Pokud by v roce 2002 dorazilo k volebním urnám skutečně téměř 70 procent voličů, znamenalo by to oproti předchozím volbám pokles zhruba o pět procent. Přitom tři čtvrtě roku před zatím posledními sněmovními volbami v roce 1998 vyjadřovalo připravenost jít hlasovat 60 až 65 procent voličů - tedy méně než teď.
Na rozhodování voličů bude mít nezanedbatelný vliv také to, kterou vládní koalici by si po volbách přáli a jaká by se podle nich mohla ujmout moci. Složení povolební koalice, a tedy i vlády, je důležité pro celé dvě třetiny voličů bez ohledu na jejich věk, pohlaví, vzdělání či region.
Nejvíce dotázaných by si přitom v současnosti přálo, aby po příštích volbách vznikla koalice ODS se Čtyřkoalicí (17,9 procenta), ODS s Unií svobody (15,9) nebo alespoň ODS s ČSSD (10 procent). ODS se v "koaličním žebříčku" prosadila ještě také na 5. místě, a to ve spojení s lidovci.
Výrazný zájem o to, aby v povolební koalici nechyběla ODS, je podle politologa Jiřího Pehe dokladem, že lidé chtějí po čtyřech letech změnu. "Většina voličů si přeje změnu vládní garnitury. Změnu vládního kyvadla směrem doprava od politického středu," řekl Pehe, podle něhož jsou podobné periodické posuny zprava doleva a obráceně v postkomunistických zemích obvyklé.
ČSSD se v nějaké koaliční kombinaci vyskytla zhruba ve 30 procentech, zatímco pravicová ODS v celé polovině případů. Sociolog Jan Spousta ze SC&C za tím vidí sympatie voličů pro pravici, které podle něho nejsou velkým překvapením. "U nás má pravice silné postavení. I dnes má v Poslanecké sněmovně pravice většinu," uvedl.
Na dosud váhající občany hodlají zaměřit politici své nadcházející nákladné předvolební kampaně. Podobně se chovali i před minulými sněmovními volbami.
"Kampaně mají smysl pro ty, kteří ještě nejsou rozhodnuti," potvrzuje Spousta.
Klíčovou roli pro konečný výsledek svého hlasování přiznal volební kampani každý desátý dotázaný.
S tím, že bude kampaně politických stran aktivně sledovat, počítá 58 procent občanů, především ze starší generace. "Strany tedy šanci oslovit nerozhodnuté voliče mají. Nějaká chytrá kampaň, jako například minulá 'mobilizace', tedy úspěch mít může," domnívá se Spousta.
Naopak prakticky žádný význam nemá volební kampaň asi pro čtvrtinu lidí. Nezájem o chystané "přesvědčovací" plakáty, šoty nebo mítinky projevuje už dopředu zejména mladší generace do 39 let. Polovina dotázaných z této kategorie se o předvolební kampaň nebude zajímat údajně vůbec.
Partaje se přitom chystají i tentokrát vydat desítky milionů korun. "Je část populace, která volební kampaň očekává - se všemi kladnými i negativními stránkami," řekl k výsledkům průzkumu šéf volebního týmu ODS Miroslav Beneš. Ke kladným stránkám řadí intenzivnější kontakt politiků s občany, k negativním například to, že někteří kandidáti se snaží prosadit pomocí útoků na druhé.
Na co slyší voliči nejvíc? Na peníze. A potom? Zase na peníze. Na otázku "Čím by Vás musela strana oslovit, abyste jí dal/a hlas?" odpovídali občané nejčastěji: vyššími platy a důchody. Na druhém místě u nich byly opět peníze, tentokrát ve formě sociálních dávek, a do třetice to byly zase peníze - schované za příslibem nižších daní. Na ty mají politici největší šanci nalákat voliče z Prahy.
Podle Jiřího Pehe není dominantní role finančních příslibů nijak výjimečná. "Není to netypické. V podstatě ve všech vyspělých zemích chtějí lidé od příštích vlád, aby se jim vedlo lépe," řekl. Upozornil, že při rozhodování voličů hraje roli i to, komu uvěří víc, že bude své sliby schopen alespoň částečně uskutečnit, a to nikoliv na úkor příštích generací.
Na čtvrtém místě by podle SC&C mohly partaje u voličů bodovat se sliby o vymýcení korupce. Další hlasy mohou přinést přísliby v bytové oblasti. Pokud chtějí politici zabodovat s tím, že přestanou lhát, mají podle průzkumu také naději. Ovšem ne u pražských voličů. Ti slib, že politici přestanou lhát neocení.
Pro výběr strany jsou pro občany její představitelé zhruba stejně důležití jako volební program. Malá není ani skupina voličů, kteří hodlají dát svůj hlas té partaji, která jim bude nejméně vadit. Takových je téměř 15 procent. "To je odpověď velmi typická pro respondenty z Prahy," zdůrazňují tvůrci průzkumu.
Reakce na otázku "Má podle vás nějaká nově založená strana šanci uspět ve volbách a usednout ve sněmovně?" asi nepotěší ty, kteří politickou stranu právě zakládají nebo se jí do voleb ještě založit chystají. Případný nový subjekt je totiž bez naděje na úspěch podle více než poloviny dotázaných (52,4 %).
Podle 27 procent naopak šanci na protlačení se do sněmovny má. Více nadějí dává podobným snahám mladší generace do 39 let. "Podobný subjekt jako Cesta změny u nás nemá větší šanci. Jiná situace by byla, kdyby na vznik nové strany věnovala veškerou svoji energii a prostředky nějaká větší osobnost, jako například Václav Fischer," domnívá se Spousta. Zároveň upozornil, že účastníci průzkumu odpovídali na otázky ještě před rozdělením Cesty změny.
Odlišný názor má jedna ze zakladatelek Cesty změny, Monika Pajerová. Výsledky průzkumu podle ní v podstatě potvrzují, že zhruba třetina obyvatel si myslí, že by na politické scéně mělo vzniknout něco nového. Při telefonickém výzkumu bylo ve dnech 7.-12. 9. dotázáno celkem 426 respondentů starších 18 let. Kvóty podle krajů, věku a pohlaví byly stanoveny podle výsledků ze sčítání lidu 2001.
