Letos na jaře Zoundjiekpon v Beninu na klinice v Agblangandanu ošetřoval pacienty spolu se dvěma kolegy z vítkovické chirurgie: Jozefem Krištofem a Martinem Bolkem. V horku, s mnohem skromnějším vybavením, než na jaké jsou zvyklí doma, a bez zdravotních sester na sále odoperoval tento lékařský tým za deset pracovních dnů 70 lidí ve věku od jednoho roku do 89 let.
„Lidé byli velmi vděční, že jsme pro ně něco udělali. Je to úplně jiné než v Evropě. Operovali jsme ve zděné budově, které říkají klinika. Je to menší ambulantně hospitalizační zařízení s osmi lůžky, třemi ambulancemi a jedním malým operačním sálem. Asistovali jsme si navzájem nebo k nám na zkušenou chodili mladí chirurgové. Zdravotní sestry na operačních sálech nebyly vůbec, nástroje podávali zdravotní bratři. Ženy tam pracují spíše jako ošetřovatelky,“ líčí člen výpravy, chirurg Martin Bolek.
Ostravští lékaři tam nejčastěji operovali břišní kýlu. „Afričtí pacienti se po operaci prospali a druhý den nasedli na kolo nebo motorku a odjeli domů,“ popsal Bolek.
Největší komplikací pro něj bylo horko. „Asi třikrát za hodinu se tam vypínal elektrický proud, takže i klimatizace na sále fungovala jen chvíli,“ vzpomíná lékař.
Před cestou se musel nechat naočkovat například proti žluté zimnici a věděl, že jede do oblasti, kde se vyskytuje malárie a lidé praktikují vúdú. Společně s kolegy s sebou vezl i zdravotnický materiál jako šití a obvazy. Přes všechny problémy si Afriku zamiloval a chystá se také na další misi. „Když Afrika někoho nadchne, je to pak láska na celý život,“ míní Bolek.
