„Částečně mi fotbalová pauza prospěla. Nemusel jsem řešit dennodenní fotbalové starosti, ani jsem nekoukal na zápasy, protože se nic nehraje. Přepnul jsem na úplně jiný level, který jsem doteď vůbec neznal,“ líčí slávistický kouč. „Ale je hrozné, že na to došlo zrovna v takových souvislostech.“
Jak trénují Slavia a Bohemians: Hlavně, ať to lítá, jste daleko od sebe |
Když na trénink dorazil, viděl, jak hráči míří na trávník přímo ze zaparkovaných aut, jak si myjí ruce dezinfekcí a z bezpečnostních důvodů se dělí do osmičlenných skupinek.
„Zvláštní pocit. Všechno je naruby, všechno děláte jinak, než jste zvyklí,“ popisuje Trpišovský. „Ale to, co se děje kolem fotbalu, je legrace v porovnání s problémy, které spousta lidí musí řešit.“
Starosti ovšem koronavirus přidělává i vám.
Nechci to dramatizovat, ale samozřejmě to není snadná situace. Připomíná mi moje trenérské začátky: tehdy jsme taky často ani neměli kabinu, někdy se omluvilo šest lidí z práce nebo ze školy a bylo nás taky osm. Co si budeme povídat, s profesionálním kolektivním sportem to teď nemá nic moc společného. Je to spíš takové šidítko, aby se něco dělalo.
Nebál jste se, co víc než měsíční pauza s hráči udělá?
Spíš jsem je litoval. Každý fotbalista chce být s míčem na hřišti, ne běhat po lesích. Navíc kluci měli za sebou těžkou zimní přípravu, hodně běhání a posilování, a po pár týdnech jim vlastně začala druhá, možná ještě těžší. Ti, kteří byli v laufu, přichází o zápasy na vrcholu... Bylo mi jich líto.
Jak jste je zvládal hlídat?
Hlavní podíl měli kondiční trenéři, ti připravovali silový a běžecký program. My trenéři jsme se snažili být s kluky v kontaktu po telefonu, zjišťovali jsme, kdo má zahradu, kdo může co doma dělat. Zadával jsem jim i úkoly - sledovat zpětně své tréninky, zápasy, hráče, kteří hrají na jejich postech.
Trénovat musíte v osmičlenných skupinkách, s rozestupy, bez kontaktu. Neříkal jste si nejdřív, že takhle se kolektivní sport ani dělat nedá?
Snažím se na to dívat pozitivně, takže vidím i plusy. Na skupinu o osmi hráčích připadají dva trenéři, takže se dá taky víc pracovat s detailem, nacvičovat věci, na které v sezoně běžně není čas.
A teď ty minusy.
Fotbal je kontaktní sport, ve kterém se celý týden připravujete na víkendový vrchol - zápas. Situace, ve které jsme teď, to je... Asi jako když zastavíte na benzince a nemůžete si dojít natankovat. Fotbal je o soupeření, teď proti sobě soupeře nemáte. Nemůžete pořádně rozvíjet cit pro kombinaci, pro míč, správný timing. Fajn, aspoň trénujete s míčem, ale k fotbalu to má hodně daleko.
Dají se vůbec přísná nařízení stoprocentně dodržet?
Maximálně se o to snažíme, ale je jasné, že když cvičíte přihrávky, hráči u toho běhají a vydechují v maximální intenzitě. Nejsem doktor ani epidemiolog, ale všichni víme, jak se koronavirus přenáší. Když je hráč na nějaké tepové frekvenci a dýchá, rozptyl je obrovský. Neumím to samozřejmě odborně posoudit, vždyť i lékaři se v lecčem přou, protože s koronavirem nemají zkušenost. Ale aby bylo všechno stoprocentně bezpečné, musel by mít každý hráč půlku hřiště pro sebe.
Je pro trenéry o to větší výzva vymyslet cvičení, která budou mít smysl?
Projíždím staré tréninkové deníky a hledám. V sezoně na to není čas, často je to trošku rutina, to se teď mění. Většinou máte pohromadě dvacet hráčů, teď se pojede každý den ve skupinách, takže cvičení budou pro hráče daleko intenzivnější.
A co bude dál? Nejen Slavia, ale celý fotbal je v nejistotě.
Toho se opravdu bojím. Jak se bude hrát bez diváků? Co se stane, když nedejbože někdo z fotbalistů nebo realizačního týmu onemocní? Jak se bude cestovat k zápasům? Do toho ekonomika klubů... My to nějak odtrénujeme, i kdyby to mělo trvat několik týdnů nebo měsíců. Ale budoucnost mě děsí.
Z čeho přesně máte strach?
O koronaviru toho pořád moc nevíme. Co když se časem vrátí v jiné verzi? Co když bude mutovat? V zahraničí se někteří hráči virem nakazili, mají ho měsíc a pořád z testů vychází jako pozitivní. Moc se nemluví o tom, že nemoc může vrcholovým sportovcům třeba i ukončit kariéru - postihuje dýchací systém a nikdo doteď neví, jestli nezanechá trvalé následky a třeba trvale neponičí plíce. To by pro sportovce byla katastrofa.
