"Vymysleli jsme divadlo orientované především na terapii. Od začátku však bylo jasné, že se nebudeme bránit vystupování před lidmi," říká režisér inscenace Miroslav Drábek.
Soubor má poměrně nestabilní členskou základnu. Vznikla tak, že si prodejci Nového prostoru si s ostatními bezdomovci před časem navzájem řekli o možnosti hrát divadlo. Zkoušet se začalo v jedné z redakčních místností, někteří přišli jen jednou, jiní zůstali napořád.
"Je to dost divoké. Lidi kolikrát slibují, že přijdou zase, ale příště už se neobjeví," popisuje své zkušenosti s ansámblem bezdomovců Drábek, který dříve pracoval s profesionály v oblastních divadlech.
"Jen těžko se dokáží delší dobu soustředit. Mnozí jsou alkoholici, to je taky problém. Jsou to však taky velmi otevření lidé, nemají žádné zábrany. Je to lekce i pro mne, musím je dokázat získat," říká režisér.
Bezdomovce Mirka získal režisér pro svůj projekt beze zbytku.
"Před premiérou jsme zkoušeli třeba i do tří do rána," prozradil Mirek, který je z herců služebně nejstarší.
"Byl to pěkný zápřah. Od rána do odpoledne jsme prodávali časopis, pak do noci dělali divadlo a ráno zase museli do metra s časopisem," říká. Dodává však také, že zjistil, zjistil,že divadlo úžasně pomáhá lidské duši. "Zároveň to ale není žádná legrace. Zpočátku se před diváky vždy vyloženě stydím," říká Mirek, bývalý automechanik, který se už počtvrté ocitl na ulici.
Režisér se domnívá, že bezdomovci mají stejnou potřebu společenského vyžití jako lidé, kteří žijí normálním způsobem života. Příležitostí k tomu však mají mnohem méně.
"Je pro ně zajímavé i to, že se kolem zkoušek něco děje, byli jsme hrát fotbal nebo volejbal," říká Miroslav Drábek.
"Objevil jsem tam mezi nimi několik skutečných herců. Panuje mezi nimi soutěživost, někteří jsou ukázkoví narcisové. Jeden se například stále opečovává, poutá na sebe pozornost," konstatuje režisér.
Je prý však zároveň nespolehlivý. " Nedávno přišel na zkoušku tak strašně opilý, že se s ním ani nedalo pracovat. Musel jsem ho poslat pryč."
V případě bezdomovce Mirka má divadlo i proklamovaný terapeutický efekt.
"Na jevišti lidé ani nepoznají, jestli žiju na ulici, v ubytovně, nebo mám vlastní vilu. S divadlem potkám řadu lidí a můžu se tak i dostat ke slušné nabídce na práci," míní bezdomovec.
"V souboru samozřejmě vznikají vztahy, lásky. Divadlo s námi hrají i dva streetworkeři a jedna studentka teatrologie, tyhle tři to hrozně baví a strhávají ostatní," vypráví režisér.
"Jsou tam zvláštní příběhy. Bezdomovec se zamiluje do někoho, kdo domov má, bojí se pak dát svoji lásku najevo. To jsou citlivé věci," říká Miroslav Drábek.
Míní rovněž, že hraní divadla je pro všechny členy souboru důležitým stimulem k důstojnějšímu životu.
"Oni vidí, že fungují jednoduché věci, že je možné vydělat si hraním pár korun a dát si za ně hezkou večeři. Že o nich někdo napíše. To je pro ně hezká motivace," shrnuje režisér.
"Kdyby o nás lidé více věděli, poznali by podstatu našeho problému. A pak by nás snad už neházeli všechny do jednoho pytle s kriminálníky," přeje si Mirek.
