Představte si více než kilometr dlouhý činžák o 25 patrech, jak pluje po vlnách. Šírka? Jako dvě fotbalová hřiště. A představte si, že v něm žije 50 až 80 000 obyvatel a 25 000 námořníků a dalších zaměstnanců - dohromady asi tolik jako v Hradci Králové. Tak to je Freedom (Svoboda), největší loď v dějinách. Autoři projektu oznámili, že stavbu svého 8. divu světa začínají se souhlasem honduraské vlády tento týden v Trujillově zátoce.
"Freedom není výletní loď, ale fascinující, jedinečné místo, kde se dá žít, pracovat," tvrdí společnost Freedom Ship International z Miami. Stavba má trvat dva roky deseti tisícům dělníků. Náklady se odhadují na 8,5 miliardy dolarů. Přestože mnozí považují celý projekt za příliš velikášský, otec myšlenky Norman Nixon prohlašuje: "Když jsme před pár lety začínali, viděl jsem šanci na úspěch jedna ku deseti. Teď se však sen naplňuje. Zájem je takový, že bychom prodali tři takové lodi." Kdokoli si může koupit kajutu zvíci přepychového apartmánu nebo garsonky, v ceně od 121 000 dolarů po 11 milionů. Obyvatel lodi Freedom za to získá možnost objet během dvou let svět a přitom nezaplatí tak vysoké daně jako na pevnině. Až 70 procent času má "město na moři" strávit ukotveno u nějakého pobřeží a jen ze 30 procent bude plout. Zastávky budou většinou jednotýdenní. Freedom má vydělávat i jako atrakce a místo pro výhodné nákupy v nesčetných bezcelních obchodech - v pozadí je myšlenka pohyblivého Hongkongu, který denně s pomocí letadel a menších lodí navštíví až 30 000 návštěvníků. Někteří spekulují i s tím, že Freedom a jiné podobné projekty by se mohly stát také místem, kde se budou rozvíjet některé na pevnině zakazované technologie. Mezi ně dnes například patří klonování člověka.
Městoloď
Freedom bude úplně jiná než dnešní lodě, jako jsou Queen Elizabeth II., Mayflower či Grand Princess. Když začneme od předku - od kýlu - Freedom nebude mít žádný. Má se skládat z 520 vzduchotěsných ocelových komor 25 metrů vysokých a podle umístění 15 až 32 metrů širokých a I S až 60 metrů dlouhých. Ty budou pak ještě na pevnině svařeny dohromady tak, aby vytvořily základní bloky lodi o velikosti 100 až 140 metrů, které se spojí až na moři. První základní blok má být hotov za 10 měsíců od zahájení prací, pak se prý již všechny práce výrazně zrychlí. Na základní struktuře pohupující se uvnitř zálivu začne stavba 25 poschodí "města" samého. Na kompletaci hrubé stavby je vyměřeno 17 měsíců. Za dva roky od března 2001 chtějí autoři projektu "zatopit pod kotlem" - tedy spustit stovku motorů o síle 3700 koní - a vyplout. Nixon zdůrazňuje, že na rozdíl od námořních konstruktérů zvolil pro loď dražší dieslové motory, protože déle vydrží a méně znečišťují moře. Tyto motory se navíc mohou natáčet dokola s volností 360 stupňů a o jejich sladění se bude starat počítač. Což zajišťuje možnost snadného couvání nebo i plutí do boku. Kolos se navíc díky své velikosti a ohromné hmotnosti - jen motory a strojní vybavení mají hmotnost 10 000 tun - nebude kolébat na vlnách, takže odpadne hrozba masové mořské nemoci. Freedom ostatně prý nepoškodí ani bouře o síle hurikánu.
Život na palubě
Obyvatelé lodi Freedom vytvoří podle některých sociologů společenství nového typu - tzv. techno-nomádů. Mají sem patřit úspěšní lidé, kteří neradi zůstávají na jednom místě a svou práci vykonávají s použitím internetu. "Nechceme vytvořit nějaký nový stát, vše se bude řídit platným námořním právem," zdůrazňuje však Nixon. Jaký bude život obyvatele města na moři? V každém bytě-kajutě bude koupelna a kuchyně. Malé garsonky však mají mít záchod společně s vanou a kuchyně je součástí obývacího pokoje, který plní i funkci ložnice. Současně může být samozřejmě i kanceláří. V oblasti zábavy plány počítají se vším, co je běžně dostupné i v bohatém městě na pevnině, včetně dvousetakrového parku s jezírky na procházky. Na palubě budou i školy, a to od mateřských až po malou univerzitu. Samozřejmě nesmí chybět nemocnice - má jít o špičkové pracoviště za 200 milionů dolarů. Jiné lodě se asi také nemohou pochlubit vlastní "železnicí" a vlastním letištěm pro malá vrtulová i trysková letadla Své služby nabídnou banky, obchody a alespoň jeden supermarket. Odpady ze záchodů se nemají během plavby vypouštět do moře, jak je dosud běžné, ale spalovat v elektrických toaletách, které přijdou na 3000 dolarů za kus. Špinavou vodu pak čeká recyklace. Ostatní odpady - sklo, papír, kovy a plasty - budou ukládány na lodi a po zakotvení prodány k recyklaci. O bezpečnost se má starat 2000 mužů pod velením bývalého agenta FBI. A všechny veřejné prostory v projektu hlídají bdělé oči kamer. Je však otázkou, zda tato opatření mohou stačit proti hrozbě teroristického útoku, pro který je takováto loď ideálním cílem. Přesto se již nyní závazně zamlouvají první kajuty. A tak má Freedom na papíře již 3000 obyvatel, kteří si zamluvili apartmány - průměrná cena se pohybuje kolem 800 000 dolarů, což znamená, že se prodávají hlavně ty dražší.
Skeptické hlasy
Mnoho konstruktérů lodí varuje, že u takto velkého projektu je velké množství nepředvídatelných faktorů. Například Peter Wild, který má firmu projektující zaoceánské lodě, se ptá, kde budou provádět opravy tak veliké lodě. Plánovaný kolos totiž dnes nepojme žádný suchý dok. Navíc technologie, na níž je loď Freedom založena, byla podle něj ověřena na stabilních ropných plošinách, ale ne u plavidel v rozbouřených vodách u Mysu Dobré naděje. "Oceán podobné experimenty neodpouští," varuje Wild. A nejde jen o konstrukční připomínky. "Spustit na vodu plavidlo s 80 000 lidmi, kteří budou mít jen máloco společného, je výrazem slabého porozumění možným fyzickým i psychologickým hrozbám," říká Jack Stuster, který pracuje jako poradce na projektech budoucích vesmírných kolonií. Upozorňuje, že ve svých návrzích vychází z postupného růstu základen podle modelu hraničářských osad při dobývání Divokého západu. Právě ty rostly pomalu z několika set lidí. Freedom je podle něho sociální experiment. Nixon však tvrdí, že není sociální inženýr a projekt bude mít přirozený vývoj. Technické připomínky pak odmítá jako zkostnatělý přístup stavitelů lodí, což Freedom tak úplně není, dodává: "Neděláme nic nového. Využijeme vyzkoušené technologie." Již během 2. světové války podle něj americké válečné námořnictvo využívalo plující doky, které byly ještě delší než Freedom. Ostatně do budoucna chce námořnictvo nahradit letadlové lodě plujícími velkokapacitními "plošinami" (ještě většími než Freedom), které by byly plnohodnotnou plující základnou pro 10 000 nebo i více vojáků v rámci projektu SeaBase. Nixon si totiž nemyslí, že by Freedom musela zůstat nadlouho největší. "Ještě větší množství lidí na palubě by mohlo vytvořit i soběstačnou populaci. Větší loď by mohla mít hydroponické skleníky pro pěstování vlastních potravin a nový typ pohonu založený na výrobě energie elektrolýzou z mořské vody," sní Nixon. A pokud někdo vynalezne umělou antigravitaci? "Freedom zamíří do vesmíru," říká furiantsky Nixon.
"Freedom není výletní loď, ale fascinující, jedinečné místo, kde se dá žít, pracovat," tvrdí společnost Freedom Ship International z Miami. Stavba má trvat dva roky deseti tisícům dělníků. Náklady se odhadují na 8,5 miliardy dolarů. Přestože mnozí považují celý projekt za příliš velikášský, otec myšlenky Norman Nixon prohlašuje: "Když jsme před pár lety začínali, viděl jsem šanci na úspěch jedna ku deseti. Teď se však sen naplňuje. Zájem je takový, že bychom prodali tři takové lodi." Kdokoli si může koupit kajutu zvíci přepychového apartmánu nebo garsonky, v ceně od 121 000 dolarů po 11 milionů. Obyvatel lodi Freedom za to získá možnost objet během dvou let svět a přitom nezaplatí tak vysoké daně jako na pevnině. Až 70 procent času má "město na moři" strávit ukotveno u nějakého pobřeží a jen ze 30 procent bude plout. Zastávky budou většinou jednotýdenní. Freedom má vydělávat i jako atrakce a místo pro výhodné nákupy v nesčetných bezcelních obchodech - v pozadí je myšlenka pohyblivého Hongkongu, který denně s pomocí letadel a menších lodí navštíví až 30 000 návštěvníků. Někteří spekulují i s tím, že Freedom a jiné podobné projekty by se mohly stát také místem, kde se budou rozvíjet některé na pevnině zakazované technologie. Mezi ně dnes například patří klonování člověka.
Městoloď
Freedom bude úplně jiná než dnešní lodě, jako jsou Queen Elizabeth II., Mayflower či Grand Princess. Když začneme od předku - od kýlu - Freedom nebude mít žádný. Má se skládat z 520 vzduchotěsných ocelových komor 25 metrů vysokých a podle umístění 15 až 32 metrů širokých a I S až 60 metrů dlouhých. Ty budou pak ještě na pevnině svařeny dohromady tak, aby vytvořily základní bloky lodi o velikosti 100 až 140 metrů, které se spojí až na moři. První základní blok má být hotov za 10 měsíců od zahájení prací, pak se prý již všechny práce výrazně zrychlí. Na základní struktuře pohupující se uvnitř zálivu začne stavba 25 poschodí "města" samého. Na kompletaci hrubé stavby je vyměřeno 17 měsíců. Za dva roky od března 2001 chtějí autoři projektu "zatopit pod kotlem" - tedy spustit stovku motorů o síle 3700 koní - a vyplout. Nixon zdůrazňuje, že na rozdíl od námořních konstruktérů zvolil pro loď dražší dieslové motory, protože déle vydrží a méně znečišťují moře. Tyto motory se navíc mohou natáčet dokola s volností 360 stupňů a o jejich sladění se bude starat počítač. Což zajišťuje možnost snadného couvání nebo i plutí do boku. Kolos se navíc díky své velikosti a ohromné hmotnosti - jen motory a strojní vybavení mají hmotnost 10 000 tun - nebude kolébat na vlnách, takže odpadne hrozba masové mořské nemoci. Freedom ostatně prý nepoškodí ani bouře o síle hurikánu.
Život na palubě
Obyvatelé lodi Freedom vytvoří podle některých sociologů společenství nového typu - tzv. techno-nomádů. Mají sem patřit úspěšní lidé, kteří neradi zůstávají na jednom místě a svou práci vykonávají s použitím internetu. "Nechceme vytvořit nějaký nový stát, vše se bude řídit platným námořním právem," zdůrazňuje však Nixon. Jaký bude život obyvatele města na moři? V každém bytě-kajutě bude koupelna a kuchyně. Malé garsonky však mají mít záchod společně s vanou a kuchyně je součástí obývacího pokoje, který plní i funkci ložnice. Současně může být samozřejmě i kanceláří. V oblasti zábavy plány počítají se vším, co je běžně dostupné i v bohatém městě na pevnině, včetně dvousetakrového parku s jezírky na procházky. Na palubě budou i školy, a to od mateřských až po malou univerzitu. Samozřejmě nesmí chybět nemocnice - má jít o špičkové pracoviště za 200 milionů dolarů. Jiné lodě se asi také nemohou pochlubit vlastní "železnicí" a vlastním letištěm pro malá vrtulová i trysková letadla Své služby nabídnou banky, obchody a alespoň jeden supermarket. Odpady ze záchodů se nemají během plavby vypouštět do moře, jak je dosud běžné, ale spalovat v elektrických toaletách, které přijdou na 3000 dolarů za kus. Špinavou vodu pak čeká recyklace. Ostatní odpady - sklo, papír, kovy a plasty - budou ukládány na lodi a po zakotvení prodány k recyklaci. O bezpečnost se má starat 2000 mužů pod velením bývalého agenta FBI. A všechny veřejné prostory v projektu hlídají bdělé oči kamer. Je však otázkou, zda tato opatření mohou stačit proti hrozbě teroristického útoku, pro který je takováto loď ideálním cílem. Přesto se již nyní závazně zamlouvají první kajuty. A tak má Freedom na papíře již 3000 obyvatel, kteří si zamluvili apartmány - průměrná cena se pohybuje kolem 800 000 dolarů, což znamená, že se prodávají hlavně ty dražší.
Skeptické hlasy
Mnoho konstruktérů lodí varuje, že u takto velkého projektu je velké množství nepředvídatelných faktorů. Například Peter Wild, který má firmu projektující zaoceánské lodě, se ptá, kde budou provádět opravy tak veliké lodě. Plánovaný kolos totiž dnes nepojme žádný suchý dok. Navíc technologie, na níž je loď Freedom založena, byla podle něj ověřena na stabilních ropných plošinách, ale ne u plavidel v rozbouřených vodách u Mysu Dobré naděje. "Oceán podobné experimenty neodpouští," varuje Wild. A nejde jen o konstrukční připomínky. "Spustit na vodu plavidlo s 80 000 lidmi, kteří budou mít jen máloco společného, je výrazem slabého porozumění možným fyzickým i psychologickým hrozbám," říká Jack Stuster, který pracuje jako poradce na projektech budoucích vesmírných kolonií. Upozorňuje, že ve svých návrzích vychází z postupného růstu základen podle modelu hraničářských osad při dobývání Divokého západu. Právě ty rostly pomalu z několika set lidí. Freedom je podle něho sociální experiment. Nixon však tvrdí, že není sociální inženýr a projekt bude mít přirozený vývoj. Technické připomínky pak odmítá jako zkostnatělý přístup stavitelů lodí, což Freedom tak úplně není, dodává: "Neděláme nic nového. Využijeme vyzkoušené technologie." Již během 2. světové války podle něj americké válečné námořnictvo využívalo plující doky, které byly ještě delší než Freedom. Ostatně do budoucna chce námořnictvo nahradit letadlové lodě plujícími velkokapacitními "plošinami" (ještě většími než Freedom), které by byly plnohodnotnou plující základnou pro 10 000 nebo i více vojáků v rámci projektu SeaBase. Nixon si totiž nemyslí, že by Freedom musela zůstat nadlouho největší. "Ještě větší množství lidí na palubě by mohlo vytvořit i soběstačnou populaci. Větší loď by mohla mít hydroponické skleníky pro pěstování vlastních potravin a nový typ pohonu založený na výrobě energie elektrolýzou z mořské vody," sní Nixon. A pokud někdo vynalezne umělou antigravitaci? "Freedom zamíří do vesmíru," říká furiantsky Nixon.
