Ve Washingtonu se toho mnoho neutají, alespoň ne nadlouho. O to zajímavější je příběh „tajného plánu“ Trumpova zetě Jareda Kushnera a jistého Jasona Greenblatta, kterak najednou a kompletně vyřešit po více než pět tisíc let zamotávaný problém oblasti, které dnes říkáme Blízký východ.
Jde o plán tak dobře utajený, až jedna část města delší čas spekulovala o tom, že ve skutečnosti neexistuje. Snad proto aby se podobným pletichám předešlo, začaly teď pomalu prosakovat nezaručené kousky nadále tajného plánu, tedy zprávy o tom, co americká administrativa v budoucnu hodlá navrhovat, a komu.
V porovnání se svými předchůdci podědil Donald Trump reálně nový upgrade Blízkého východu. V jeho čtení jde o oblast unavenou nekonečným sporem o Palestinu, který už nebaví ani jeho oběti, natož jeho účastníky. Nejde již o území rozdělené podél hranic starého nábožensko-etnického arabsko-židovského sporu, ale o prostor dnes propojený strachem z šíitského perského nebezpečí.
Děsu tak akutního, až překonává staré rozdíly. Tento strach z Íránu pod tlakem amerických sankcí na novém Blízkém východě podle Trumpa nakonec paradoxně spojí izraelské Židy s pouštními wahhábisty Saúdské Arábie.
Kushnerův plán se má pokusit využít této situace. Podle Američanů by nově otevřené možnosti mohly být využity k ukončení starých sporů. Chtějí využít, anebo zneužít strachu z Peršanů – posílených po mylném odstranění jejich věčné irácké hrozby Trumpovými předchůdci – k arabskému smíření s existencí Izraele. Ten je na rozdíl od jejich vlastních armád výraznou vojenskou hrází, do které se Írán nikdy nepustí.
Kushnerův plán
Součástí nového konsenzu musí být ovšem dořešení situace Palestinců žijících po generace jak za hranicemi státu Izrael, tak uvnitř něj, jakož i na palestinských autonomních územích. Jejich skutečná čísla jsou politickou zbraní a každý z účastníků si falšuje statistiky sám.
Je však zřetelné, že dnes jde o více než pět milionů lidí s OSN registrovaným statutem uprchlíka. Představa, že by je v jakémkoli příštím plánu zhruba devítimilionový Izrael hodlal přijmout zpět na své území, není z říše snů, ale spíše nočních můr. Nadále tedy realisticky zůstává ve hře nemnoho jiných možností.
Dvoustátní řešení Izraele a Palestiny a návrat Palestinců do Palestiny s mezinárodními penězi. Přijetí Palestinců za místní v arabských státech, kde jsou již po několik generací uprchlíky. Či prohlášení Jordánska, kde mají dávno Palestinci většinu, za onu Palestinu a kombinace předešlého. Každá z těchto možností je případnými účastníky vášnivě nenáviděna, vesměs z pochopitelných důvodů. A současně technicky žádná další možnost reálně neexistuje.
Podle zatím neověřitelného šumu blízkovýchodní diplomacie nový Kushnerův plán údajně počítá s kombinací všech výše uvedených možností, tedy reálnou existencí Izraele a Palestiny, připojení Západního břehu k Jordánsku, výměnami území mezi Izraelem a palestinskou autonomií tak, aby Izrael byl bezpečný a Palestina ekonomicky smysluplná, saúdskými penězi, co to všechno zaplatí, a Palestinci tak unavenými, odporu neschopnými a bez nadějí na reálnou arabskou podporu, že to nakonec přijmou.
Průzkum bojem
Testem tohoto vidění reality bylo americké rozhodnutí přesunout ambasádu do Jeruzaléma. Dříve by takový krok znamenal odjezd arabských velvyslanců z USA, vyhazování Američanů z řady muslimských zemí, tlak na cenu ropy a zahájení třetí intifády. Místo toho se ozvaly protesty na chodbách OSN.
Palestinští představitelé, se kterými se nebaví ani ostatní Palestinci a Hamás, se přestali bavit s Američany a Saúdové nazvali k tématu svolaný summit arabských vůdců Al Quds, tedy Jeruzalém. Mnoho povyku a žádné činy měnící tektoniku politické, ekonomické a vojenské situace.
Palestinci ztratí právo na návrat: podle USA to je řešení pro Blízký východ |
Pokud by tento průzkum bojem naznačoval, že je v této chvíli opravdu možné prodat i neprodejné, zůstávají nadále Achillovou patou jakéhokoli plánu tři otázky. Kdo fyzicky plán na palestinské, jordánské a dalších stranách koupí? Kolik bude takový nákup stát, protože tady platí prodávající?
A hlavně, je to opravdu kupec, kdo zastupuje kupujícího? Dokáže třeba palestinský prezident Mahmúd Abbás prodat svoji vlastní populaci Fatáhem nadále vyžadované dvoustátní řešení, když už jediný problém nepředstavuje to, jak malý a ekonomicky nepříliš udržitelný stát tak dostanou, ale to, že dnes už více než 30 procent stále mládnoucí palestinské populace žádný vlastní stát nechce?
Nic dnes ve Washingtonu nezajímá evropské diplomaty více než utajovaný Kushnerův blízkovýchodní plán. Snad jen obávané příští clo na evropské automobily. Vzhledem k imigrační vlně z Blízkého východu do Evropy, která ovlivňuje naši vlastní bezpečnost, je to víc než pochopitelné.
Rozhodně více než to, že Evropa jako národní státy a Evropa jako EU po letech nakonec není u jednacího stolu a pasivně čeká, co nám 37letý bývalý realitní makléř Kushner z New Jersey s Izraelci stále více milujícími ruské pelmeně a pouštními vlastníky ropy vyjednal. Už teď je jasné, že můžeme být značně překvapeni, skoro jako sami Palestinci.
Když Saddám Husajn před lety prohlásil bitvu o Irák za „matku všech bitev“, bylo jasné, že ji realisticky vůbec nehodlá vyhrát. Výrokem začal připravovat emoční přijetí příští porážky. Prezident Donald Trump rád říká navrhovanému tajnému plánu Jareda Kushnera „matka všech problémů“ čili „obchod obchodů“. Nejspíš teprve uvidíme, proč.
