Mají zabránit především opakování osudu zaměstnanců Enronu, kterým firma nabízela své - dříve velmi cenné - akcie jakou součást portfolia jejich penzijních fondů.
Poté, co se začaly šířit zprávy o problémech konglomerátu, akcie rychle ztrácely hodnotu a během několika týdnů ze z nich staly bezcenné cáry papíru.
Řadoví zaměstnanci tak prakticky neměli možnost zareagovat a včas podíly ve firmě prodat, dokud ještě měly nějakou hodnotu. Navíc se svému chlebodárci zavázali, že akcie do dosažení padesáti let věku nesmějí prodat.
Fondy ohrožují řadové zaměstnance
Bush požaduje, aby akcionáři z řad zaměstnanců dostávali odpovídající informace, které jim umožní včas zareagovat na vývoj situace na akciovém trhu. Mělo by také zmizet povinnost držet akcie určitou dobu. Prioritou firem má být ochrana investic jejich zaměstnanců.
Mnohem obratněji si mohli počínat členové vedení firmy, kteří měli o ekonomické situaci lepší informace. Mnozí podílníci už podali trestní oznámení na auditorskou společnost Arthur Andersen za údajné zatajování skutečného stavu podniku. Šance, že něco vysoudí, je ale malá.
Podle posledních odhadů přišlo 15 tisíc lidí o 1,3 miliardy dolarů. Celkově do penzijního programu nazvaného 401(k) patřily akcie za 2,1 miliardy dolarů.
Prezident Bush měl osobní přátelské vztahy s několika lidmi z vedení Enronu. Koncern také přispíval na jeho volební kampaň. Loni na jaře mu bývalý šéf Enronu Kenneth Lay předal seznam svých doporučení na jmenování členů federální energetické komise. Dva ze zhruba osmi lidí se nakonec skutečně do Komise pro regulaci energetiky (FERC) dostali. Je mezi nimi i její nynější předseda Pat Wood. Je také prokázáno, že viceprezident Dick Cheney se nejméně šestkrát s představiteli Enronu setkal při formulování energetické politiky vlády, která byla k Enronu "velmi přátelská".
Jsou podnikové fondy bezpečné?
Pád velkých firem nebo jen momentální potíže některých odvětví vždy nastolí otázku, zda je bezpečné motivovat pracovníky k ukládání peněz do podnikových fondů. Kolektivně zadrželi dech také například pracovníci dalších velkých společností jako General Electric, McDonald's a Coca Cola, když jejich akcie spadly loni o dvacet procent.
Podobně jako v případě Enronu investovali totiž v rámci penzijních investičních účtů 401(k) do podnikových akcií. Strach proto obchází rodiny s nízkými příjmy, které se nechaly v letech hojnosti a stoupající hodnoty akcií zlákat k penzijním úsporám do podnikových akcií a do akcií vůbec.
Koncem devadesátých let ve srovnání s rokem 1989 stoupl počet lidí penzijně závislých na tomto typu spoření z 16 na 27 procent, zatímco počet lidí spoléhajících na penzijní spoření v hotovosti klesl ve stejné době z 15 na sedm procent.
