V polovině ledna se v médiích objevila zpráva, že předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová shání stážistu. „Stážistce či stážistovi nabízíme aktivní zapojení do práce v oblasti mezinárodních vztahů a diplomatických aktivit předsedkyně, seznámení se s chodem kanceláře předsedkyně a také s prostorami a fungováním Poslanecké sněmovny,“ stojí v inzerátu.
Magisterský student by měl pracovat asi dvacet hodin týdně, tedy v rozsahu běžného polovičního úvazku, a to po dobu celého jarního semestru, od února do května. A zadarmo - stáž je totiž nehonorovaná.
Vysokoškolský systém je neefektivní. Polovina studentů končí neúspěšně |
Nejde přitom o nic výjimečného. Nehonorované stážisty shání jen nyní také třeba jihomoravská krajská organizace STAN. A v minulosti se po neplacených stážistech poohlíželi také různí poslanci napříč politickým spektrem.
V tomto případě je stáž jen dobrá položka do životopisu. Absolvovat ji tak může ten, kdo si to může finančně dovolit. Existují ale i obory, kde je praxe povinná. Když si student nemůže dovolit chodit na praxi místo brigády, má smůlu.
400 korun za den. Platí ale praktikant
Extrémní je situace ve zdravotnických oborech. „Pokud chcete mít praxi, která je na úrovni, musíte za ní zaplatit,” říká student magisterského oboru psychologie Cyril. V rámci bakalářského studia mají studenti a studentky psychologie praxe povinné.
V některých pracují zadarmo, za ty lepší musí dokonce sami platit nemalé částky. „V jedné z praxí jsem platil 400 korun za den,” říká budoucí psycholog, který na různých stážích strávil v rámci bakalářského studia necelé tři týdny.
Za stáž student Cyril platil dle jeho slov z toho důvodu, aby měl šanci se dostat na magisterský stupeň. Komise u přijímacích zkoušek totiž hodnotí, jaké mají absolventi bakalářského studia za sebou zkušenosti. „Čím lepší a zajímavější praxi si seženete, tím se zvyšuje vaše šance na úspěch,” popisuje student. „Nechci nikoho dehonestovat, ale praxe, které jsou zdarma a dostupné pro všechny, příliš atraktivní nejsou,” říká.
Měli jste se líp učit. Nebo ne? Titul vyšší mzdu nezaručí, cení se praxe |
Praxe, které Cyril absolvoval, a neplatil za ně, byly podle jeho slov daleko méně obohacující a chyběl mu na nich individuální přístup. „Na druhou stranu musím říct, že peněz nelituji,” dodává.
Že jde o poměrně běžnou praxi, potvrzuje i předseda Studentské komory Rady vysokých škol Michal Farník. „Povinné praxe jsou v profesně zaměřených studijních programech přínosnou součástí studia. Myslíme si však, že pokud student vykonává u daného zaměstnavatele práci, měl by za ni být příslušně odměněn. Největší problémy vnímáme u praxí ve zdravotnických oborech, kde se stává, že je student nucen dokonce za praxi platit,“ uvedl.
Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula pak zmiňuje případ, kdy mladá lékařka musela sama na úřadu práce vyřizovat peníze pro zřízení pozice, která by jí umožnila získat potřebnou atestaci.
A i v případech, kdy student za praxi neplatí, je podle Farníka na zdravotnických oborech velmi časově náročná a student je tedy bez možnosti si přivydělat. „Škola by v takových případech měla mít nasmlouvané partnery a nastavenou spolupráci tak, aby nebyla poškozena žádná z participujících stran, zvláště pak studenti,“ míní.
Máte po škole a hledáte práci? Praxe v oboru znamená dost bodů navíc |
A nejde jen o problém vysokých škol. Stejný problém s neplacenými praxemi se objevuje i na středních školách. Opět především na těch zdravotnických. To potvrzuje studentka Tereza, která absolvovala střední zdravotnickou školu.
„Do nemocnice jsme začali chodit od třetího ročníku v rozsahu 16 hodin týdně. Dva dny jsme měly jen praxi, tři dny jsme chodili do školy s tím, že jeden den jsme šli na praxi až po vyučování,“ popsala.
Odměnu za práci žádnou neměla. Naopak - za své peníze si musela kupovat uniformy, boty i hodinky. Ve finále tak do praxe ještě peníze sama investovala. Praxe jí navíc podle jejích slov ani moc nedala - dělala spíše práci jako je přebalování či krmení pacientů a k odbornějším věcem se nedostala. Ve finále se tak Tereza cítí připravená spíš na pozici ošetřovatelky.
„Koná-li žák pracovní činnosti v době praxe nebo odborného výcviku, které jsou produktivní a například jimi zaměstnavatel nahrazuje část práce jiného zaměstnance, je povinen takový zaměstnavatel žákovi za tuto produktivní práci zaplatit mzdu nebo odměnu,“ uvedla mluvčí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Aneta Lednová.
Právě to ale mohou školy a zaměstnavatelé obcházet - když podle nich student poskytovateli praxe peníze nevydělává, nemusí být placen. Ostatně i průzkum České středoškolské unie z roku 2018 ukázal, že vůbec za praxi nedostává zaplaceno 69 procent studentů. Pět procent z nich o možnosti dokonce ani nevědělo.
Problém pro studenty z chudých rodin
Pro studenty ze sociálně slabých rodin přitom může povinná a neplacená stáž představovat problém. „Povinné neplacené praxe mohou způsobovat problémy pro studenty, kteří si musí při škole na studium vydělat. Mají obtíže skloubit existenčně důležité zaměstnání se školou a povinnou praxí,“ popsal Farník.
Pro představu - jsou školy, kde povinná praxe trvá po dobu dvanácti týdnů během letních měsíců, a to v rozsahu čtyřiceti hodin týdně. Studenti, kteří jsou tak přes prázdniny zvyklí vydělávat a z těchto peněz pak částečně platit své výdaje po dobu semestru, tak mají smůlu.
Že je v České republice jen malá podpora vysokoškolských studentů z nízkopříjmových rodin, dokazuje i studie, kterou v loňském roce provedli ekonomové z think-tanku IDEA při CERGE-EI a kterou prezentovali i v Senátu.
„Podpora sociálně-ekonomicky slabých studentů je na velmi nízké úrovni. Na veřejně hrazená sociální stipendia jich má nárok velmi malý podíl a samotná výše sociálních stipendií je velmi nízká. Demografická a sociální struktura příjemců těchto stipendií se nesleduje. Stejně tak se nesleduje míra, do jaké jsou mladí z chudších poměrů od studia odrazeni právě nízkou mírou podpory. Zvyšování sociálních stipendií a rozšiřování okruhu studentů s nárokem na ně není odvozováno od inflace a růstu životních nákladů studentů, ale od ad hoc zvyšování minimální mzdy a životních minim,“ uvádí autoři studie.
Dětským domovům chybí technika, koronakrize prohloubí rozdíly mezi dětmi |
Účelová finanční podpora studentů z nízkopříjmových rodin je tak velmi nízká. Je naopak spíše plošná a z velké míry se jedná o daňové úlevy pro rodiče studentů. „Přímá podpora téměř chybí, neboť na sociální stipendia dosáhne opravdu minimální počet studentů. V tomto Česká republika značně zaostává a nedaří se nám zastavit rozevírání socioekonomických nůžek,“ uvedl Farník.
Lednová z tiskového odboru ministerstva školství v reakci uvádí, že přístupnost vysokých škol a rozvoj kompetencí relevantních pro život a praxi v 21. století jsou pro resort jednou z priorit. „Ministerstvo školství proto podporuje rozvoj flexibilních forem vzdělávání, jako je například online výuka nebo distanční a kombinované studium tak, aby studující mohli lépe sladit studijní, osobní a pracovní život. Intenzivně se také pracuje na zlepšení situace doktorandů včetně větší finanční podpory a rozšíření okruhu příjemců sociálních stipendií. Celkově se ale jedná o široké mezirezortní téma, které vyžaduje rozsáhlou shodu a spolupráci,“ řekla.
A taktéž vysoké školy uvádí, že problematiky si jsou vědomy. „Univerzita Karlova si je vědoma těžkostí studentů ze socioekonomicky znevýhodněných rodin s přístupem k vyššímu vzdělání. V posledních dvou letech jsme proto zavedli nové nástroje na podporu této cílové skupiny,“ uvedl mluvčí Václav Hájek.
Jde třeba o vyšší sociální stipendium, příspěvek na stravování v menze pro nízkopříjmové studenty nebo o zapůjčení notebooků. „Obecně lze říci, že studenti řeší skloubení studia a toho, že si na studium aktivně přivydělávají na brigádách,“ dodal.
„Masarykova univerzita realizuje Stipendijní program k přiznávání stipendií v případě tíživé sociální situace studenta. Podpora pro sociálně slabší studenty je nabízena formou různých stipendií i ze strany jednotlivých fakult,“ uvedla zase mluvčí Michaela Pokorná.
Platí se zkušenostmi
Studenti i školy nicméně uvádějí, že praxe a stáže pomáhají s uplatněním a hodnotí je jako přínos. To potvrzují i personalisté. „Každá stáž je užitečná. Pomáhá studentovi či studentce vhodně porovnat teoretický základ z výuky s každodenní praxí,“ uvedl Petr Otáhal, předseda Klubu personalistů Moravy a Slezska a prezident Svazu personalistů České republiky.
Kvalita je podle něj dána organizační kulturou přijímací organizace. „V životopisech mladých lidí bez dostatečné praxe a na začátku profesní kariéry se právě k vykonaným stážím přihlíží. Personalisté vidí, že uchazeč o zaměstnání v průběhu studia nelenil, měl odbornou praxi, a to na vahách rozhodování o přijetí uchazeče hraje svoji roli,“ potvrdil.
