„S Pepíkem Lauferem jsme hráli v americkém filmu Sedm mužů za úsvitu a produkce nám zaplatila výcvik, kdy jsme se učili skákat z prvního patra do parakotoulu. Něco jsme se přiučili, ale s tím, co na place dělal Belmondo, se to nedalo srovnat,“ říká Jiří Krampol a hned vysvětluje proč, s nadsázkou sobě vlastní: „Když on točil film Zvíře, já hrál traktoristu Ferdu. No a traktorista Ferda opravdu odnikud nikam neskákal,“ směje se.
Jean-Paul BelmondoNarodil se 9. dubna 1933 v Neuilly-sur-Seine, městečku nedaleko Paříže. Škola mu příliš nešla, zato byl výborný ve sportu a brzy také v herectví. Nejprve to zkoušel v divadle, ovšem od druhé půlky 50. let se začal objevovat i ve filmech. Zlomovým snímkem byl pro něj film U konce s dechem z roku 1960, díky kterému se stal jednou z hlavních tváří francouzské nové vlny.   Následovaly trháky jako Muž z Ria, Borsalino a mnoho dalších. Za své výkony si vysloužil několik mezinárodních cen i nejvyšší francouzské státní vyznamenání Řád čestné legie. Z Belmondových tří dětí se žádné nevydalo ve stopách svého otce, byť si s ním syn Paul v malé roli zahrál ve filmu Cesta zhýčkaného dítěte. V létě roku 2001 Jeana-Paula Belmonda postihla mozková příhoda, po níž řadu let nenatáčel. Před kamery se vrátil v roce 2008 v komorním snímku Muž a jeho pes. Před třemi roky účinkoval v dokumentárním filmu, v němž chybět opravdu nemohl – jmenoval se totiž Belmondo. |
Jeho francouzský kolega proslul tím, že se v drtivé většině případů nenechával zastupovat kaskadéry a mnohdy na to i doplatil. Z natáčení kultovní komedie Zvíře si odnesl natržené ucho, a to rovnou od tygra.
Při jiném natáčení zase dostal ránu hákem od jeřábu. To v českých podmínkách nebylo podobné hazardování zvykem.
„Nebylo to vždy o tom, že herec by náročnější scény sám nedokázal. Většinou to jednoduše nedovolila produkce,“ vysvětluje Krampol, který se právě kvůli opatrnosti producentů dostal v minulosti do celkem paradoxní situace.
„Vzpomínám si, že jsme kdysi na Slovensku točili dvoudílný barevný film, ve kterém jsem hrál lyžaře v hlavní roli a Emilka Vášáryová hrála lyžařku, jenomže jsme nesměli lyžovat! Kdyby si jeden z nás zlomil nohu, šel by celý film do kopru,“ vypravuje.
Belmondo měl k adrenalinu vždy blízko. Už jako kluk postrádal výraznější pud sebezáchovy, což jeho pozdější kaskadérské kousky na plátně jen potvrzovaly. „Ve čtrnácti pro mě byla největší zábava procházet se po střechách. Skákal jsem z balkonu na balkon v pátém poschodí, kde jsme bydleli. Nebál jsem se ničeho,“ vzpomínal na svá dětská léta v Paříži.
„Belmondo byl mimořádně pohybově nadaný, a navíc neměl závratě,“ líčí Krampol. On samotný začal mít právě se závratěmi potíže už v pubertě. „Jako kluci jsme byli zvyklí věčně válčit, Žižkováci proti Vinohraďákům. Když mi bylo patnáct, při jedné takové pouliční ‚válce‘ jsem skočil na zídku, která se pode mnou zřítila. Od té doby mám z výšky respekt,“ vzpomíná Krampol, který před časem namluvil ve formě audioknihy Belmondovu biografii Mých tisíc životů.
Díky tomu po letech zjistil, že s mužem, kterému desítky let propůjčoval hlas, má vlastně mnoho společného. „Některé jeho vzpomínky z mládí jsou úplně synchronní s rošťárnami, které jsme dělali my. Připadalo mi to jako číst své vlastní vzpomínky. Hlavně pokud šlo o všemožné pouliční války mladých grázlíků,“ přiznal český herec.
Společný mají podle něj i přístup k jevištním prknům. „Belmonda bavilo divadlo, zrovna jako mě, ale nechtěl u něj být zaměstnaný. Zdůvodňoval to tím, že by si nerad obrousil charakter. Neměl totiž žaludek na pomluvy a různé zákulisní kulišárny, a stejně tak to mám i já,“ dodává Krampol.
První hlas byl Třísky
Jiří Krampol ale nebyl jediným českým hercem, který jej daboval. Původně charismatickému Francouzovi propůjčoval v českém znění svůj hlas Jan Tříska. Jenže poté, co emigroval, bylo třeba najít jeho nástupce. Režisér Vít Olmer, který se věnoval i dabingu, nabídl právě Krampolovi, zda by si nechtěl zkusit nadabovat Belmonda ve snímku Sympatický darebák.
„Moc mě to tehdy bavilo. Vzápětí přišla nabídka na dabování zmiňovaného filmu Zvíře, který považuju za jeden z Belmondových nejlepších,“ vzpomíná Krampol. Od té doby se na českého herce spustila doslova belmondovská lavina, kdy následovaly téměř tři desítky snímků.
Mezi dalšími Belmondovými dabéry byli například Ladislav Mrkvička, Marcel Vašinka nebo Miroslav Moravec.
