To líčení zní dramaticky a možná se, jak to ostatně u podobných událostí bývá, ještě ukáže, že vlastním životem ožily i příběhy a momenty, které se tak úplně nestaly.
V tuto chvíli ale příběh zní zhruba takto: v pátek ve tři čtvrtě na šest večer se ze záchodku jednoho z vagonů rychlovlaku na lince Amsterdam-Paříž ozvalo zlověstné cvaknutí, když polonahý Maročan Ajúb Chazzání právě nasadil na svůj kalašnikov jeden z devíti zásobníků. Vyrazil mezi cestující, začal střílet, ale do patnácti sekund skončil v bezvědomí na zemi. Nejhoršímu zabránili vojáci v civilu, kteří se ho nelekli a skočili po něm.
Francouzský prezident Hollande už hrdiny z vlaku vyznamenal nejvyšším francouzským vyznamenáním, Řádem čestné legie (více zde). Kým ocenění hrdinové jsou a co jim umožnilo zabránit potenciálnímu krveprolití?
Na poslední chvíliList The New York Times uvedl, že trojice Američanů se rozhodla jet vlakem do Paříže na poslední chvíli. Původně plánovali strávit páteční večer ještě v Amsterdamu. |
Jednou z hlavních tváří zákroku je dvaadvacetiletý příslušník Národní gardy (jedné ze složek amerických ozbrojených sil) z Oregonu Alek Skarlatos. Podle CNN to byl právě on, kdo zareagoval první, když třeskly výstřely, ozvalo se tříštění skla a šestadvacetiletý ozbrojenec vpadl do vagonu, v němž Skarlatos se dvěma americkými kamarády z dětství cestoval.
Skarlatos trávil v Evropě dovolenou poté, co se vrátil z nasazení v Afghánistánu. Jakmile spatřil útočníka a zaznamenal, že se mu zřejmě zasekla zbraň, vykřikl: „Na něj!“ (V tomto místě se média rozcházejí, například The New York Times uvádějí, že začali jednat, když viděli, že se útočník pere s jiným cestujícím.)
Právě instinktivním rozhodnutím možná urychlil reakci druhého z vojáků Spencera Stona, který bleskově překonal desetimetrovou vzdálenost, která sedící Američany od střelce dělila - vojáci jsou naučení poslouchat rozkazy.
„Ten chlapík měl spoustu munice a jeho úmysly byly dostatečně jasné,“ poznamenal později Skarlatos, který Chazzánímu vyrval zbraň a několikrát ho udeřil ústím hlavně do hlavy. Zároveň však Skarlatos podle BBC skromně zdůraznil, že se svými přáteli měl štěstí. „Ten člověk zjevně netušil, jak se zachází se zbraněmi. Kdyby věděl, co dělá, nebo měl víc štěstí, tak bychom tu dnes zřejmě nebyli - stejně jako mnoho jiných lidí,“ řekl.
Už zmíněný Spencer Stone, který před incidentem spal, hrál ve zneškodnění útočníka klíčovou roli. Příslušník amerického letectva se zkušenostmi s bojovými uměními měří bezmála 190 centimetrů, zatímco Chazzáního média jako nijak urostlého nepopisují. Stone se po něm vrhl a srazil ho k zemi. Když na něj nabíhal, dělal vlastně „štít“ svým přátelům: „Kdyby kohokoliv zastřelil, tak určitě Spencera,“ nechal se slyšet Skarlatos.
K podlaze vagonu sražený Maročan nicméně vytáhl odlamovací řezák, a zatímco podle některých svědků křičel, ať mu vrátí zbraň, kterou mu Skarlatos vytrhl, začal se se Stonem prát. Vojáka, sloužícího jinak na základně na Azorských ostrovech, pořezal na hlavě a krku a téměř mu odřízl palec. Ten mu lékaři zachránili.
I s tímto zraněním ale Stone pomohl zachránit jednomu z cestujících život; trojice Američanů totiž nebyla první, kdo se Chazzánímu postavil do cesty. Maročana ještě na záchodku překvapil Francouz, který si šel ulevit. Muže s kalašnikovem přes rameno, který zjevně kabinku využil k jinému účelu, se pokusil zastavit, načež vypukla potyčka, při níž Maročan vypálil několik ran. Jedna zasáhla do krku cestujícího francouzsko-amerického původu. Stone sáhl rukou do rány, nahmatal tepnu a - přesně, jak teoreticky probírali ve zdravotnickém kurzu - stlačil, čímž zpomalil krvácení.
Zmíněný Francouz, který se jako první pokusil ozbrojence zastavit, si nepřeje zveřejnit své jméno, podle NBC News je to osmadvacetiletý bankéř. On i zraněný francouzsko-americký cestující, podle agentury AFP od Hollanda také obdrží vyznamenání.
Oba vojáci se po střetu nechali slyšet, že jim vojenský výcvik přišel vhod až po přemožení útočníka: zajistit ho, zajistit zbraně, ověřit, zda neměl komplice. Prvotní jednání označili za instinktivní.
Třetím z Američanů na dovolené byl Anthony Sadler, který je nyní v posledním ročníku Univerzity státu Kalifornie v Sacramentu. Vyskočil spolu s přáteli, a když dostali Chazzáního na zem a odzbrojili ho, pomáhal ho znehybnit a svázat. Poté vyběhl uklidnit další cestující v sousedním vagonu. „Vběhl k nám a zvolal, že střelec byl přemožen americkými vojáky a že bude vše v pořádku. Také sháněl lékárničku,“ řekl jeden ze svědků.
I Sadlera zdobila v pozdějším vyjádření pro média skromnost. „Střelec by uspěl, kdyby mí přátelé nezakročili,“ vylíčil svůj pohled na incident, který zarámoval jeho první cestu do Evropy.
Svého hrdinu oslavuje i Británie. Je jím dvaašedesátiletý Chris Norman, konzultant, který žije ve Francii. Ten neseděl úplně vedle trojice Američanů, a když se kolem něj ozbrojený útočník prosmýkl, nejdříve v tichosti zaklel a ztuhl - tedy, aspoň to tak líčí. Jakmile ale proti útočníkovi vystartovala trojice Američanů, instinkt mu zavelel se přidat.
„Řekl jsem si - stejně bych umřel, jdu na to. Radši vypustit duši při pokusu ho sundat, než se nechat zastřelit v koutě vsedě,“ cituje ho CNN. Podle svého vyjádření si Norman uvědomil, že útoků ozbrojených teroristů proti civilistům bylo už dost na to, aby šlo předpokládat, že jakmile střelec začne, zabije každého.
The Telegraph napsal, že Norman v okamžiku, kdy Chazzání vpadl do vagonu, pracoval na počítači. Britský server také přinesl informaci, že těsně předtím, než Američané po ozbrojenci skočili, zaslechl z jejich směru Norman výměnu názorů. „Jeden říkal ‚pojďme na něj‘, někdo mu oponoval.“ (The Telegraph cituje výrok „no, don’t do that“, z nějž ale nelze jasně říci, zda jej pronesl někdo z trojice Američanů, či úplně jiný cestující, pozn. red.).
Norman také označil Chazzáního za relativně hubeného. „Nebylo až tak pracné mu udržet ruku, aby nemohl sáhnout po zbrani,“ řekl.
Po řadě teroristických útoků, při nichž nevinní lidé neměli příležitost či štěstí útočníky zastavit, nastal ve francouzském vlaku souběh okolností, které možnému masakru zabránily. Pohled do historie teroristických útoků v minulosti však ukazuje, že takové situace jsou bohužel relativně vzácné.
