Andulka. Aničky, Anky i Andulky – včetně té Šafářové – dostaly v české lidové písni příležitostí ažaž. Se zpěvným australským papouškem, který sedá dětem na prst a je schopen se i v kleci naučit pár lidských slov, nemají ale nic společného. Třetí nejoblíbenější domácí mazlíček (po psovi a kočce) se do Evropy přivážel od počátku devatenáctého století a latinsky ho roku 1805 přírodovědci popsali jako Melopsittacus undulatus. První jméno naznačuje, že zpívá melodicky, ale všimněte si toho druhého. Znamená vlnkovaný, podle kresby na papouškových prsou. A zkomolením slova undulatus se stal v češtině andulkou, podobně jako se z něj ve všech skandinávských jazycích stal undulat. A samozřejmě ze stejného slova pochází i babiččina ondulace, tedy zvlněné vlasy.
Bagr. Ve vojenském, vězeňském i trampském slangu označoval bagr polévkovou lžíci. Jako takový se pro vojáky povinné dvouleté základní služby v ČSLA stal výsadou a odznakem mazáctví. Ale odkud se v češtině vzal? Mechanická lopata rypadla, hlubidla nebo exkavátoru, podle které jsme si jídelní lžíci pojmenovali, je do češtiny přejata z holandského slova bagger (vyslovují bachr), což znamená bahno, které tam ze dna řek už několik století odstraňují (baggeren), aby vodní kanály byly průjezdné. A nepřekvapí tedy, že v Nizozemsku mají i Národní muzeum bagrování plné předmotorových pásových fanek, hydraulických pásáků, a dokonce jeden sací bagr, jenž říční dno vlastně „luxuje“. Pokud by tam ale chtěli mít o bagrování opravdu všechno, měli by výstavku doplnit o jeden exponát. O českou volejbalistku, která vybírá servis „dvojitým úderem spojených rukou zespodu“ – což je další význam, který v češtině bagr získal.
Červotoč. „K hostině si sednou všichni pospolu, když sežerou židli, daj se do stolu,“ rýmuje čeština základní problém soužití s broukem, který se jmenuje podle stadia larvy, jež našim předkům připomínala červa. A protože larva červotoče skutečně v nábytku vytváří chodbičky točivým, vrtivým pohybem, můžeme předpokládat, že předky pozorovatele zaujalo zejména vrtání v dřevě – proto broukovi původně říkali také dřěvotoč nebo dřevovrtek. O dřevožravém brouku dokážeme s básníkem Emanuelem Frantou i filozoficky žertovat: Mluvil jsem tuhle s červotočem, jenže už nevím přesně o čem. A taky přesně nevím proč, a jestli to byl červotoč.
