Psycholog Radek Ptáček

Psycholog Radek Ptáček | foto: Petr Kozlík, MAFRA

Psycholog: Co se děje, je experiment, jehož výsledky budeme zjišťovat řadu let

  • 369
Život po pandemii už nebude jako dřív, říká v rozhovoru pro iDNES.cz klinický psycholog z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze Radek Ptáček. „Mozek je v podstatě stroj na přizpůsobování. Jeho velkým úkolem je, aby nám pomohl přizpůsobit se určité situaci, to znamená zvláště vytvoření nových návyků,“ upozorňuje.

Jak velký dopad může mít pandemie na psychiku dětí?
Z přísně vědeckého hlediska můžeme o dopadech pandemie na dětskou psychiku pouze spekulovat. V moderní historii není jakýkoliv záznam o událostech, které bychom té současné mohli alespoň částečně přirovnat. To, co se událo a stále se děje, je z hlediska zaváděných opatření celospolečenský experiment, jehož výsledky budeme zjišťovat ještě dlouhou řadu let.

Kdybych přesto měl vyslovit svůj vlastní odborný odhad, začal bych u mimořádně vysoké odolnosti populace dětí a mladistvých. Jejich mozek je schopen dynamicky odolávat i velké a dlouhodobé zátěži, více než si myslíme. To ovšem pouze při předpokladu dobrého rodinného zázemí. V tomto ohledu se domnívám, že většina dětí vše zvládne i dožene a z celé pandemie bude později zvláštní vzpomínka. 

Děti s dobrým zázemím tedy situaci nějak zvládnou. Ale jak to bude  u dětí, které takové zázemí nemají - kvůli ekonomické situaci rodiny nebo u dětí, o které rodiče neprojevují příliš velký zájem?
Tyto děti, a jsou jich pravděpodobně tisíce, doslova ztratily rok a půl svého života a vzdělávání. Propast mezi těmito skupinami se dramaticky zvětšila. V tomto případě jednoznačně hrozí problémy se vzděláním, později i s kvalifikací, sociální uplatnitelností a spokojeným životem obecně. Navzdory četným negativním prognózám pevně věřím, že většina dětí to zvládne. Děti, které byly nějak znevýhodněné, musí stát velmi pečlivě identifikovat a poskytnout jim dostatečnou podporu, aby mohly propad vyrovnat.

Drtivá většina negativní. Není něco špatně? dumají po druhém testu školy

Podle průzkumu, který společnost STEM/MARK provedla pro MF DNES si lidé také stěžují na zhoršené vztahy mezi lidmi. Jak bude těžké se pro lidi navracet do běžného života, kde musí s ostatními opět komunikovat tváří v tvář?
Tento aspekt bych nedramatizoval. Jako lidé jsme naprogramováni na běžnou komunikaci s druhými lidmi. Většina lidí se na možnost setkávání a práce v kolektivu těší. Vztahy mohla narušit neosobní elektronická komunikace, to je pravda. Ta je dobrým zabijákem mezilidských vztahů. Napíšete například rychlý e-mail a nepřemýšlíte, v jakém kontextu, situaci a náladě ho bude číst ten druhý. Ten si ho vyloží úplně jinak, než jste zamýšleli, a problém je na světě. 

Když se na to podíváme hodně mechanisticky, mezilidské vztahy jsou pouze pamětí na zážitky s danou osobou. Když jsou dobré, vztah bude dobrý a naopak. Ne nadarmo se říká „sejde z očí, sejde z mysli“. Jestliže jsme s někým ztratili nebo omezili kontakt, vztah se s velkou pravděpodobností dostane do neutrálního a například po pár nepochopených e-mailech i negativního tónu. Takto narušené vztahy můžeme napravit jedině osobní komunikací.

Při návratu většinu lidí čeká „pnutí“

Budou podle vás děti i dospělí nějaký čas poznamenaní tím, že byli téměř rok zavření doma? 
Mozek je v podstatě stroj na přizpůsobování. Jeho velkým úkolem je, aby nám pomohl přizpůsobit se určité situaci - to znamená zvláště vytvoření nových návyků, změna myšlenkových, ale i emočních schémat. Rok a půl je dost dlouhá doba na to, aby se tak stalo. Každý z nás je v tomto ohledu více či méně jiný než před pandemií. A zcela jistě každý z nás pocítí určité „pnutí“ při přechodu do „předpandemického života“. 

Říkáte, že většina z nás pocítí „pnutí“ při přechodu do běžného života. Na co si budeme muset zase zvykat?
Například ve chvíli, kdy se z několika schůzek, které jsme doposud absolvovali v pohodě v teplu domova, stane několik „obchůzek“, kdy každé jednání bude na jiném místě, může nám to přijít zbytečné a neúčelné. Zvláště když to v době pandemie šlo i jinak. V tomto ohledu se možná některá zažitá schémata změní, ale určitě si budeme muset opět zvyknout, že do práce se chodí a lidé spolu komunikují, a to především osobně.

Jen přišli do praxe, už potkali smrt. Nespíme, část chce skončit, líčí medici

Mnozí si stěžují především na psychický stav. Jak dlouho se z epidemie bude společnost psychicky dostávat?
Tohle je velmi záludná otázka, protože „společnost“ není označením pro homogenní skupinu jedinců, ale pro velkou množinu velmi odlišných skupin. Osobně zde předpokládám, že dopady pandemie se rozvinou ve velmi rozmanité paletě. Budou lidé, kterých se to nijak zásadně nedotklo a přizpůsobí se velmi dobře. Jsou skupiny, kterým pandemický stav vyhovoval nebo dokonce i něco přinesl. Tohle si musíme otevřeně přiznat. Dále ovšem budou skupiny, které pandemie zasáhla v rozmanitých podobách. Jsou lidé, kteří se dostali „pouze“ do situačních obtíží, například jsou vyčerpáni z práce a péče o děti.
U těch se mohou projevit symptomy úzkosti, deprese, ale především vyčerpání. Jestliže jsou skutečně situačně podmíněné, lze předpokládat relativně rychlou stabilizaci. 

Jak to bude u lidí, kterým se během pandemie změnil život?
U osob, které byly zasaženou nějaké formy ztráty, v nejširším smyslu slova, bude vyrovnávání daleko těžší. Jsou lidé, kteří přišli o své blízké, zaměstnání a podnikání. Lidé, kteří přišli o celoživotně budované projekty nebo se dostali do dluhů. Těchto specifických „covidových“ dopadů bude velké množství. Zde je důležitá nejen vnitřní síla vstát k tomu začít znovu, ale i dostupná a efektivní pomoc.

Bude společnost vůbec někdy jako dřív?
Nikdy nic nebude jako dřív. Celý svět se neustále mění, ať je pandemie nebo ne. Zajímavou otázkou je to, jak by naše společnost vypadala, kdyby žádný covid nebyl. Rozhodně by nezůstala ve stejné podobě jako před rokem 2019. Všechny krize, malé i velké, mají katalyzační účinky.
Je to podobné, jako když vložíte železnou rudu do tavné pece. Silné se posílí, zbytek shoří. Rozhodně nechci, aby to znělo fatalisticky, ani to přirovnávat k lidským životům, je to pouze přímě k tomu, co se může stát na globální úrovni. Vzhledem k tomu, že jsme, alespoň jak doufám, lidsky vyspělá společnost, musíme si slabých míst všímat a z krizové pece je vyndat včas, jinak se mohou skutečně „rozplynout“.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video