Na stopu je navedl Tomáš Celunda, voják elitního útvaru z východních Čech, odsouzený za vydírání k pětiletému trestu. Za spolupráci prezident Celundovi trest prominul.
Nyní se ukázalo, že obvinění detektivové milosti za peníze nenabízeli. "Je nepochybné, že skutek, z něhož byli podezříváni, se nestal," zdůvodnil vyšetřovatel, proč stíhání obou detektivů zastavil.
Mluvčí Václava Havla Ladislav Špaček prezidenta brání. "Celunda nedostal milost jenom tady kvůli tomu. V okamžiku, kdy byla udělována, byly argumenty v její prospěch několikeré, například rodinné důvody. Tady toto vidím jako jakýsi dodatek," vysvětloval včera Špaček. Doplnil, že Havel zatím prominutí trestu nikdy nevzal zpět. "To se samozřejmě nedělá."
Postup, který vedl k udělení milosti, doporučil odsouzenému Celundovi bývalý disident John Bok, zakladatel Spolku na ochranu nezávislé justice Šalamoun. Bok, který je nejčastějším a zároveň nejúspěšnějším žadatelem o milosti pro odsouzené, je dodnes o vině policistů z Hradce Králové přesvědčen.
Milosti jsou nejkritizovanější pravomocí prezidenta. Také mezi těmi, které byly zveřejněny ve středu, vyvolala nejméně jedna rozporuplné diskuse. Bok Celundovi pomohl kontaktovat ekonomickou kontrarozvědku, která pak vyšetřování proti hradeckým detektivům odstartovala.
"Jestliže byl zproštěn obžaloby jejich civilní komplic a výběrčí poplatku za zařizování milostí, je pak logické, že i policisté se nedočkají svého trestu," trvá na vině detektivů John Bok. Pro takové tvrzení však nemá Bok ani Celunda žádný konkrétní důkaz. Sám Celunda navíc při vyšetřování několikrát měnil výpověď.
Ředitel hradeckého útvaru Josef Zaňka, u kterého podezřelí detektivové pracují, si myslí, že šlo o pokus zdiskreditovat práci této policejní jednotky. "Nejprve byla snaha získat pro Celundu milost, ale když dobrozdání od policie nevyšlo, aktéři si vymysleli, že ji do toho zatáhnou," domnívá se Zaňka.
Celunda poprvé o milost skutečně požádal dříve, než začal mluvit o úplatných policistech. Jeho požadavek zamítl ministr spravedlnosti. Teprve když o milost prosila Celundova manželka a k ní se přidal spolek Šalamoun, vyhověl odsouzenému prezident.
Ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš nechce rozdíl ve verdiktech svého úřadu a prezidenta komentovat. "V zásadě panuje shoda mezi naším doporučením a úvahou pana prezidenta, v drtivé většině případů," odpověděl včera Bureš.
Kromě Celundy Havel na doporučení Johna Boka omilostnil i jiné odsouzené, u kterých prominutí trestu ministr nedoporučoval. Na svobodu se tak dostal například Zdeněk Růžička odsouzený za dvojnásobnou vraždu.
Ani k aktivitám spolku Johna Boka se ministr Bureš nechce vyjadřovat. "Jaký prostor má spolek Šalamoun v rozhodování nebo úvahách pana prezidenta, nechť vám řekne pan Špaček," říká Bureš. Prezidentův mluvčí přiznává, že Šalamoun je při žádostech o milost často úspěšný. "Věnuje se specializovaně této činnosti, zabývá se tím cíleně, je zřízen za tím účelem, ale nemá žádné výsadní postavení," tvrdí Špaček.
Naposledy uděloval Václav Havel milosti tento týden, ve středu 27. února, a bylo jich devět. Zbytek trestu prominul například muži, který byl loni podmíněně propuštěn z vězení, ve kterém strávil sedm let za vraždu. Za mříže nemusí také muž, který před dvěma roky zavinil smrt člověka při dopravní nehodě. V obou případech Havel jako důvod milosti uvedl hlavně rodinné důvody odsouzených.
|
Obvinění policistů mohlo být vymyšlené O co přesně v případu omilostněného Tomáše Celundy šlo, není dodnes zcela jasné. Celunda dostal v roce 1997 spolu s dalšími dvěma muži zakázku na vymáhání dluhu. Jistého trutnovského podnikatele vylákali na schůzku, přepadli ho, svázali a s pytlem na hlavě převezli do Celundovy chaty. Tam ho fyzicky a psychicky dva dny týrali. Když podnikatele donutili k podpisu nevyplněných směnek, svlečeného ho vyhodili z auta nedaleko jeho domu. Policie pachatele dopadla a Krajský soud v Hradci Králové je poslal do vězení, Celundu na tři roky. Pražský vrchní soud však trest označil za nízký a zvýšil ho na pět let. Někdy v této době Celundu (jak tvrdí) kontaktoval s nabídkou zprostředkování milosti detektiv, který na jeho případu dříve pracoval. Údajně mu dal telefonní číslo na člověka, který později slíbil, že za 220 tisíc korun zařídí, aby ministerstvo spravedlnosti doporučilo prezidentovi udělit Celundovi milost. Policie, která muže zadržela při předávání peněz, zjistila, že je policejní informátor. Ten vypověděl, že část úplatku byla určena pro dva hradecké detektivy. Před soudem však toto své svědectví popřel. Prý ho k němu donutili příslušníci jiného policejního útvaru, kteří slíbili, že se dostane dříve z vazby. A tady celé vyšetřování končí. Nikdo neprokázal, zda detektivové skutečně chtěli za peníze ovlivňovat udělování milostí, nebo zda se sami stali oběťmi tehdy značně rozšířených sporů mezi elitními policejními útvary a aféra byla vykonstruovaná. Ať už to bylo jakkoliv, Tomáš Celunda na tom vydělal - milost dostal. |
