Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nelítáme na koštěti a nesbíráme děti, říká sociální pracovník

  19:56
Do dětské duše má Josef Smrž náhled jak z pozice psychologa, tak sociálního pracovníka. S tou druhou se ale často pojí s předsudky a špatným renomé. „Lidé nás pořád vnímají jako zlé pracovníky na koštěti, kteří sbírají děti, napravit naši pověst potrvá ještě dlouho,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz.

Psycholog a sociální pracovník Josef Smrž | foto: Archiv Josefa Smrže

Oddělení sociálně-právní ochrany dětí nemají v Česku nejlepší pověst. Čím to podle vás je?
Mají velice špatnou pověst, ale podle mě ne zcela oprávněně. Myslím, že je to tím, že si lidé stále představují, jak sociální pracovník tahá dítě od milující matky nebo u soudu říká: „Dítě patří matce a otec ho nikdy neuvidí.“ Nebudu říkat, že to je představa, která nemůže být založena na pravdivých zkušenostech z minulosti, protože jinak by nikdy nevznikla.

Na druhou stranu se myšlení sociálních pracovníků a jejich postupy v dnešní době posouvají směrem k tomu, aby byla dodržována práva dítěte, aby odebrání z rodin bylo nejkrajnějším řešením. Je kladen důraz na práva rodiny. Lidé si často neuvědomují, že pokud je dítě rodičům odebráno, rozhoduje o tom soud, není to jen tak, že se sociální pracovník rozhodne a dítě rodičům vezme. Vždy přitom musí sociální pracovník vyčerpat všechny možnosti práce s rodinou a snahu, aby dítě v rodině mohlo zůstat. Bude trvat ještě dlouho, než bude špatná pověst napravena.

V jakých případech se na vás obracejí školy?
Nejčastěji když se objevují výchovné problémy dětí, ale dáváme pozor na to, jaké možnosti již škola vyčerpala. Sociální pracovníci by totiž měli zasahovat až v momentě, kdy škola vyčerpala všechny možnosti, tedy udělila výchovné opatření, promluvila si s rodiči a podobně. Druhý důvod, proč se na nás obracejí, je záškoláctví, ale jen v případech, kdy překročí určitou hranici a škola už si neví rady. Třetím méně častějším důvodem jsou konflikty mezi rodiči a nejméně případů je, když si škola všimne týrání, zneužívání nebo sebepoškozování dítěte.

Josef Smrž

  • Psycholog, sociální pracovník a lektor, absolvent psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
  • Pracoval jako kurátor pro mládež na oddělení sociálně-právní ochrany dětí a jako krizový intervent na Lince bezpečí.
  • V současné době působí jako metodik sociálně-právní ochrany dětí Krajského úřadu Středočeského kraje.
  • Ve své soukromé psychologické praxi v Praze se věnuje psychologickému poradenství pro děti a dospělé, krizové intervenci a sociálně-právnímu poradenství.
  • Je externím psychologem organizace Barevný svět dětí, spolupracovníkem portálu Šance dětem a supervizorem on-line poradny zaměřené na LGBT problematiku Sbarvouven.cz.

Vzpomenete si na nějaký takový případ?
Pamatuji si, že volala v pátek odpoledne škola s tím, že jim ve výuce brečí holčička a odmítá jít domů. V takovém případě se situace řeší ihned. Jeli jsme do školy, kontaktovali jsme policii. Zjistili jsme, že se holčička bála svého otce, svěřila se, že je na ni ošklivý a následně se zjistilo, že ji i sexuálně zneužíval. Kontaktovali jsme rodinu, ale matka odmítala bohužel cokoliv řešit a spolupracovat, protože podle ní bylo všechno v pořádku. Jelikož dívka nemohla zůstat doma a nebyl nikdo z rodiny, kdo by se o ni mohl postarat, dali jsme ji do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a následně soud rozhodl o svěření do pěstounské péče na přechodnou dobu.

Je pravda, že sociální pracovníci nově kontrolují rodiče, kterým poradenská zařízení doporučila, aby dítě začlenili do běžné školy v rámci inkluze, a oni to odmítli?
V současné době sociální pracovníci takové rodiče nekontrolují a ani k tomu nemají důvod, pokud nejsou žádné jiné známky možného ohrožení dítěte.
V tomto případě právě narážíme na rozdílný výklad ministerstva školství a ministerstva práce. Podle ministerstva práce by měl být rodič primárně zodpovědný za to, co se s dítětem bude dít. Sociální pracovníci by měli do rodiny zasahovat pouze v případě ohrožení dítěte. Není to jen tak, že škola pošle papír, že rodič něco nesplnil a sociální pracovník by měl hned jít trestat rodiče. Není důvod, aby stát do rodiny a práv rodičů za každých okolností zasahoval. Pak bychom byli vnímáni pořád jako ta zlá sociální pracovnice na koštěti, která sbírá děti. Proto je důležité najít vzájemný kompromis a dohodu, jak takové situace řešit.

Práce s rodinou je čím dál náročnější

Podle stanoviska ministerstva práce a sociálních věcí mohou patnáctiletí odejít z dětského domova, aniž by jim v tom kdokoliv mohl zabránit a mohou bydlet sami. Jaký na to máte názor?

Na jedné straně se v současné době sociálně-právní ochrana dětí soustředí na práva dítěte, která by se měla respektovat. Dítě má mít od určitého věku svobodu vyjádřit, jakým způsobem chce žít, což je určitě v pořádku. Proti tomu ale stojí, jakým způsobem pak budou takové děti vyrůstat. Stát by měl dítěti garantovat bezpečné výchovné prostředí, pokud nemůže vyrůstat v rodině. Nechat rozhodnout patnáctiletého o tom, že bude žít samostatně, představuje určitá rizika.

Využil už nějaký mladistvý možnosti odejít z dětského domova před dovršením osmnáctého roku?
Zatím se to nestalo, příklad z praxe zatím nemáme.

Jednou z povinností sociálního pracovníka je navštěvovat děti v dětských domovech. Jak to v praxi vypadá?
S dítětem mluvíme o samotě, probíráme, jak tráví čas, jestli má brigádu, jak se učí, co by si přálo, jestli se stýká s rodinou. Snažíme se posoudit všechny věci, které se kolem něj dějí, a zjišťovat, co se dá udělat pro to, aby se dítě mohlo vrátit domů nebo mu zajistit náhradní rodinnou péči.

Podle zákona je kontakt sociálního pracovníka s jedním dítětem z dětského domova povinný jednou za tři měsíce. Stačí to?
Dostatečné to nemůže být. Sociální pracovník má být ten, který se snaží o návrat dítěte do rodiny, a když se s ním vidí jednou za tři měsíce, nelze mluvit o nějaké intenzivní práci. Na druhou stranu nepracujeme jen s dětmi v ústavech a máme spoustu případů, které je potřeba intenzivně řešit. Při tom náporu si nelze představit, že bychom chodili do dětských domovů každý týden.

Školy hlásí žáky sociálce hlavně kvůli záškoláctví. Bojí se reakce rodičů

Co by se tedy podle vás mělo změnit?
Ideální by bylo, kdyby byl třeba specializovaný pracovník, který by s dětmi intenzivně pracoval, nebo kdyby došlo k lepšímu propojení ústavů a sociálních pracovníků, což by bylo možné, kdyby tady nepanovala roztříštěnost systému. Nápor je veliký a práce s rodinou čím dál náročnější.

Co myslíte tou roztříštěností systému?
Ministerstvo práce a sociálních věcí pod sebou sdružuje sociální pracovníky, jejichž cílem je pracovat s ohroženými rodinami a udělat všechno pro to, aby dítě vyrůstalo v rodině. Na druhé straně je ministerstvo školství, které metodicky řídí ústavní zařízen, jako jsou dětské domovy a výchovné ústavy, a často se stává, že jeho primární motivací není dostat dítě za každou cenu domů, ale nechat ho v ústavu, kde je mu podle ústavu často lépe, a návrat do rodiny považuje za velké riziko.

Do těchto případů vstupují také soudy, tedy ministerstvo spravedlnosti. Soudy ale mají někdy jiný výklad zákona a pohled na práci s rodinou, než mají ve své metodice sociální pracovníci. A pak je zde ministerstvo zdravotnictví a kojenecké ústavy. Takže vždy se dostaneme do bodu, kdy narážíme na rozdílný pohled jednotlivých ministerstev a na to, že nejsou schopna se dohodnout. Roztříštěností systému vzniká vakuum, ve kterém se mohou snadno nacházet ohrožené děti.

Čili podle vás je potřeba, aby byla ministerstva jednotná?
Ano. Neříkám, že se všechno musí sloučit pod jedno ministerstvo, ale je potřeba, aby spolu úřady a zejména ministerstva komunikovaly. Praktickým příkladem je „nekomunikace“ ministerstev v otázce předškolního vzdělávání. Ministerstvo školství razí teorii, že se všechny děti, které nenastoupily do školek v rámci povinného předškolního vzdělávání, musí hlásit na sociálku. Ministerstvo práce a sociálních věcí ale má za to, že to není věc sociálních pracovníků, s čímž rozhodně souhlasím. Kvůli tomu se potom jednotlivé úřady nejsou schopny mezi sebou domluvit.

A kdo má v takovém případě vyšší moc?
To je právě ono, na co pak i narážíme v praxi. My se řídíme doporučením ministerstva práce, zatímco školy a ústavy jednají podle ministerstva školství, takže se často dostáváme do střetu, kdy se hádáme, který metodický pokyn nebo nařízení je správné. Nikdo neví, které má vyšší váhu, a každý hájí svůj pohled. Ve finále vždycky rozhoduje soud nebo se řídíme názorem nadřízeného orgánu, v praxi to ale činí velké problémy a čím dál víc vznikají třecí plochy u práv dětí.

Lidé po odchodech z dětských domovů často padají na dno

Jednou z vašich pravomocí je prodloužit pobyt mladistvého v dětském domově do devatenácti let. V jakých případech se to děje?
O prodloužení ústavní výchovy rozhoduje vždy soud. Je to hlavně v případech, kdy děti potřebují dostudovat. Musí s tím samozřejmě souhlasit dětský domov, dítě a případně i jeho zákonný zástupce.

Dvě třetiny mladých nezvládnou odchod z dětského domova, chybí podpora

Mají mladiství motivaci z dětského domovu odejít?
Většina dětí chce odejít, protože si představují svobodu bez pravidel a příkazů, které musely respektovat v ústavu. Mají představu, že si budou žít po svém, ale často narážejí na veliké zklamání a často padají i na dno. Pokud chtějí zůstat v domově, tak je motivací studium, protože vědí, že pokud by odešly, nebudou mít takové podmínky a podporu, jako mají v ústavu, a školu by nedokončily.

Jak často se děti z dětských domovů vracejí k původní rodině?
Děti si to často přejí, představují si, že rodina najednou začne fungovat a k té představě se upnou. Často dochází k idealizaci a následnému zklamání, protože návrat do původní rodiny se daří bohužel jen v malém počtu případů. Stává se, že dítě rodina využije, vezme peníze, které dostane při odchodu z dětského domova, třeba ho i zatáhne do trestné činnosti, a když už jim nevyhovuje, tak ho znovu opustí.

Proč se děti, které odcházejí z dětských domovů, dopouštějí trestné činnosti?
Nemají kam jít, zůstanou na ulici, nebo se chytnou party, která jim poskytne bezpečí, pocit, že někam patří. Následují krádeže, loupeže, u chlapců se až překvapivě často objevuje prostituce a prodej drog. Někdy se vlivem okolností zapojí do organizovaných zločineckých skupin a z takového prostředí se jen složitě dostávají ven, protože v té svojí partě dostávají vlastně vše, co potřebují, ačkoliv nesprávným způsobem.

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Analytik: Výpověď bez udání důvodu neřešme. Ale zvyšme nezaměstnaným dávky

  • Nejčtenější

Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život

31. května 2024  13:12,  aktualizováno  18:49

Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...

Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil

29. května 2024  15:12

Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla

29. května 2024  13:51

Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...

Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony

31. května 2024

Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať

2. června 2024  12:06,  aktualizováno  21:58

Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...

„Na pracáku bývají fronty.“ O dávky už lze žádat i na poště, vyzkoušeli jsme to

4. června 2024

Premium Od pondělí si lidé v Liberci vyřídí dávky z úřadu práce na poště. Je to pilotní projekt, pokud se...

ANALÝZA: Odstrašující pád Jižní Afriky. Zemi rozebrala náčelnická společnost

4. června 2024

Premium Nelson Mandela se chudák musí obracet v hrobě. Přesně třicet let poté, co za potlesku světa...

Po Martínkovi dívka Míša. Další dítě zachraňuje v cizině drahá genová léčba

4. června 2024

Patnáctiletá Míša z Pardubicka se jako druhé české dítě se syndromem AADC dočkala nové genové...

Jste nebezpečná! A vy jen očerňujete! V duelu mezi Turkem a Nerudovou to jiskřilo

3. června 2024  22:54

Kandidátka do Evropského parlamentu za hnutí STAN Danuše Nerudová se utkala v duelu v pořadu 360°...

Obstála dětská opalovací kosmetika Lirene na horkém sluníčku?
Obstála dětská opalovací kosmetika Lirene na horkém sluníčku?

Jaké jsou zkušenosti našich testerů a jejich dětí s dětskou opalovací kosmetikou Lirene? Ochránil pokročilý systém fotostabilních organických a...

Vznikající nádor v těle signalizuje celá plejáda příznaků, říká neurochirurg

Premium Narodil se v USA, zkušenosti sbíral i ve světě, ale doma je v Praze. Specialista na operace mozku Jan Šroubek si nyní...

Posedlost sexem, tíže lásky, nekrofilie. Gejšin příběh zmátl Japonsko

Vine se jím sex, mocná záliba v sexu. Rovněž láska. Neukojitelná, doslova vražedná. Onen příběh se odehrál v kulisách...

Žádná tajná bokovka. S manželkou jsme rozvedeni, překvapil Petr Nedvěd

Generální manažer české hokejové reprezentace Petr Nedvěd (52) byl po divoké oslavě zlaté medaile z mistrovství světa...

Brankář Dostál zklamal fanynky. Randí s finskou volejbalistkou, bývalkou Nečase

Neprůstřelný gólman Lukáš Dostál (23) byl hvězdou letošního mistrovství světa v hokeji. Nadšení z něj byli nejen mužští...

Hana Vagnerová: Nikdo v USA neříkal, že bych měla být vdaná a mít děti

Herečka Hana Vagnerová (41) žila střídavě v Česku a USA. Aktuálně má za sebou natáčení amerického filmu s hvězdou...