V kunovické základní škole U Pálenice nakoupili v prvních dnech pandemie koronaviru dezinfekci a poctivě s dětmi trénovali správné mytí rukou. Jen pár dnů nato ale přišla zpráva o plošném uzavření škol.
„Hrklo ve mně. Nezažila jsem nikdy ani uhelné prázdniny, vůbec jsem si to neuměla představit,“ říká Růžena Hlůšková, držitelka celostátního ocenění Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele.
Učitelé se narychlo sešli ve sborovně, které ve škole interně říkají obývák. Zpět do tříd pak odcházeli se zvláštními pocity.
„Děti ale propukly v jásot. Byly přesvědčené, že jim začínají prázdniny,“ dodává Hlůšková.
Titul Zlatý Ámos získala v roce 2013 a dekoroval ji její předchůdce, Zlatý Ámos 2012 Michal Mikláš. Učitel zlínského gymnázia na náměstí T. G. Masaryka. Loni v březnu oba věřili, že výuka na dálku potrvá nanejvýš pár týdnů.
Zlatý Ámos 2012 Michal Mikláš, učitel zlínského gymnázia na náměstí T. G. Masaryka.
„Šťastný jsem z toho nebyl, ale říkal jsem si, že se to dá zvládnout,“ vzpomíná Mikláš. Učí informatiku a počítačovou grafiku, Hlůšková chemii a přírodopis.
Distanční výuku v tuzemsku do té doby nikdo neznal. Učitelé za pochodu řešili jak samotnou výuku a způsob, jak se žáky komunikovat, tak i potíže s technikou. Čelit ale museli také rodičům. Část mínila, že se na děti valí příliš práce, jiní měli opačný pocit.
Poradit si museli sami a nemálo z nich situaci vyřešilo cestou nejmenšího odporu. Početná je ale také skupina učitelů, kteří na to šli jinak. Patří do ní i oba Ámosové z východní Moravy. Shodují se, že základem všeho je podpora od vedení školy.
„Velmi dobře zareagovalo, poskytlo jednotný přístup pro komunikaci se žáky, aby byla přehledná, a počítačové vybavení,“ pochválil Mikláš. „Podchytili to hned na začátku.“
Kunovická základka zase měla náskok díky tomu, že už dřív vytvořila komunikační kanál na webu školy. Do speciální rubriky učitelé dávali probrané učivo nebo třeba úkoly na procvičování. Žáci i rodiče byli zvyklí ho používat, a tak se v první fázi spolehli právě na něj.
Příprava na distanční hodinu je náročnější
„Začali jsme ho plnit víc a vymýšleli spíš zábavné zadání, abychom žáky nezahltili spoustou učení,“ vzpomíná Hlůšková. Brzy však přešli na Skype, aby byli s dětmi v osobním kontaktu. Tak společně dočkali prázdnin, po nich začali využívat platformu Teams od společnosti Microsoft.
„S tím už se dá vyhrát,“ popisuje Hlůšková. „Třída může být pohromadě, jindy ji dělím do skupin. Když mají splněno, zase se spojí a své výsledky obhajují.“
BUDE SOPKA. Hodiny pod vedením učitelky Růženy Hlůškové jsou podle žáků vždy velmi zábavné.
I s dobrou technikou je distanční výuka pro učitele náročná. Příprava na hodinu jim trvá násobně déle. „Když řeknete, ať vypracují úkol pět na straně deset, a víte, že děti odpovědi snadno ‚vygooglí‘, je to jednoduché. Ale nedosáhneme tím, co chceme,“ míní Hlůšková.
Škola směřuje k tomu, aby se žáci učili přemýšlet, hledat a srovnávat informace a tvořit si vlastní názor. I v chemii, předmětu, který se netěší obecné oblibě jako třeba výtvarka, se dá takto postupovat. Laboratoř nahradí kuchyně, ve které se najdou látky jako olej, voda, sůl nebo mléko.
„Když jsme probírali roztoky, tak jsem udělala jednoduché návody na výrobu směsí,“ vysvětlila Hlůšková. Z toho, jak reagoval olej ve vodě, si osmáci sami udělali závěr a od něj pak v hodinách odvozovali další.
„Nejde to vždy. Teď se učíme relativní molekulovou hmotnost a u toho se musí prostě počítat. Snažím se ale hodiny střídat, někdy počítáme, jindy diskutujeme,“ vypráví Hlůšková. „Jenomže čím déle to trvá, tím víc je to vyčerpávající. Nápady, jak děti k učení motivovat, docházejí,“ dodává. Zároveň míní, že většina žáků výuku zvládá.
Pracovna i z koupelny
Gymnaziální učitel informatiky by měl mít situaci jednodušší. Učit výpočetní techniku s pomocí počítače je logické. Kromě toho pracuje především se staršími studenty, u kterých se předpokládá samostatnost a motivace.
Jenomže stejně jako ostatní učitelé naráží na technické možnosti, které mají studenti doma. V potaz musí brát situaci celé rodiny. Pokud v jednom bytě pracují rodiče na home office a dvě děti mají zároveň distanční výuku, je to nejen technický, ale i logistický problém.
„Znám rodinu, kde museli vytvořit pracovnu i z koupelny, aby měl každý svůj prostor. A nemyslím, že to bude výjimka,“ podotýká Mikláš. „Navíc nevidím, jak žáci při práci postupují. Běžně chodím po třídě, a když se někdo na něčem zasekne, vyřešíme to a může pokračovat,“ vysvětluje.
Přestože distanční výuku považuje za plnohodnotnou, co do předání učiva, pozitiva našel jen dvě. Žáci budou o něco samostatnější a učitelé se zásadně posunuli v práci s počítačovou technikou. Ale budoucnost vzdělávání v tom nevidí.
„Alespoň ne do doby, kdy bude technika schopná přenést tolik dat, abych viděl studentům do očí i na monitor. A mohl reagovat,“ říká.
Jednoznačný závěr, na kterém se oba oslovení kantoři shodují, je, že osobní kontakt učitele se žáky nedokáže nahradit nic.
