„Není den, kdy bychom nepřijímali nějakého nezletilého pacienta po poměrně závažném sebevražedném pokusu,“ uvádí dětská lékařka Lucie Gonsorčíková z pražské Thomayerovy nemocnice.
Přibývá také případů sebepoškozování. To je dlouhodobě doménou středoškoláků, ale nyní k němu sahají i mladší ročníky. „Bohužel je to už problém i druhého stupně základních škol,“ doplňuje Marie Čapková (Praha sobě), předsedkyně Výboru pro výchovu a vzdělávání hlavního města Prahy.
Psychologické problémy přivodily mladistvým především opatření proti šíření koronaviru. Podle průzkumů jim nejvíce chyběli kamarádi. „Teprve teď se ukazuje, že jsme na tom možná ještě hůř, než jsme předpokládali. Sčítáme škody a situace se zhoršuje,“ říká šéfka Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 10 Pavla Kubíčková.
Kantoři jsou vyšťavení
„Přibližně 50 % dětí v Praze uvedlo, že se jejich rodiče hádají a křičí. Přibylo dětí, které mají obtíže v prožívání. Významně se rozšířilo spektrum dětí úzkostných, neurotických, rozjely se sociální fobie, tendence k sebepoškozování. Hodně řešíme také školní motivaci,“ vypočítává Kubíčková.
Rodiče propadají panice, kantoři ji mírní. Děti se učit nezapomněly |
Pro stabilizaci příznivého prostředí je navíc nutná souhra s rodinou, se školou a kantory, i oni už jsou mnohdy extrémně vyčerpaní. „A to je klíčové. Jsou vyčerpaní a společnost je ne úplně dobře přijímá, málokdo je pochválí, že to dobře zvládají. A dokud se nestabilizují pedagogové, tak se nemohou stabilizovat děti,“ popisuje Kubíčková.
Vzrůstajících duševních problémů dětí si všímají také na Lince bezpečí. Délka jednoho hovoru se meziročně prodloužila až o čtyřicet procent. „Připisujeme to nárůstu obtížných témat, k jejichž probrání je potřeba delší čas,“ vysvětluje sociální pracovnice Linky bezpečí Lucie Zelenková. Velkým strašákem jsou podle ní rodinné vztahy, mnoho dětí se totiž bojí s rodiči mluvit o vážných věcech, jako je ztráta zaměstnání rodiče nebo smrt příbuzného na covid.
O pomoc volají i rodiče
Nárůst psychických potíží u dětí potvrzují i rodiče, kteří se obracejí na Rodičovskou linku, kterou provozuje Linka bezpečí. Ta v minulém roce přijala přes dva tisíce kontaktů, tedy skoro o třetinu více než předloni. „Bohužel opakovaně narážíme na naprosto nedostatečnou kapacitu psychologické a psychiatrické péče pro děti a dospívající,“ vysvětluje Kateřina Schmidová, vedoucí Rodičovské linky. Podle ní se jedná hlavně o nedostatek lůžek v rámci dětské psychiatrické péče, neúměrně dlouhé objednací lhůty do psychiatrických ambulancí a nedostatečnou kapacitu psychologické péče hrazené ze zdravotního pojištění.
Co trápilo děti během pandemieBěhem lockdownů jim nejvíce chybělo setkávání se s kamarády (36 %). Na distanční výuku měly počítač či tablet téměř všechny děti, 19 % z nich však chybělo dostatečné připojení na internet. Řada dětí vyslovila přání, aby jim vláda dovolila chodit do školy bez roušek a respirátorů. Každé páté dítě uvedlo, že se chce v budoucnosti přestěhovat do zahraničí. Nemožnost navštěvovat kulturní akce častěji zmiňovali žáci z učilišť. Sport chyběl více chlapcům (77 %). Děti měly největší strach o své nejbližší, z nákazy a krizových opatření. Žáci distanční výukou a učením strávili doma víc času, ale naučili se méně. Zdroj: průzkum agentury STEM/MARK. Zúčastnilo se 426 dětí ve věku 9–17 let. |
