„Symptomy, které se u mě projevily během prvních hodin po otravě, se velmi podobaly tomu, co se nyní děje u Navalného. Dvě až tři hodiny po intoxikaci jsem přišel o řeč, vnímání, koordinaci. Měl jsem velké bolesti, pak jsem ztratil vědomí...“
Tak ve čtvrtek zavzpomínal umělecký aktivista Pjotr Verzilov na září roku 2018, kdy náhle zkolaboval a byl převezen do stejné berlínské nemocnice, kde dnes pečují o Navalného. Němečtí lékaři prohlásili, že byl se vší pravděpodobností otráven, stopy jedu však nenašli.
Dvaatřicetiletý provokatér, který na sebe upozornil například vpádem na hřiště během moskevského finále fotbalového šampionátu či kopulací se svojí těhotnou manželkou (a členkou Pussy Riot) Naděždou Tolokonnikovou v moskevském muzeu, obvinil z pokusu o vraždu ruské úřady. Ty to popřely.
Zatímco Verzilov se uzdravil, zdravotní stav Alexeje Navalného je velmi nejistý. Lékaři z kliniky Charité v pondělí oznámili, že v jeho těle našli stopy po otravě, nejspíše látkou ze skupiny inhibitorů cholinesterázy. Čtyřiačtyřicetiletý protikorupční aktivista sice není ohrožen na životě, není však vyloučeno, že bude mít trvale poškozenou nervovou soustavu.
Sázka na jistotu
Navalného případ se zdá být poslední ukázkou osvědčeného ruského přístupu jak se vypořádat s lidmi, které moc vnímá jako nepřátele, zrádce, věčné kverulanty či nepohodlná individua. Jestliže na Západě patří trávení nepřátel do středověkých románů, v Rusku se stále těší velké popularitě.
„Režim, který je ochotný likvidovat své nepřátele doma i v zahraničí, si vždy musí určit priority: snadnost provedení, rafinovanost nebo naopak okázalost,“ řekl listu The Washington Post analytik Mark Galeotti. „Pokud jde o druhý či třetí způsob provedení, tak jed je často sázkou na jistotu.
22. srpna 2020 |
V SSSR fungovala tajná laboratoř na vývoj nezjistitelných jedů, které byly testovány na vězních gulagu. Jejich použití dotáhly komunistické tajné služby téměř k dokonalosti. Kyanidem sprovodily ze světa ukrajinského nacionalistu Stěpana Banderu, špičkou deštníku namočeného v ricinu otrávily bulharského disidenta Georgiho Markova.
Tradice nezmizela ani po pádu SSSR. Terčem travičů se v posledních dvaceti letech stali disidenti, zběhové, nepohodlní novináři i představitelé opozice. „Je to jednoduché a je snadné po sobě zamést stopy,“ uvedl pro The New York Times někdejší plukovník KGB Gennadij Gudkov. „Jed může použít naprosto každý,“ dodal.
Od Litviněnka ke Skripalovi
Připomeňme si několik nejvýznamnějších případů.
Červen 2003. V Moskvě umírá novinář listu Novaja Gazeta Jurij Ščekočichin, známý svými kritickými články o bezpečnostních složkách a zpackaném policejním zásahu proti teroristům v divadle na Dubrovce, při kterém zahynulo 125 lidí.
„Během dvou týdnů se ze zdravého padesátníka stal stařec... Jeho orgány selhávaly, odpadávala mu kůže, přišel o vlasy, celé tělo měl jako v ohni. Nemohl dýchat – jako kdyby mu do hrdla lili rozžhavený kov,“ popisoval podle portálu Meduza umírání kolegy zástupce šéfredaktora Sergej Sokolov.
Září 2004. Čečenští separatisté drží stovky rukojmích ve škole v Beslanu. Novinářka Anna Politkovská okamžitě sedá na letadlo a míří na místo. Věří, že vůdce ozbrojenců dokáže přimět k rozumu. Na palubě letadla si dá čaj. Udělá se jí špatně a po přistání je v kritickém stavu převezena do nemocnice. Přežije.
Politkovská má podezření, že jí otrávili agenti FSB. Aerolinky jakékoliv nařčení odmítají – slavná reportérka podle nich pila čaj ze stejné konvice jako ostatní pasažéři. O dva roky později je Politkovská zastřelena před svým bytem v Moskvě. Organizátor vraždy se nikdy nenajde.
Listopad 2006. Někdejší ruský agent Alexandr Litviněnko jde na schůzku s dvěma Rusy v jednom z hotelů v centru Londýna. Třiačtyřicetiletý kritik Putinova režimu, který o šest let dříve odešel do exilu, si během rozhovoru dá čaj.
Krátce po schůzce se mu udělá špatně a je hospitalizován. „Jeho orgány se postupně rozpadaly. Začalo to játry, pak velmi rychle následovaly ledviny a potom srdce,“ vzpomínal později jeden z ošetřujících lékařů. Po třech týdnech v nemocnici Litviněnko umírá. Příčina smrti: otrava radioaktivním poloniem-210.
Britští vyšetřovatelé později došli k závěru, že experta na ruský organizovaný zločin a jeho napojení na bezpečnostní složky otrávili agenti FSB, a to se souhlasem prezidenta Vladimira Putina. Kreml to dodnes popírá.
Květen 2015. V Moskvě je hospitalizován opoziční aktivista Vladimir Kara-Murza. Diagnóza: akutní selhání ledvin. Pak mu přestávají fungovat i plíce a srdce. Lékaři se zoufale snaží najít příčinu. Kara-Murza nakonec přežije, francouzští experti najdou v jeho těle stopy těžkých kovů.
O dva roky později se situace opakuje. Kara-Mura zkolabuje cestou na projekci svého dokumentu o svém blízkém spolupracovníkovi Borisu Němcovovi, kterého v roce 2015 zastřelili nedaleko Kremlu. Je hospitalizován se stejnými příznaky. Ruští lékaři odmítají spekulace, že příčinou jeho stavu je otrava.
Březen 2018. Někdejší dvojitý agent Sergej Skripal a jeho dcera Julija se v britském Salisbury otrávili vojenským jedem novičok. Vyšetřování ukázalo, že se je pokusili zavraždit agenti GRU. Skripalovi přežili, odhozený flakón se však o několik měsíců později dostal do rukou 44leté Britce, která se v domnění, že se jedná o parfém, jedem postříkala a zemřela.
Skripal dlouhá léta působil jako agent ruské vojenské rozvědky a v 90. letech se nechal naverbovat britskou tajnou službou MI6. Ruská tajná policie ho v roce 2004 zatkla kvůli podezření, že vyzradil desítky ruských agentů, později byl v rámci největší výměny špionů od konce studené války poslán do Británie.
Vladimir Putin v souvislosti s jeho kauzou prohlásil, že Rusko nemá zapotřebí nikoho trávit. „Byl to jen zrádce. Zrádce své vlasti. To je takový koncept: zrádce vlasti. A on byl jedním z nich. Je to jenom šmejd, to je celé,“ prohlásil ruský prezident půl roku po Skripalově otravě.
Odstrašující příklad
V případě Navalného je zatím spousta neznámých. Jakým jedem byl otráven? Kdo k jeho otravě dal pokyn? A stalo se tak s vědomím šéfů tajných služeb či dokonce samotného Vladimira Putina? Na tyto otázky odpoví až budoucnost, pokud vůbec.
Už nyní je však jasné, že jeho osud se má stát pro zbývající odpůrce ruské moci odstrašujícím příkladem „Sovětská KGB tuto strategii dotáhla k dokonalosti,“ řekl listu The Washington Post ruský novinář Andrej Soldatov.
„Jed je jedinečný v tom, že oběť netrpí sama. Onu děsivou zkušenost utrpení s ní sdílejí i přátelé a příbuzní,“ dodal.
21. srpna 2020 |
