pod vlivem záření, mrazu, nárazů drobných částeček a podobně. Je zajímavé, že dodnes fungují některé americké kosmické sondy vypuštěné v sedmdesátých letech, které však byly založeny na technice let šedesátých.
Rekordmanem je automatická sonda Pioneer 10, dnes nejvzdálenější těleso vyrobené lidskou rukou - její rádiový paprsek k nám letí 10 hodin 36 minut. Letos l. července byla od Země vzdálena takřka 11,5 miliardy kilometrů, což je 76,7 astronomické jednotky (tento základní astronomický metr je vzdálenost Země - Slunce a označuje se AU), od Slunce 75,5 AU. Pioneer 10, vypuštěný v březnu 1972, byl prvním automatem určeným k průzkumu vnějších planet sluneční soustavy, jmenovitě gigantického Jupitera. Od začátku se vědělo, že po splnění tohoto úkolu poletí dál ke hvězdám, a proto má na svém plášti "zpáteční adresu Země", symbolizující umístění Slunce a Země v prostoru i lidský život. Nicméně ke hvězdě Aldebaran vzdálené 68 světelných let se dostane asi za dva miliony let. I po 27 letech putování dva z přístrojů tohoto automatu, napájeného radioizotopovou baterií, nadále fungují a dodávají zprávy o stavu kosmického záření. Dostává je řídicí středisko prostřednictvím antén u španělského Madridu, Goldstonu v Kalifornii a Canberry v Austrálii. Vědci nemají prakticky žádnou představu o účincích koroze ve vzdálených koutech vesmíru, nicméně předpokládají, že plášť sondy se ještě po mnoho stovek let neproděraví; ovšem pokud do něho neudělá díru nějaké větší zrníčko prachu či asteroid. Po devíti letech cesty se Pioneer 10 stal prvním umělým objektem, který proťal dráhu poslední planety sluneční soustavy, tehdy to byl výjimečně Neptun. Ve vzdálenosti asi 50 AU měl Pioneer 10 protnout heliopauzu, což je hranice, za níž už nemá působit vliv magnetického pole Slunce. Pak se ukázalo, že tato představa o konci slunečního systému je falešná. Sonda je totiž stále pod vlivem naší hvězdy - v únoru 1999 totiž zaregistrovala asi pět procent kosmického záření, které vzniklo slunečními erupcemi v dubnu 1998. Jsou dvě možná vysvětlení: buď heliopauza leží dál, než astrofyzici vypočítali, anebo Slunce pulzuje, takže tato hranice není stálá. I sledování drah těchto automatů přináší zajímavé podněty. V prosinci 1992 zaregistrovali vědci poruchy dráhy sondy. Skupina britských a amerických astronomů uveřejnila loni výpočty, ze kterých vyplývá, že tyto odchylky - stejně jako výchylky drah automatů Pioneer 11 a Ulysses - způsobila gravitace nějakého většího nebeského tělesa ve vzdálenosti 56 AU od Slunce. Nicméně jiní odborníci mají proti této hypotéze výhrady. Pokud by to byla pravda, pak by to bylo podruhé, co se pomocí gravitačního efektu podařilo předpovědět existenci nebeského tělesa - poprvé byla tímto způsobem objevena planeta Uran, a to na základě výsledků pozorování dráhy Neptunu. Zatím bohužel není jasné, jak velké by toto těleso mohlo být, jestli by se opravdu jednalo o desátou planetu anebo o nějaký zbloudilý asteroid. Naproti tomu vysílačka Pioneeru 11, která měla obdobný úkol, se přestala ozývat v listopadu 1995. I tato sonda míří do mezihvězdného prostoru. K nejbližší hvězdě v souhvězdí Orla doputuje po čtyřech milionech let. Rovněž dvě další americké sondy letí do vzdálených končin vesmíru. Voyager 1 je nyní vzdálen od Země necelých 11,5 miliardy kilometrů, téměř jako Pioneer 10 a Voyager 2 z dálky 9 miliard kilometrů posílá svá měření osm a půl hodiny.
Rekordmanem je automatická sonda Pioneer 10, dnes nejvzdálenější těleso vyrobené lidskou rukou - její rádiový paprsek k nám letí 10 hodin 36 minut. Letos l. července byla od Země vzdálena takřka 11,5 miliardy kilometrů, což je 76,7 astronomické jednotky (tento základní astronomický metr je vzdálenost Země - Slunce a označuje se AU), od Slunce 75,5 AU. Pioneer 10, vypuštěný v březnu 1972, byl prvním automatem určeným k průzkumu vnějších planet sluneční soustavy, jmenovitě gigantického Jupitera. Od začátku se vědělo, že po splnění tohoto úkolu poletí dál ke hvězdám, a proto má na svém plášti "zpáteční adresu Země", symbolizující umístění Slunce a Země v prostoru i lidský život. Nicméně ke hvězdě Aldebaran vzdálené 68 světelných let se dostane asi za dva miliony let. I po 27 letech putování dva z přístrojů tohoto automatu, napájeného radioizotopovou baterií, nadále fungují a dodávají zprávy o stavu kosmického záření. Dostává je řídicí středisko prostřednictvím antén u španělského Madridu, Goldstonu v Kalifornii a Canberry v Austrálii. Vědci nemají prakticky žádnou představu o účincích koroze ve vzdálených koutech vesmíru, nicméně předpokládají, že plášť sondy se ještě po mnoho stovek let neproděraví; ovšem pokud do něho neudělá díru nějaké větší zrníčko prachu či asteroid. Po devíti letech cesty se Pioneer 10 stal prvním umělým objektem, který proťal dráhu poslední planety sluneční soustavy, tehdy to byl výjimečně Neptun. Ve vzdálenosti asi 50 AU měl Pioneer 10 protnout heliopauzu, což je hranice, za níž už nemá působit vliv magnetického pole Slunce. Pak se ukázalo, že tato představa o konci slunečního systému je falešná. Sonda je totiž stále pod vlivem naší hvězdy - v únoru 1999 totiž zaregistrovala asi pět procent kosmického záření, které vzniklo slunečními erupcemi v dubnu 1998. Jsou dvě možná vysvětlení: buď heliopauza leží dál, než astrofyzici vypočítali, anebo Slunce pulzuje, takže tato hranice není stálá. I sledování drah těchto automatů přináší zajímavé podněty. V prosinci 1992 zaregistrovali vědci poruchy dráhy sondy. Skupina britských a amerických astronomů uveřejnila loni výpočty, ze kterých vyplývá, že tyto odchylky - stejně jako výchylky drah automatů Pioneer 11 a Ulysses - způsobila gravitace nějakého většího nebeského tělesa ve vzdálenosti 56 AU od Slunce. Nicméně jiní odborníci mají proti této hypotéze výhrady. Pokud by to byla pravda, pak by to bylo podruhé, co se pomocí gravitačního efektu podařilo předpovědět existenci nebeského tělesa - poprvé byla tímto způsobem objevena planeta Uran, a to na základě výsledků pozorování dráhy Neptunu. Zatím bohužel není jasné, jak velké by toto těleso mohlo být, jestli by se opravdu jednalo o desátou planetu anebo o nějaký zbloudilý asteroid. Naproti tomu vysílačka Pioneeru 11, která měla obdobný úkol, se přestala ozývat v listopadu 1995. I tato sonda míří do mezihvězdného prostoru. K nejbližší hvězdě v souhvězdí Orla doputuje po čtyřech milionech let. Rovněž dvě další americké sondy letí do vzdálených končin vesmíru. Voyager 1 je nyní vzdálen od Země necelých 11,5 miliardy kilometrů, téměř jako Pioneer 10 a Voyager 2 z dálky 9 miliard kilometrů posílá svá měření osm a půl hodiny.
