"Pan Roubal mluvil při výslechu velice obecně a povrchně a Kajínek se vůbec nevyjádřil," vysvětlil šumperský vyšetřovatel.
Roubal ve svém podání například napsal, že Kajínkovi sehnal pilky někdo z dozorců a že zná osobu, která zařídila jeho přestěhování ze speciálně upravené cely na jiné oddělení na Mírově, odkud později Jiří Kajínek uprchl. "Roubal akorát řekl, že viděl jakési tři pilky, ale domnívám se, že to byla spíš vězeňská šuškanda. Nic dalšího konkrétního neřekl," dodal vyšetřovatel.
Ani při výslechu v nedávném procesu se dvěma bývalými dozorci obžalovanými kvůli Kajínkovu útěku nebyl vězeň Ivan Roubal sdílnější. Již navždy tak patrně zůstane záhadou, kdo Kajínkovi nástroje potřebné k útěku do věznice dopravil a kdo ho z Mírova odvezl do Prahy. Kajínek tehdy přepiloval mříže a na laně ze silonových vlasců a prostěradel sjel na hradby, odkud se na dalším laně dostal až na zem. Čtyřicet dní se pak ukrýval.
Roubal si zároveň ve svém podání stěžoval na špatné zacházení s doživotně odsouzenými vězni. Napsal například, že při sledování televize, která byla za katrem, musí sedět a nemůže přitom ležet na kavalci. Stěžoval si také na to, že nemá zajištěný nerušený spánek.
"Vycházel jsem z platných zákonů a z řádu výkonu trestu, z vyjádření dozorových státních zástupců a nenašel jsme nic, co by bylo v rozporu se zákony. Proto jsem nyní podnět pana Roubala odložil," dodal šumperský vyšetřovatel.
Vedení mírovské věznice mezitím oznámilo, že hodlá napravit nedostatky v režimu žaláře, které vyšly při procesu s dvěma bývalými dozorci najevo. Při soudním líčení například svědci uvedli, že v Mírově nebylo do cel vidět, cvakání katrů trestance upozorňovalo dostatečně dopředu na příchod dozorců a někteří dozorci ani neznali přesný obsah předpisů.
