Pomáhají dětem, které nezapadnou do kolektivu, mají konflikty s kantorem či problémy v učení, špatně se vyrovnávají s rozvodem rodičů, jsou obětí šikany. Odborníci se shodují, že psychologové jsou na základních školách mimořádně důležití. Jenže na jižní Moravě, zejména mimo Brno, jsou tito odborníci nedostatkovým zbožím. Ať už kvůli tomu, že je školy nemohou zaplatit, nebo proto, že nechtějí do menších měst.
Podle nezávislého konzultanta ve školství Miloslava Hubatky by svého psychologa měly mít už školy s 250 žáky, od pětistovky dětí výše je to pak prakticky povinnost. Poslouží tam jako nestranný arbitr, ke zpětné vazbě i k bourání bariér mezi učiteli a dětmi.
„Jenže psychologové nejsou, když je školy seženou, jsou velkým přínosem, jakýmsi doplňkem k vedení, třídním i výchovným poradcům. Kde nejsou, mohou je suplovat velmi kvalitní a kvalifikovaní výchovní poradci. Pokud i toto chybí, je to pro školu velká nevýhoda,“ upozornil Hubatka.
Činnost psychologů na školách je závislá na dotacích. Jedním z mála měst, které je zcela dotuje, je Znojmo. Od roku 2015 vyčlení každoročně v rozpočtu 750 tisíc korun, což pokryje náklady polovičních úvazků na pěti základních školách. Ředitelé si je chválí, jenže mají problém odborníka, byť jen na poloviční úvazek, sehnat. Navíc se ukazuje, že dva dny v týdnu školám stejně nestačí.
Větší úvazek psychologa by z důvodu velkého počtu žáků uvítala především Základní škola JUDr. Josefa Mareše. Pokud by se pro tento krok odhodlala, musela by náklady na polovinu úvazku hradit například z projektů EU. „Vzhledem k celkovému vysokému počtu žáků na škole je nezbytné, aby byl specialista přítomen každý den,“ zjistila ředitelka školy Eva Hubatková.
Jedna psycholožka pro čtyři školy
Tak to funguje třeba na jedné z největších škol v Brně, Základní škole Sirotkova, kde mají psycholožku Kristýnu Marsovou. „Pracuji na plný úvazek. Při našich 760 žácích je to naprosté minimum. Nejčastěji se na mě obracejí sami žáci například kvůli problémům s navazováním přátelství, posmíváním, ale i trémou, vyrovnáním se s rozvodem rodičů,“ popsala Marsová. Rodiče zase chtějí radu ohledně nastavování hranic a učitelé zlepšení vztahů v kolektivu.
Zatímco v Brně by člověk těžko hledal školu bez psychologa, v okresních městech to bývá naopak. Například ve Vyškově je jen v jediné škole.
Problém se sháněním psychologů potvrdila i Eva Kneblová. Ta byla svého času jediná, kdo pracoval hned na čtyřech znojemských školách. Momentálně působí na dvou, na každé dva dny v týdnu. Kolegyni měla, ale jen chvíli.
„Nejsou lidé. Měla jsem šikovnou kolegyni, ale nakonec dostala lepší nabídku z Brna. To, že ve Znojmě je platí radnice, je specifikum. Teď v rámci inkluze mají tabulkový, takže stejný plat. Těžko půjde někdo k nám na periferii, jedině pokud má rád víno,“ říká v nadsázce.
Učitelé se přitom shodují, že odborník přímo ve škole je daleko efektivnější než pedagogicko-psychologické poradny. „Myslíme si, že v poradnách, ač se maximálně snaží, by tato okamžitá poradenská služba nebyla možná, vzhledem k jejich vytíženosti a množství klientů,“ míní zástupkyně ředitele zbýšovské základky Alena Malá. Do její školy v městečku na Brněnsku dojíždí psycholog třetím rokem. Zpravidla pracuje dva dny v týdnu, ve škole by si ale přáli, aby to bylo víc.
Je to okamžité řešení zdánlivě složitých situací
Podobně mluví i ředitel znojemské školy na Václavském náměstí Vladimír Pařízek. „Psycholog dochází do vyučování a sleduje žáky, kteří potřebují pomoc. Doporučuje nám vzdělávací opatření. Je taky dostupnější než psycholog v poradně a poskytuje okamžitou intervenci,“ pochvaluje si Pařízek.
„Každá škola by si v dnešní době zasloužila mít psychologa alespoň na půl úvazku. Výhodou je okamžité řešení mnohdy zdánlivě složitých situací,“ potvrdil ředitel Základní školy Kupkova v Břeclavi Igor Huleja.
Porovnávat s poradnou může osobně i Kneblová, protože v ní sama pracovala. „Rozdíl je propastný. V poradně sedíte za stolem a nevnímáte realitu. Kdežto ve škole to zpracováváte všemi smysly, potkáme se na chodbě, popovídáme si,“ porovnala psycholožka obě varianty.
Rozdíl v přístupu psychologů a poraden je obrovský i pro samotné rodiče. „V poradně jsme slýchali, že náš syn trpí hyperaktivitou a nesoustředěností, z každé návštěvy jsme byli nervózní my i syn a jen jeho stav zhoršily. Nyní chodíme do školy, kde působí psycholožka, a pokud cítíme, že došlo k nedorozumění mezi učitelkou a synem, přijde okamžitá pomoc,“ popsala Lenka Votavová, která má devítiletého syna na jedné z brněnských škol.
