Stejně jako další údaje o nich, je i původ jména předmětem diskusí. Ve staré severštině, předchůdci dnešních skandinávských jazyků, se objevuje slovo „vikingr“, které označuje člověka, a termín „viking“ pro popsání konkrétního druhu činnosti.
„Skandinávci o sobě samých nikdy nemluvili jako o Vikinzích ve smyslu identity kohokoliv ze Skandinávie. Slovo spíš označovalo činnost, nájezdy nebo osoby, které se tomu věnovaly,“ vysvětluje Jan Bill, profesor vikinské archeologie a kurátor muzea vikinských lodí v Oslu.
„Dnešní praxí je ale používat termín Viking k popisu všeho skandinávského z vikinského období,“ dodává Bill. Takzvané vikinské období nemá pevně stanovené hranice, zpravidla bývá datováno mezi polovinu 8. a polovinu 11. století.
Marihuana a Buddha
Vikingové nejen plenili, ale byli také zdatní obchodníci s širokou sítí kontaktů od Kaspického moře po Grónsko. Není to sice jisté, ale je možné, že Vikingové dopluli do Ameriky pět století před Kryštofem Kolumbem.
O rozmanitosti jejich obchodování vypovídají archeologické nálezy pohřebních lodí z Osebergu, vystavených v muzeu v Oslu. U jedné z pohřbených žen se našel kožený váček s marihuanou. „Semena mohla sloužit k rekreačním nebo léčebným účelům nebo také k pěstování rostlin konopí na výrobu textilií nebo provazů,“ uvádí Jan Bill.
Mezi Vikingy byli i transmuži, naznačuje hrob ženy-válečníka |
Na různých vikinských nalezištích se objevily také látky a perly z Orientu nebo arabské mince, často rozseknuté, protože Vikingové je nepoužívali pro jejich nominální hodnotu, ale kvůli váze stříbra a dalších cenných kovů. Na švédském ostrově Helgö našli archeologové bronzovou sošku Buddhy, která také spadá do tohoto období.
Drakkar ano či ne?
Tento výraz přivádí k nepříčetnosti puristy mezi historiky, kteří zdůrazňují, že přestože zní autenticky, pochází z 19. století. Vychází z moderního švédského slova „drake“, v množném čísle „drakar“, které označuje draka a odkazuje na mytické zvíře, které zdobilo přídě vikinských lodí.
Velmi podobné termíny se vyskytují také ve staré severštině. Pojem „dreki“, v množném čísle „drekar“, se objevil v sedmi básních z období Vikingů. „Nebyl to technický, ale spíš poetický termín,“ vysvětluje Bill.
Vikingy pojila stejná profese, ne etnicita. A mnozí měli tmavé vlasy |
Naopak shoda panuje o tom, že tyto lodě s malým ponorem, které měly vesla, plachty nebo obojí, byly velmi obávané pro svou obratnost, rychlost a schopnost překonat moře i dojet po řekách hluboko do vnitrozemí.
Fešáci a ne otrhanci
Vikingové jsou často na ilustracích zobrazování jako rozježení muži s rohatými přilbami, ale podle odborníků byli spíš styloví a dbali o svůj zevnějšek.
„Jejich oblečení bylo velmi barevné. Milovali šperky a ozdoby. Měli daleko k nudnému stylu, ve kterém jsou zobrazováni, ve skutečnosti dbali o svůj vzhled. Umývali a česali si vlasy a vousy s velkou pečlivostí,“ vysvětluje archeoložka Camilla Cecilie Wennová z muzea kulturní historie univerzity v Oslu.
Přilba s rohy je „moderní výmysl z období romantismu“, upřesňuje Jan Bill. „Na žádné nalezené helmě z vikinského období nebo předcházejících staletí nebyly rohy,“ dodává.
Prvotní „omyl“ způsobil údajně v roce 1876 autor kostýmů Carl Emil Doepler při inscenaci opery Richarda Wagnera Prsten Nibelungův inspirované germánskou mytologií, kde válečníkům přidal rohy.
Připít si na zdraví
Podle jedné z legend vděčíme za zvyk přiťuknout si nápoji právě Vikingům. Ti údajně sráželi své sklenice s pivem nebo medovinou tak razantně, aby se obsahy obou promíchaly a oba konzumenti si byli jistí, že jejich nápoj není otrávený.
Pro tuto teorii však neexistují žádné důkazy. Navzdory pověrám Vikingové ani nepili z lebek zabitých nepřátel.
