Na dokument na tiskové konferenci ve středu znovu odkázal šéf anesteziologické společnosti Vladimír Černý, který je zároveň náměstkem ministra zdravotnictví. „Každá vyspělá země má nachystaný systém na dobu, kdy dojde kapacita péče,“ uvedl.
Nepřiměřenou či neúčelnou péči není poskytovatel zdravotních služeb povinen, dokonce ani oprávněn poskytovat. Podmínkou ovšem vždy je, že zdravotníci musejí důvody pro nepřijetí nebo ukončení intenzivní péče zaznamenat do zdravotnické dokumentace tak, aby se jejich rozhodnutí dalo zpětně přezkoumat.
I tak když pacient neodkladnou péči potřebuje, musí jej nemocnice přijmout do péče, přestože by se tím překročilo „únosné pracovní zatížení“. Je potřeba jej prohlédnout a pak zvážit, co s ním dál. Logicky je nejčastějším řešením převoz do jiného zařízení.
Zapovězené při rozhodování o péči pro pacienta je zohledňovat jen věk a tedy i předpokládanou dobu dožití. Totéž se týká dalších kritérií, která nesouvisí s předpokládaným klinickým výsledkem péče.
Jak to jde v praxi?
Jak je praxe obtížná, ukazují reakce některých lékařů. Emotivní byl v tomto ohledu před týdnem například primář interního a covidového oddělení Nemocnice Sokolov Martin Straka. „Nemá to kvalitní řešení. Musíme improvizovat, přeposílat pacienty jinam, musíme lidi selektovat. Ano, pojďme si to říct ‚na férovku‘, selektování pacientů existuje, ano, pane ministře, jinak to nejde,“ řekl lékař v České televizi na adresu ministra zdravotnictví Jana Blatného.
Také primář interny v chebské nemocnici Stanislav Adamec si již v lednu posteskl takto: „Jsme nuceni již selektovat pacienty, které na intenzivní péči dáme a které necháme na standardním oddělení prakticky umírat na těžký covidový zápal plic.“ Citace je z jeho e-mailu poslanci z Karlovarského kraje.
Covid JIP nemají místo. V Praze zbývá pět lůžek, v Plzeňském kraji jedno |
A situace není jiná ani v Praze. „Je neetické zbytečně prodlužovat bolest a utrpení, když víme, že pacienta vyléčit nemůžeme. Naopak když vidíme, že je alespoň nějaká šance, že by to pacient mohl zvládnout, tak mu poskytujeme maximální péči,“ popsala již dříve situaci lékařů lékařka Jindřiška Martínková z pražské Bulovky.
A co jíž dříve také vysvětlil sám Černý?. Upozornil, že nejde o nic nového. „Lékaři bez ohledu, jestli je, nebo není koronavirus, zvažují přínos poskytování intenzivní péče. To není nic výjimečného, nic nelegitimního, je to podstata klinické medicíny. To, co je podstatné, je, že se to má dělat za určitých pravidel, která jsou dlouhodobě nastavená. Je to otázka etiky v medicíně, je to otázka zohledňování reálného přínosu. Taková věc se dělá po celém světě,“ upozornil. Lékaři se podle něj vždy rozhodují dle odborného, právního i etického rámce.
Jak to chodí?
Když na jednotku intenzivní péče dorazí skoro naráz víc pacientů v kritickém stavu, než je lůžek k dispozici, lékaři volí, koho upřednostní. Když je diagnóza obdobná, většinou rozhodne čas příjmu. Po letech praxe však již mají „v oku“, který pacient je již beznadějný. Týká se velmi těžkých průběhů případů zápalu plic nejen u starších lidí, ale i u kuřáků.
Vláda ničí lidi, radí jí kývači. Nemocnice nejsou přetížené, tvrdí Klaus |
Lékaři se také při selekci mohou rozhodnout uvolnit již obsazené lůžko, pokud ležící pacient vykazuje už známky zlepšení stavu. Běžné ovšem je, že někdo mezitím zemře. Kdo byl nucen čekat, jej hned nahradí.
Přežili by na JIP za normálních okolností i ti, kteří vypadají beznadějně? To se nikdy vyloučit nedá. Však také zmíněné doporučení platí jen pro kritické situace v nemocnicích, čili ne pro doby klidu, kdy volných lůžek je dost.
Doporučující stanovisko anesteziologické společnosti se vlastně vztahuje k situaci takzvaného „hromadného postižení osob“, což je termín známý i z minulosti pro případ katastrofy. Tou je například havárie velkokapacitního letadla či chemičky.
