Fotografie skauta se třemi vztyčenými prsty pravé ruky léta visela v několika skautských klubovnách po celém Česku. A někde možná dodnes připomíná tíživou atmosféru let 1968 a 1969.
Pohřbu Jana Palacha se malý skaut zúčastnil stejně jako tisíce dalších lidí. Snímek pořízený 25. ledna 1969 v centru Prahy ale proslavil právě jeho. Třináctiletého chlapce i jeho staršího bratra vzal k trase smutečního průvodu „tak nějak automaticky“ otec. Jinak prý ani nedal.
„Mezi Rudolfinem a právnickou fakultou je taková ulička, u židovského hřbitova, stáli jsme tam dlouhou dobu a najednou se smuteční průvod objevil zpoza rohu a šel směrem k nám. V jeho čele nesl nějaký student státní vlajku a já jako správný skaut musel pozdravit. A pak jsem zdravil ještě dlouho, protože než ten průvod prošel, to trvalo, to byla samá státní vlajka,“ vzpomínal před pěti lety dnes už postarší pán, po němž skauti vyhlásili pátrání. Chlapec z fotky se jim přihlásil během několika dní a představil se jako Vladimír.
„Tady ten nos, na té fotce, to je můj otec. Byl tam s námi i můj brácha, ale ten vidět není, je starší než já a vůbec si nejsme podobní. A tady ty lidi okolo neznám. Když jsme na místo přišli, bylo tam pár lidí, a pak se to zaplnilo,“ popsal skautům Vladimír.
Na otázku, jestli tragickému činu Jana Palacha v tak nízkém věku rozuměl, odpověděl kladně: „Podstatu věci jsem tenkrát chápal, otřáslo to asi každým.“ Svědomí národa se podle něj tehdy pohnulo, po chvíli ale zase vyšumělo. Nastoupila normalizace. Čechoslováci upadli do letargie a na dvacet se uzavřeli do sebe. „Život šel dál asi tak, jak ten Palach nechtěl.“
„Když jsem tam stál, přišly tam tak dvě desítky reportérů, a tak jsem ani nevěděl, kdo všechno to nafotil. A v té době mi to upřímně bylo dost jedno.“
Skaut Vladimír z Palachova pohřbu
Celý pohřeb a smuteční průvod s vlajkami Vladimírovi připadaly „monumentální“, i když se mu část vzpomínek ztrácí. O tom, že se stal slavným, věděl díky otci, který jednou domů přinesl časopis Fotograf s fotoreportáží Miloně Novotného a s překvapením v ní objevil syna.
„Já si tehdy nepřipadal nijak výjimečný, tam byly desetitisíce lidí. Když jsem tam stál, přišly tam tak dvě desítky reportérů, a tak jsem ani nevěděl, kdo všechno to nafotil. A v té době mi to upřímně bylo dost jedno,“ přiznal. O tom, že na slavné fotografii vzdává hold právě on, podle Vladimíra věděla pouze jeho rodina, známí a další skauti z oddílu.
Skautem i přes zákaz
Skautovat Vladimír začal v roce 1968. „Do skautu nás s bráchou přivedl táta, chodil jsem do 18. oddílu vodních skautů a klubovnu jsme měli na kousek od Novotného lávky na nábřeží v takové lepenkové boudě, ovázané řetězem, aby ji nevzala velká voda.“
Vladimírův otec ale skautskou výchovu praktikoval už od útlého dětství. Také se nebál veřejně odmítat oslovení „soudruhu“ a když v srpnu 1968 do Československa vpadli Rusové, postavil se na ulici a plival na projíždějící tanky.
V roce 1970 nicméně komunistický režim skauting znovu zakázal. Táborů se tak Vladimír musel účastnit pod hlavičkou sportovního oddílu. Skautský opasek si ale schovával. Zákaz podle něj byl strašnou tragédií a možná i proto ke skautingu později vedl své děti a nyní i vnoučata.
Série Jan Palach fotografa Miloně Novotného (1969)
A právě od vnuka se o pátrání po neznámém chlapci z fotografie v roce 2019 dozvěděl. „Tušil jsem, že byste asi rádi věděli, kdo na té fotce je, někdy mě napadlo, jestli se nepřihlásit. No a když už jste to vyhlásili, cítil jsem povinnost potkat se a povyprávět vám to. Vždyť mi i telefonoval vnuk, úplně dramaticky: ‚Dědo, oni tě hledají‘,“ vysvětlil skautům.
Jednou informací je ale Vladimír překvapil. Kromě toho, že se „proslavil“ fotografií, mihl se i v seriálu o Rychlých šípech. Do seriálu Záhada hlavolamu filmaři hledali děti mezi skauty a mezi vybrané se dostal i Vladimír. A zahrál si tak jednoho z Vontů ze Stínadel, kam se Rychlé šípy vydávali.
Slovenský instalatér nastavil tanku srdce. Ukradenou fotku zpeněžili Němci |
„Pamatuju si, jak jsme jako Vontové měli házet po Červenáčkovi gumové dlažební kostky, ale nesměli jsme se ve skutečnosti trefit. A režisér Hynek Bočan se na nás pak zlobil, protože v každém záběru samozřejmě někdo toho Romana Skamene opravdu zasáhl. Točili jsme to asi nadvanáctkrát,“ popsal své vzpomínky na natáčení.
Na obálce historických knih
Slavnou fotografii zachytil klasik české dokumentární fotografie Miloň Novotný. Ten ve své kariéře záměrně vyhledával všednost a obyčejné lidi, jejichž úděl by zvěčnil jediným stisknutím spouště. Fotit a vystavovat začal v 60. letech, v srpnu 1968 pak dokumentoval srpnovou okupaci. Negativy těchto fotografií se ale nedochovaly.
V den Palachova pohřbu v sobotu 25. ledna 1969 se nejprve vypravil na nádvoří Karolina, kde probíhalo poslední rozloučení, později pokračoval s davem smutečního průvodu, v němž vyfotil i malého skauta.
Snímky toho dne posléze vybral do již zmíněné fotoreportáže Pohřeb Jana Palacha. Fotografie se pak objevily v českém i zahraničním tisku. Chlapec zdravící zdviženými prsty zdobil skautské klubovny, ale později také třeba obálku knihy historika Pavla Blažka Jan Palach 69.
11. září 2018 |
30 let svobody
Sledovat další díly na iDNES.tvNegativy s Janem Palachem si totiž Novotný v 70. letech schoval. Ty nejlepší se nacházely ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea, jejich vystavování ovšem režim nedovolil. S tvrdou normalizací navíc pro Novotného přišel zákaz volného publikování. Živil se focením divadla a hudebníků, dokumentoval život na vesnicích nebo třeba v Londýně.
Úplné svobody, která se dostavila se sametovou revolucí, se Novotný sice dožil, v roce 1992 ale ve věku 62 let náhle zemřel. Jeho fotoreportáže se dodnes objevují na velkých výstavách snímků pořízených v souvislosti s událostmi začátku roku 1969.
K výročí 45 let od Palachovy smrti se Novotného fotografie objevily třeba v Praze na Staroměstské radnici na výstavě 130 snímků předních českých fotografů, kteří zdokumentovali dění od upálení Jana Palacha až po pohřeb. Nyní je k vidění na menší výstavě v Kutné Hoře.
Výstava Jan Palach v Kutné Hoře, na snímku fotografie skauta z Palachova pohřbu pořízená Miloněm Novotným (4. ledna 2024)
Jako guru
Kurátorkou výstav a správkyní Novotného pozůstalosti je česká fotografka Dana Kyndrová, která se s Novotným seznámila jen pár let před jeho smrtí. Jeho manželka jí pak svěřila jeho archiv.
„S Miloněm jsme se seznámili teprve několik měsíců před Listopadem na výstavě. Moje matka byla v 60. letech redaktorkou v Československé fotografii, což byly vrcholné roky, kdy Novotný fotil. V osmnácti, když jsem s fotkou začínala, mě tak poučovala, jak by to Miloň dělal. Že on by na danou situaci čekal. Takže jsem o něm věděla hodně. Když jsme se pak na té výstavě potkali, byl úplně v šoku, kolik toho o něm vím,“ vzpomíná Kyndrová.
Do svého focení si od Novotného podle svých slov převzala především pohled na živou dokumentární fotografii. „Byl pro mě jako guru, ale bohužel zemřel velmi záhy,“ lituje Kyndrová a připomíná, že Novotného fotky výrazně přispívají k povědomí o novodobých dějinách naší země..
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Vášnivý polibek v Paříži pošpinily soudy. Fotografovi zničil podzim života Otec legendy vyfotil v Moskvě okamžik národní extáze. Rusy uplácel čokoládou Válečné porno? Zmrzačil ji manžel, portrét měl obhájit boj s Tálibánem Boj za mír v posteli. Johna a Yoko vyfotil teenager s falešným průkazem Jen v trenýrkách, ale vysoko nade všemi. Co vyčtete z nejslavnější Pelého fotky? |
