Marešová vypověděla, že jako zdravotní sestra se živí třicet let. V době obvinění žila v Rumburku, pracovala v místní nemocnici. „Řekla bych, že jsem byla v Rumburku vážená,“ vzpomněla na dobu před stíháním. Ve městě díky své práci prý znala spoustu lidí, kteří si mysleli, že je dobrá zdravotní sestřička.
Se svou dcerou bydlela v domě se zahrádkou, občas zašla na ples nebo do kina. Ale většinu svého času podle svých slov trávila v práci, měla specializaci na internu a jednotku intenzivní péče.
Život se jí převrátil v roce 2014, kdy ji začala vyšetřovat policie kvůli úmrtí jedné z pacientek. Policisté Marešovou v létě 2014 obvinili nejprve z této vraždy a na základě znaleckého posudku pak z dalších pěti vražd. Po svém obvinění strávila 14 měsíců ve vazbě.
V letech 2010 až 2014 měla podle obžaloby podat šesti pacientům na jednotce intenzivní péče v rumburské nemocnici silné dávky draslíku, po kterých jim selhalo srdce. Státní zástupce pro ni požadoval doživotí. Soudy však ženu osvobodily, protože se neprokázalo, že se skutky vůbec staly.
„Pro mě to byl velký šok. Ze začátku jsem vůbec nevěděla, o co jde,“ okomentovala Marešová chvíli, kdy se dozvěděla o vyšetřování. Rumburskou nemocnici musela opustit. „Když jsem byla odejita z práce, tak jsem se zhroutila a lékařka mi předepsala první antidepresiva,“ sdělila.
Stíhání a medializace případu ovlivnilo chování obyvatel Rumburku vůči ní. „Když jsem šla do města, spousta lidí radši přešla na druhý chodník, radši sklopili zrak, než aby navázali oční kontakt. V autobuse si na mě ukazovali prstem,“ popsala s tím, že přišla o několik přátel. „Bylo to hnusný, ošklivý. Pokud jsem nemusela, tak jsem mezi lidi nechodila,“ uvedla Marešová.
Zdravotní sestra trpí dodnes panickými ataky, bere léky na psychiku. Po osvobození soudy Rumburk nakonec opustila a přestěhovala se do Prahy. „Věděla jsem, že v Rumburku nemám šanci získat práci,“ vysvětlila. Loni nastoupila do jedné z pražských nemocnic. Avšak když se v médiích objevila zpráva, že žádá za své stíhání odškodnění, z práce ji prý vyhodili ve zkušební době. Podle jejích slov ji tam nechtěli zejména lékaři, naopak kolegyně zdravotní sestry jí vyjadřovaly solidaritu.
Nyní Marešová pracuje v jiné pražské nemocnici na sterilizačním oddělení. Na tomto pracovišti má prý klid od lékařů, ale mrzí ji, že už nemůže dělat svoji specializaci. Naopak v Praze oceňuje anonymitu.
Se stíháním se podle svých slov dosud nevyrovnala. „Já tím žiju dnes a denně, vrací se mi vzpomínky na všechno. A já jsem těch zlých vzpomínek za poslední roky měla tolik...,“ popsala před soudem. „To, co se mi stalo, považuji za velkou křivdu,“ uzavřela.
Kvůli odškodnění se Marešová loni v lednu obrátila na ministerstvo spravedlnosti. Požadovala celkem 4,9 milionu korun, za nezákonnou vazbu jí ministerstvo loni přiznalo zhruba milion korun. O desítky milionů Marešová také zažalovala média, která ji v článcích a reportážích označovala jako „sestru smrt“.
4. dubna 2018 |
