Na české půdě hospodaří desítky cizinců

Na zemědělské půdě především v okolí hranic s Německem a Rakouskem hospodaří Rakušané, Němci, Belgičané, Nizozemci a Dánové, a to k malé radosti českých a moravských zemědělců. Farmáři z ciziny už přitom v tuzemsku vlastní tisíce hektarů zemědělské půdy a jejich počet se neustále zvyšuje. Proč?

Láká je dostatek levné a volné půdy - která už třeba v Rakousku nebo Německu není - a také to, že do padesáti kilometrů od hranic mohou žádat a získat dotace z programů Evropské unie, jež jsou pro tuzemské zemědělce zatím nedostupné.

"To se týká například ekologických zemědělců, kteří jsou tím pak výrazně zvýhodněni," říká předseda české Agrární komory Václav Hlaváček. To, že se farmáři ze západní Evropy v tuzemsku usazují natrvalo, dokazují některé příklady. Na Znojemsku hospodaří společnost Dan - Moravia Agrar na tisíci hektarech zčásti pronajaté a zčásti koupené půdy.

Majitel společnosti Dán Nielsen Peder Finsen pěstuje při hranicích s Rakouskem ve Valtrovicích kukuřici a pšenici, chová také kuřata. Další příklad: Vystudovaný biolog Michael Piatti-Funfkirchen z dolnorakouské obce Neu Ruppersdorf, který se zabývá ekologickým zemědělstvím, si založil v Česku společnost Landmann a má pronajato zhruba tisíc hektarů pozemku v okolí obce Březí na Mikulovsku.

HLASUJTE V ANKETĚ

Vadí vám, že v pohraničí hospodaří na české půdě cizí zemědělci?

Na polích pěstuje především dýně, které pak vyváží do Německa a Rakouska. A do třetice, Belgičan Johan Agneessens už v tuzemsku vlastní kolem pěti tisíc hektarů a farmu ve Vřeskovicích na západě Čech, šedesát kilometrů od hranic s Německem.

Na farmě bude zkoušet zavlažovací zařízení a pěstovat léčivé byliny. "Nyní je nejvýhodnější doba na investice v České republice," říká Belgičan, který k investicím v českém a moravském pohraničí pobízí i další krajany. Zatímco v Česku se dá hektar půdy koupit za 1500 eur, v Belgii stojí 25 tisíc.

Kromě těch, kteří skutečně hospodaří, se v tuzemsku objevují i ti, kdo skupují zatím levnou půdu a čekají, že po vstupu Česka do Evropské unie její hodnota prudce vzroste a oni vydělají na jejím prodeji. Kolik půdy už v tuzemsku cizinci vlastní? To nikdo neví, oficiální čísla neexistují. Cizinci totiž mohou vlastnit půdu pouze v případě, že ji sami obdělávají a mají v tuzemsku trvalý pobyt, nebo ji nakupují zprostředkovaně přes české občany nebo firmy.

"Proto se nedá počet cizinců evidovat," tvrdí Hugo Roldan z ministerstva zemědělství. "Nevíme, kolik takových farmářů z ciziny je. Víme jen, že v pohraničí vlastní spoustu půdy a už se dostávají do vnitrozemí," dodává předseda Agrární komory Václav Hlaváček.

"Jen na Břeclavsku už mají cizinci pronajaty stovky hektarů. Stačí se přijet podívat na jaro na pole v okolí Mikulova. Traktory s českými poznávacími značkami jsou výjimkou," říká předseda Zemědělského družstva v Sedlci Jan Hajda. Tuzemským zemědělcům invaze farmářů ze západní Evropy vadí.

"Neexistují rovné podmínky pro všechny. Nakupují půdu na jejich poměry levně, přetahují nám zaměstnance, mohou využívat svoji techniku, kterou pořizují za úplně jiných a výhodnějších podmínek než my, mohou získat dotace z fondů Evropské unie, na něž nedosáhneme," tvrdí Hajda.

"Dalo se přece vyřešit legislativně, aby k rozprodeji půdy do ciziny nedocházelo. Už třeba to, že rakouský zemědělec si vyřídí soukromý hraniční přechod u svých polí a naši farmáři mají s přechodem hranice velké problémy, je diskriminující," říká šéf Agrární komory Hlaváček.

Jsem tady spokojený, říká rakouský farmář

Když před deseti roky začal vystudovaný biolog z dolnorakouské obce Neu Ruppersdorf Michael Piatti-Funfkirchen obdělávat hektary polí na Mikulovsku, patřil mezi první vlaštovky signalizující zájem zahraničních farmářů o podnikání v tuzemsku.

Nyní už rakouský farmář hospodaří na necelých sto hektarech půdy. "Před deseti roky jsem se zapojil do pilotního projektu, který iniciovalo tehdejší Československé ministerstvo zemědělství.

Týkal se biologického zemědělství na jižní Moravě, a právě takové hospodářství mám doma v Rakousku," vysvětluje Michael Piatti-Funfkirchen, který v Rakousku hospodaří asi na třech stech hektarech. A k hospodaření na Moravě ho kromě zájmu o biologické zemědělství vedlo také to, že půda v Česku je levnější a v Rakousku je nyní navíc nedostatek volných polí.

Přiznává, že se zpočátku setkával i se závistí svých moravských kolegů zemědělců. "Dnes už je to jiné, jihomoravští kolegové jsou ve velké míře pozitivně naladěni.
Pořád se ale ještě najdou závistivci, kteří se pokoušejí náš projekt biologického hospodářství zdiskreditovat," říká opatrně rakouský farmář.

Počet zaměstnanců na rakouské a moravské straně u něj kolísá podle sezony. "V létě například na své farmě v Rakousku zaměstnávám asi dvacet Čechů, rakouští traktoristé zase dělají na moravských polích," vysvětluje Michael, který si hodně zakládá na osobních vazbách se svými moravskými kolegy.

"Rodiny z obou stran hranice mezi sebou začínají mnohem více komunikovat. Moravané umí nepoměrně lépe německy než Rakušané česky, a to je hrozná škoda. Je doslova skandální, že se na rakouských školách v blízkosti společných státních hranic neučí čeština. Ne z povinnosti, ale proto, že to má smysl," říká farmář.

Na jihu Moravy se do projektu, který pomáhal Michael Piatti-Funfkirchen rozjíždět, zapojili zemědělci, kteří hospodaří asi na dvou stech padesáti hektarech. "Měli bychom využít toho, že stále vzrůstá zájem o biologické produkty v celé Evropě. Proto se snažíme pořádat pro zemědělce v Lednici mezinárodní setkání, předávat nové poznatky z oboru. I letos na konce června uspořádáme letní akademii, pro niž jsme získali podporu ministerstev zemědělství obou zemí," říká farmář, který je i členem tuzemského sdružení ekologických zemědělců Pro-Bio.

Podnikání na moravské půdě Michaela Piatti-Funfkirchena provází i jedna kuriozita. Aby si zkrátil cestu na své pronajaté pole v okolí obce Březí, musel si vyřídit povolení využívat soukromý hraniční přechod. Celníkům tak vždy musí hlásit kdo, kdy a s čím bude hranici projíždět a musí také zaplatit clo.