Smrčkův případ není tak okázalý: usvědčil z podvodu ředitele BIS. Souzen je za to, že ukázal na kameru přísně tajný dokument, jímž právě usvědčoval ředitele. Ten lhal, aby před policií kryl opilého agenta, řidiče, kamaráda. Případ je divný tím, že u soudu nestojí lhář, nýbrž Smrček.
Vyvolává to otázky. Ulicemi našich měst se mohou v autech ve jménu svého tajného poslání prohánět opilí agenti? A jsme ve válce, že přednost před svobodou novináře odhalovat zlořády vrchnosti má čertvíjak důležité tajné lejstro? Odpověď se nedozvíme, je taky tajná.
Dejme si ji sami: v demokratické zemi je agent jako každý jiný motorista - pil, řídil, potrestat. A také v té zemi platí: chránit svobodu je cennější než chránit přísně tajné lejstro, jímž se úředník obestavuje jak zdí v případě, který je mu nepříjemný - že třeba lhal.
Skrytý význam obou procesů bude nám zřejmý až po rozsudcích. Vaše pustí, Smrčka odsoudí. Vaš je starý pán, ať si jde, kdežto Smrček si vyšlápl na úředníka. Tak si teď úřad vyšlápne na něj.
To je jeden význam. Druhý význam nastane, když Vaše odsoudí a Smrčka pustí. Jsou také polopřípady: oba pustí, oba zavřou. Hledat spravedlnost je klopotné. Stále klopotnější.
