Neznámkujte, radí odborníci

Děti z prvních pěti ročníků základních škol by už nemusely chodit do školy se strachem ze známek.
Autoři Bílé knihy, zásadního dokumentu o budoucnosti školství, soudí, že pro změnu klimatu je nezbytně nutné skončit s rozdělováním dětí na jedničkáře či čtyřkaře. "Doporučujeme umožnit po dohodě školy a rodičů na prvním stupni slovní hodnocení," píší v knize Vladimíra Spilková z pražské pedagogické fakulty a Jan Tupý z Výzkumného ústavu pedagogického.

Děti, které udělají jednu dvě chyby, dostanou hvězdičku a pochvalu.
O dětech z Droždína čtěte ZDE.

Známkování je podle průzkumu dětského výboru pro UNICEF nejčastější příčinou, proč se děti bojí školy.

Tvůrci dokumentu připouštějí, že změna bude nesmírně složitá pro učitele i pro rodiče, kteří jsou zvyklí, že je jejich dítě hodnoceno srozumitelnou známkou. "Pro dítě je však slovní hodnocení nepochybným přínosem. Dozví se, co umí dobře a kde má přidat, i to, že učitel oceňuje jeho snahu," říká ředitel Výzkumného ústavu pedagogického Jaroslav Jeřábek.

Tato slova by zřejmě podepsala drtivá většina dětských psychologů: "Slovní hodnocení je nepochybně posun k tomu, aby dospělí začali brát děti jako celé osobnosti a uvědomili si, že nic není černobílé," soudí Petr Pöthe. Známkováním si podle něj ulehčuje život řada rodičů, kteří se dítěti nemohou či nechtějí věnovat. "Je snadné podívat se do žákovské a říci: kluk má trojku, to je darebák, neučí se...

Nebezpečné je, že děti pak hodnotí samy sebe podle toho, jak je hodnotí rodiče," podotýká Pöthe.

Svou roli hraje i tradice. "Pro mnoho lidí je těžké přijít o známkování. Když jsme s tím před devíti lety začínali, opustilo naši školu deset procent dětí, jejichž rodičům metoda prostě nevoněla," říká ředitel Základní školy v Londýnské Jaroslav Kotal.

Slovní hodnocení je už nyní povolené, a to pro první tři třídy. Používá ho však jen hrstka škol.  Proč zůstat u klasifikace? Třeba proto, že známka je jediný bič, který učitel na děti má. A také může motivovat. "Jsou děti, které zaostávají, a pro ty je slovní hodnocení méně razantní než známka. Ale pro žáky, kteří mají alespoň trochu soutěživého ducha, je větší motivací pěkná známka," míní ředitel Základní školy Milady Horákové v Olomouci Milan Král.

"To jsou předsudky," oponuje Eva Vondráková ze Společnosti pro talent a nadání ECHA.

"Jednička motivuje především ambiciózní rodiče, kteří to pak přenášejí na děti. Pro každého dobrého žáka je však důležitější učit se, že ho to baví, že se chce obohatit.

Jednička je sbírání bodů." Jenže ambiciózních rodičů a těch, kteří se raději zeptají po známce, než by četli složitou charakteristiku svého dítěte, je celá řada. "Slovní hodnocení jsme zkoušeli. Jenže česká mentalita má známky radši. Dnes používáme slovní hodnocení jen v krajních případech," posteskla si ředitelka Základní školy Demlova v Olomouci Anna Dobrovolná.