centre) pro pomoc při řešení politických sporů, které pomáhá různým zemím při nastolení demokratického systému, při pořádání svobodných voleb a dozoru nad jejich průběhem. Cartera silně podporoval prezident George Bush starší.
Carter se zabývá dodržováním lidských práv, zmírňováním lidského utrpení a bojem proti chorobám zemí třetího světa. Snažil se o vymýcení tropického onemocnění drakunkulóza v Africe, Pakistánu a Indii. Distribuje léky na ochranu proti onchocerkóze v Africe a Latinské Americe).
Carter byl vedoucím mezinárodní pozorovatelské mise na volbách v Panamě. Působil také jako prostředník mírových jednání mezi etiopskou vládou a Eritrejskou lidovou osvobozeneckou frontou. Díky jeho úsilí se po 28 letech setkali představitelé znepřátelených stran bez předběžných podmínek.
Carter vedl jednání se severokorejským prezidentem Kim Ir-senem o kontrole severokorejských jaderných elektráren, čímž zabránil vyhrocení krize mezi KLDR a USA v roce 1994. Důvěru dostal i na Haiti, kde vyjednal odstoupení zdejší vojenské junty, čímž se zabránilo vojenskému zásahu USA.