Letos v červnu uplyne 30 let od podepsání Několika vět, kde hnutí Charta 77 požadovalo propuštění politických vězňů a svobodu slova. Jak na to vzpomínáte?
Vzpomínám na to jako na období, které bylo opravdu těžké. Ale jsem moc ráda, že jsem to udělala a jsem moc ráda, že to k něčemu bylo.
Když řeknu Milouš Jakeš, Červený Hrádek a citaci z jeho projevu: „No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok“, jaké to tenkrát ve vás vyvolalo pocity?
Tehdy to byl jeden z mála důvodů, proč jsem se smála. To bylo opravdu moc hezké. Myslím, že ten projev se mu skutečně moc povedl.
Přišel zákaz, nemohla jste zpívat. Přemýšlela jste nad tím, co budete dělat?
Ano, dostala jsem totálního zaracha. Přemýšlela jsem nad tím, ale nevím, jestli jsem k něčemu dospěla. Říkala jsem si, že bych možná mohla dělat scénáře v televizi, možná bych mohla psát texty pod pseudonymem pro jiné zpěváky. Než jsem si to stačila pořádně promyslet, tak po půl roce zase vysvitlo slunce a bylo to fajn.
Vy jste pak zpívala na Letenské pláni.
To bylo opravdu krásné. Ta Letenská pláň je obrázek, který je nesmazatelný, který mi nikdy nemůže vymizet ze života, protože to bylo něco tak sounáležitého, to bylo přenádherné. A lidé, kteří smýšleli stejně a nic je nerozdělovalo na jednu a druhou skupinu. To bylo báječné, báječné. A Václavák taky.
Až na tu krátkou vynucenou přestávku stále vystupujete a vydáváte desky. Novou Já nemám strach loni na podzim, pak jste měla turné. Přitom spousta interpretů dnes raději vydává samostatné singly, protože má pocit, že desky se už tolik nekupují.
S deskami je to samozřejmě horší. Ale ono je hrozně fajn desky točit. Opravdu, moc prima. Mám pocit, že kdybych je nevydávala, tak o něco přijdu, protože jsem na to zvyklá už celý život. Takže by mi přišlo divné, že desky netočím. Dělám to s radostí. Je to samozřejmě i o penězích a o tom, co do vás chtějí lidé investovat. Takže ta radost je, když se začíná točit, když se dávají dohromady písničky, ale musí tam být ten člověk, který vám tu desku vydat chce.
Letos se chystáte také na Český Mejdan s Impulsem, který bude 19. října v pražské O2 aréně.
Je to tak, hrozně se těším. Bude to poprvé, co tam budu vystupovat. Měla jsem tam vystupovat minulý rok, ale pak nám to z časových důvodů nějak nedopadlo.
Co tam od vás návštěvníci uslyší?
Tak samozřejmě takovou tu klasiku, kterou budou očekávat. A jestli bude nějaké překvapení, tak to bych vám stejně neřekla.
To bude až na podzim, vás do té doby ovšem čeká spousta jiných věcí, dokonce budete vystupovat na letním festivalu.
Ano, budu na Votvíráku, ale i do té doby je spousta koncertů a spousta práce. Já ráda pracuju, takže je to fajn. Ale festivaly mám ráda moc, hrozně moc, je to zase úplně jiná situace, než když děláte někde v divadle nebo v nějakém kulturním domě, má to krásnou atmosféru, protože ta spousta lidí se chce bavit a to je fajn, jsou veselí a naladění.
Čeká vás spousta koncertů. Na co se těšíte nejvíc?
Na všechno, protože mám pocit, že je všechno takový jeden veliký zátah. Včera i předevčírem jsem měla koncert. Příští týden, vlastně už v neděli, další a mezitím spoustu práce, protože budu natáčet klip. Takže je to všechno v jednom zátahu a mám pocit, že kdybych přestala pracovat, že to nedopadne dobře, protože jsem na to zvyklá. Možná jsem workoholik.
Štefan Margita a Hana Zagorová
Odpočíváte vůbec někdy?
Odpočívám, ale měla bych asi trochu víc. Je to tak. Ale mám pocit, že si hrozně moc odpočinu i prací, že dojde k velkému naplnění, když vidíte odezvu lidí a sály, které jsou vyprodané. Když umíte přijímat tu energii, kterou vám lidé posílají, tak si myslím, že je to fajn.
Relaxujete i nějak jinak než prací?
Moc ráda čtu, když na to mám čas. Ráda poslouchám jakoukoli hudbu, ráda chodím se Štefanem dobře se najíst a napít, a cestování je taková moje velká radost.
Kam nejraději cestujete?
Asi poslední dobou do Španělska. Ráda cestuji tam, kde má Štefan zrovna práci, to je bezva. Teď jsem za ním byla čtrnáct dní v Německu, předtím ve Francii a předtím v Bruselu. Je to bezvadné, různorodé, pestré a myslím si, že o tom by život měl být.
Zmínila jste Španělsko, takže ráda utíkáte za teplem?
Zbožňuji teplo. My ženy máme moc rády teplo a já tedy enormně. Ale když jsem oblečená, tak mi nevadí ani zima. Nejsem závislák na počasí. Abych pravdu řekla, když je mi teplo, a je třeba venku mínus 20, vůbec mi to nevadí. Nevadí mi, ani když prší.
11. února 2014 |
