Dokumenty byly zveřejněny na stránkách společného projektu, za kterým stojí Německý historický institut a archiv ruského ministerstva obrany. Mezi 341 dokumenty Třetí říše je nejzajímavější instrukce pro německé vojáky, jak se chovat k obyvatelstvu sovětského svazu.
Dokument nazvaný „Desatero jednání s Rusy“ vojákům wehrmachtu vysvětloval, že ruský člověk je „výjimečně pracovitý dělník“, který je však zvyklý, že mu „vládne člověk, který stojí nad ním“. Dokument také vojáky nabádá, aby Rusy, kteří pilně pracují, chválili, aby neztratili chuť k práci. Pokud však rozkaz vyplní špatně, je nezbytně nutné je potrestat.
Křikem nic nezmůžete, radí vojákům dokument. „Nadávky jsou vhodné jen ve chvíli, kdy Rus sám chápe, že svoji práci odvedl špatně.“ Nedoporučují se ani tělesné tresty. „Rusové bití považují za projev špatné výchovy.“
Vojáci by také neměli Rusům vysvětlovat, že Němci jsou příslušníky vyšší rasy, k ruským ženám a dětem by se měli chovat stejně jako k německým a měli by rozlišovat mezi Rusy a bolševiky. Při styku s obyvateli SSSR se měli vyhnout náboženským otázkám. „Vměšování do náboženského života bude vnímáno jako neúcta a může poškodit prestiž Němců,“ píše se v dokumentu.
Historici upozorňují, že dokument představuje oficiální pozici německého velení. Jak se němečtí vojáci chovali ve skutečnosti, je úplně jiná otázka. Navíc je třeba brát v úvahu, kdy byla instrukce sepsána. „Na počátku východního tažení počítali s tím, že Rusy vůbec nebudou potřebovat - a podle toho s nimi zacházeli. Ale tato instrukce nebyla zveřejněna v roce 1941, ale o hodně později,“ řekl listu Kommersant německý historik Matthias Uhl.
V té době se už politka německých okupantů změnila, protože pochopili, že válka nebude mít rychlý konec a bez pracovního nasazení místního obyvatelstva se neobejdou. „Také už vznikaly plány na vojenské jednotky tvořené Rusy a objevili se takzvaní hiwi (z německého Hilfswilliger. Místní obyvatelé ve službách Němců, někteří se podíleli na masakrech Židů, pozn. red.), kteří v německé armádě prováděli řadu prací. I proto se chování k sovětským zajatcům změnilo,“ dodal Uhl.
Co věděl StalinŽivotní příběh šéfa sovětské civilní rozvědky NKVD Pavla Fitina |
Server Newsru.com připomíná, že ještě dnes zůstávají některé dokumenty o nacistické invazi do SSSR bezpečně ukryté v ruských archivech. Historici se například dlouhá léta přeli, nakolik byl Stalin nacistickou agresí zaskočen.
Ruské ministerstvo obrany nedávno zveřejnilo dokumenty dokazující, že sovětská rozvědka o jednotkách wehrmachtu blížících se k hranicím SSSR věděla (více třeba zde). Moskva podle ruské služby BBC chápala nevyhnutelnost budoucího konfliktu s nacismem, chtěla ho však zahájit až v příhodný okamžik a nikoliv na vlastním území. Stalin si tak podle všeho do poslední chvíle nepřipouštěl, že by Hitler porušil vzájemný pakt o neútočení.
Operace Barbarossa
Adolf Hitler vydal rozkaz k provedení plánu na SSSR v prosinci 1940, kdy ztroskotala jednání obou zemí o rozdělení sfér vlivu a zapojení SSSR do války proti Británii. Operace Barbarossa začala 22. června 1941 ve 3:15. Zúčastnilo se jí přes 3,5 milionu vojáků, 3500 tanků a 3000 letadel. Na frontě od Baltu po Černé moře postupně zaútočilo 152 německých divizí a dvě brigády podporované 29 divizemi a 16 brigádami vazalských států (i vojenské jednotky režimu Jozefa Tisa na Slovensku).
Operace měla podle Hitlera trvat několik týdnů. „Stačí kopnout do dveří a celá shnilá stavba se zhroutí,“ tvrdil. Německé jednotky měly nad svým protivníkem zpočátku drtivou převahu. Za tři týdny kontrolovaly Pobaltí, rozsáhlé území Ukrajiny a Moldavsko a dostaly se ke vzdáleným přístupům k Leningradu a ohrožovaly Kyjev a Smolensk. Stalin byl zaskočený a k veřejnosti promluvil až po více než týdnu.
Pátrání po zajatcíchNěmecko a Rusko budou spolupracovat na vyhledávání a analýze archivních materiálů, které se týkají sovětských a německých válečných zajatců za druhé světové války. Ve společném prohlášení to oznámili ministři zahraničí Ruska a Německa Sergej Lavrov a Frank-Walter Steinmeier. Za druhé světové války podle prohlášení upadlo do německého zajetí 5,7 milionu sovětských vojáků, z nichž tři miliony věznění nepřežily. V Sovětském svazu bylo za války internováno 3,15 milionu příslušníků wehrmachtu, 1,1 milionu jich ve vězení zemřelo. Cílem projektu je nalézt a uspořádat informace o zhruba jednom milionu sovětských a 2,2 milionu německých válečných zajatců, jejichž osudy dosud nebyly zdokumentovány. Projekt podle agentury TASS financuje německá strana. zdroj: ČTK |
V projevu konstatoval, že situace je smrtelně vážná. Rudá armáda, oslabená rozsáhlými čistkami, v počáteční fázi bojů skutečně utržila těžké ztráty. Přesto už v červenci nešlo všechno podle německých představ. Navzdory vysokým materiálním i lidským ztrátám sílil odpor sovětských vojsk, druhou závažnou překážku představoval pro Němce obrovský prostor Sovětského svazu.
Po napadení Sovětského svazu začalo prostřednictvím zabijáckých jednotek Einsatzgruppen vraždění Židů. Největším jednotlivým masakrem byla poprava více než 33 000 kyjevských Židů v rokli Babí Jar koncem září 1941. Celkem tyto jednotky s pomocí místních milicí vyvraždily asi 1,2 milionu Židů a statisíce dalších sovětských občanů.
Krvavá bitva o Moskvu
Jedním ze zlomových okamžiků bojů na východní frontě byla krvavá bitva o Moskvu, při níž se sovětská metropole udržela za cenu obrovských vojenských a civilních ztrát. Dorážející německé jednotky zastavilo koncem listopadu 1941 nepříznivé počasí a houževnatý odpor sovětských vojáků a obyčejných Moskvanů, odhodlaných padnout za vlast. V prosinci pak vyčerpaná německá vojska přešla do obrany a v následujícím roce německá ofenzíva uvízla definitivně u Stalingradu.
Němci tak jednou provždy ztratili aureolu neporazitelného protivníka. V kritické situaci se SSSR dostalo finanční i materiální pomoci od Spojených států a Velké Británie. Sovětskému vedení se rovněž podařilo přesunout průmyslovou výrobu na východ za Ural, kde nehrozilo nebezpečí nepřátelského napadení. Nevyčerpatelný lidský a průmyslový potenciál umožnil Sovětům obnovit síly a pokračovat v boji, což je považováno za jeden z rozhodujících aspektů druhé světové války.
Německo a jeho spojenci si dlouhodobější válku na východní frontě nemohli dovolit. Boje mezi Německem a SSSR zuřily až do německé kapitulace v květnu 1945. Velká vlastenecká válka, jak byl v Rusku bezmála čtyřletý konflikt proti Německu a jeho spojencům označován, si v SSSR vyžádala životy nejméně 26 milionů lidí včetně vojáků a vedla k zpustošení západní části země. Na německé straně bylo více než tři miliony padlých.
