„Nevydržím osm hodin v kuse sedět někde v kanclu. Dělá se mi zle, začnu se klepat nebo je mi do pláče. Musím si například na chvíli lehnout a odpočinout si,“ popisuje pětadvacetiletá Gabriela, která kvůli problémům s psychikou skončila v invalidním důchodu.
Na podzim 2016 ji trýznivé stavy dovedly až na akutní psychiatrickou ambulanci, ale už o dva roky dříve měla psychické problémy kvůli zdravotním a osobním potížím. Později jí odborníci určili diagnózu – druhý stupeň depresivní poruchy, kvůli kterému nedokáže normálně žít ani pracovat. „Od té doby jsem také začala užívat léky. Někdy jsou moje stavy lepší, někdy horší,“ vypráví.
Z finančního pohledu je pro dítě nejvýhodnější, když jde do invalidního důchodu hned ze školy a ani na den nenastoupí do řádného pracovního procesu.
