BBC obrátila válku v Kosovu naruby

- K ročnímu výročí zahájení války v Kosovu odvysílala britská televize BBC v neděli 12. března dokumentární film reportéra Allana Littla nazvaný Morální válka.
Z dvouhodinového pořadu vyplynulo, že oficiální proklamace NATO o ukončení etnických čistek v této oblasti byly jen propagandou, která zastírala, oč ve válce opravdu šlo: o holou existenci aliance.

Autor dokumentárního pořadu Allan Little se konfliktem v bývalé Jugoslávii zpravodajsky zabývá od začátku 90. let.

Výtah z dokumentárního snímku Morální válka:
NATO bylo do války v Kosovu zataženo propagandistickými manévry Kosovské osvobozenecké armády (UÇK).

UÇK od počátku reagovala na srbský útlak neadekvátními partyzánskými útoky na srbské policisty či jiné představitele státní moci.

Citáty z dokumentu Allana Littla Morální válka (titulky iDNES):

Angažovat mezinárodní společenství
"Hned jak jsme dostali obrázky z Prekazu," říká Veton Suroj, známý představitel albánské opozice a vydavatel novin, "dali jsme je na internet". Albánci tak vyzvali celý svět, aby s nimi sdílel jejich bolest nad mrtvými.

Jednostranná zaujatost
Američané předem věděli, že mírový plán postavený na mezinárodním dohledu pod vedením NATO, a nikoliv OSN, bude pro Srbsko nepřijatelný.
"Srbové náš plán na mírové řešení odmítají a Albánci ho přijímají," řekl mi mluvčí amerického ministerstva zahraničních věcí Jamie Rubin. "Je tedy jasné, koho vinit, proti komu má NATO bojovat, koho má chránit."
Trvalo dlouhé týdny, než spojenci  Albánce donutili, aby plán přijali. Srbové ho odmítli. V tuto chvíli spojenci cítili morální oprávnění k vojenskému zákroku.

Vidíte, silná ruka stačí
Miloševič souhlasil s příměřím, souhlasil s příchodem mezinárodních pozorovatelů do Kosova, souhlasil se snížením stavu ozbrojených sil Jugoslávie v Kosovu. Spojencům se zdálo, že stačilo ukázat silnou ruku, a podívejte: ono to funguje. Jenže Miloševič měl jiný důvod, proč na příměří přistoupil: byl přesvědčen, že dosáhl svého.

Ve velení NATO byl zmatek
Začít s bombardováním Bělehradu by znamenalo dramatické vyhrocení napětí. Je shoda mezi členy NATO tak silná, aby takovou zátěž unesla? Tuto otázku se ale podařilo dokonale obejít - doslova. Rada Severoatlantické aliance nikdy o souhlas k tak závažnému kroku nebyla požádána. Rozhodl to generální tajemník jen se svými nejbližšími vojenskými poradci.

Velitelé Kosovské osvobozenecké armády zjevně kalkulovali s tím, že když zabijí srbské vojáky, odpoví Srbové vraždou kosovských Albánců, převážně civilistů, protože ozbrojené příslušníky UÇK nemohli Srbové v lesích dopadnout.

A vyšlo to, například loni v lednu při masakru v obci Račak. UÇK se nakonec podařilo naverbovat NATO pro svou věc.

Západní politici nechápali, o co jde, když ještě navíc vzkazovali představitelům UÇK: "Zájem, soucit a pomoc Západu nevzbudíte, dokud Srbové nezabijí alespoň pět tisíc civilistů."

Britský list The Sunday Times už během konfliktu napsal, že americká zpravodajská služba CIA přiznala, že před válkou v bývalé Jugoslávii pomáhala s výcvikem Kosovské osvobozenecké armády, aby se mohla "bránit" Srbům.

Západ měl před válkou v Kosovu špatné svědomí z toho, že zanedbal bosenský konflikt a stál se založenýma rukama nad tím, jak Miloševič vraždil obyvatele Bosny.

Zejména Madeleine Albrightová se proto po zkušenostech s bosenským konfliktem, ale také po zkušenosti s německými nacisty, ostře zasazovala za tvrdý zásah proti Miloševičovi.

V Kosovu ale byla situace úplně jiná než v Bosně, jiná než v nacisty okupované Evropě, kde byl jasný viník.

NATO zapomnělo válčit
Bombardování Kosova bylo zpočátku zcela neúčinné. Zřejmě i proto, že v ústředí NATO mělo Srbsko vlastního špiona (více ZDE).

Alianci se ale také nikdy nepodařilo zlikvidovat srbskou protileteckou obranu, její letadla se proto nemohla odvážit bombardovat z nižších letových hladin. Potom však jen obtížně zasahovala své cíle.

Proto aliance okruh objektů určených ke zničení v zoufalství rozšiřovala - po vojenské infrastruktuře, přišly na řadu průmyslové cíle.

V tomto okamžiku začalo mezi členskými zeměmi aliance narůstat napětí. Největším kritikem byla Francie. Požadovala nejen omezení bombardování proti civilním cílům, ale i systematickou kontrolu nad vojenským rozhodováním.

S tím, jak se válka prodlužovala, šlo alianci už méně o porážku Miloševiče, o morálku, o ukončení etnických čistek, o lidská práva – nakonec šlo čistě jenom o záchranu vlastní tváře a zachování integrity západoevropského světa.

Protože aliance nemohla působit zbytečné ztráty na životech, byla neobyčejně zranitelná vůči propagandě srbské televize, která se volně šířila do světa.

Mnoho západních televizních stanic přebíralo srbské záběry, protože jiné prostě nebyly k dispozici.

Srbská televize například nejspíše schválně neevakuovala patnáct nočních zaměstnanců ze své budovy, i když věděla, že patří mezi cíle bombardování. Nechala je zemřít, aby měla srbská propaganda velký trumf. Tak o tom alespoň hovořila ve filmu matka jedné mladé techničky, která při náletu v televizi zahynula: "NATO zavraždilo mou dceru, NATO je vrah, to je pravda. Ale vedení srbské televize se na tom plnou měrou podílelo."

Uprostřed konfliktu se Miloševič rozhodl vyhnat z Kosova celé albánské obyvatelstvo a část ho chtěl vyvraždit. Západní politiky i vojáky to naprosto zaskočilo: byli vůči tomu úplně bezmocní a nevěděli, co si s tím počít.

Aliance nebyla na totální válku připravena. Ve velení, které 50 let neválčilo, vládl naprostý chaos.

Kosovskou válku rozhodlo Rusko
NATO nakonec muselo spoléhat na pomoc Ruska. Po jednání s Moskvou, jehož obsah není znám, dalo skutečně Rusko Miloševičovi najevo, že ho nepodpoří. Diktátor tak zůstal zcela osamocen a kapituloval.

Vznešené cíle, pro které válka začala, nebyly splněny.

Miloševič je stále u moci a stále v Srbech bičuje nacionalistické vášně.

Nenávist v Kosovu žije dál. Rozdíl je jen v tom, že nyní se obrátila karta. Albánci už nejsou vyháněni ze svých domovů a zbylí kosovští Srbové žijí v malých zastrašovaných enklávách.

Bombardování Bělehradu, 1999.