Řidič autobusu Bohumír Palas nesmí tři roky řídit motorová vozidla, Olga Němcová tři roky vykonávat pozici výpravčí.
Palas se po minulém hlavním líčení v uplynulém týdnu pro MF Dnes vyjádřil, že je rozhodnutý, že profesionálně řídit nebude ani v případě, pokud by zákaz činnosti nedostal. Řekl také, že je z celé záležitosti zdrcený a momentálně bez práce.
A co bude dělat dál? „Těžko říct,“ řekl ve středu stručně po skončení hlavního líčení.
Němcová, která spěšně odešla ze soudní budovy, se k verdiktu vyjádřit nechtěla.
Rozsudek není pravomocný, strany si ponechaly lhůtu pro případné odvolání.
Střet autobusu a drezíny, na jehož následky zemřela žena čínské národnosti a mnoho pasažérů bylo zraněno, se stala v květnu 2012 na železničním přejezdu v Třešti.
Podle očitých svědků na místě tehdy nesvítila signalizace, kterou měla zapnout v pozici výpravčí právě obžalovaná Němcová.
„Pokud jde o obžalovanou Olgu Němcovou, využila svého práva nevypovídat. Při hlavním líčení se ovšem hájila tím, že světla zapnula. Z důkazů je však jasné, že k zapnutí signalizačního zařízení nedošlo. Výstražná světla podle svědků nesvítila. Ze zprávy navíc vyplynulo, že zařízení porouchané nebylo,“ shrnula podstatu pochybení výpravčí Koutníková Trnková.
Kdyby prý byla například nahlášena porucha zařízení, musela by drezína jet 10 kilometrů v hodině a ne 17, jak jela v době nehody, protože žádný problém nikdo neoznámil.
„Že nedošlo k zapnutí signalizace, považuji za selhání lidského faktoru. Byla to jedna z okolností, která měla vliv na průběh nehodového děje,“ uvedla ve středu u jihlavského soudu k pochybení Němcové předsedkyně senátu.
Slyšel houkání vlaku, přesto řidič autobusu na přejezd vjel
Koutníková Trnková se poté vyjádřila k obžalovanému Palasovi. „Nesouhlasil se stíháním, tvrdil, že se opakovaně přesvědčil, zda nic nejede a že střetu nebylo možné zabránit. Nesouhlasil i se znaleckým posudkem a argumentoval i tím, že nemohl být u vyšetřovacího pokusu. U něj však být nemusel,“ shrnula.
Podstata všeho však podle Koutníkové Trnkové byla v tom, že řidič si musí před železničním přejezdem počínat zvlášť opatrně a nesmí na něj vjet, je-li slyšet přijíždějící vlak. A právě houkání měl řidič autobusu slyšet. Nevěděl, odkud zvuk pochází a přes to na přejezd vjel. „Pokud slyším houkání a nevím odkud je, tak minimálně zastavím,“ měla na konání obžalovaného jasný názor předsedkyně senátu.
Obžalovaní podle ní navíc neprojevili lítost vůči zemřelé pasažérce a jejím pozůstalým.
A právě pro neúplné doznání a nedostatečnou lítost přemýšlel podle Koutníkové Trnkové senát nad nepodmíněným trestem odnětí svobody. Nakonec však vzhledem k bezúhonnosti obou obžalovaných a informacím od obou zaměstnavatelů o jejich dobré pracovní morálce se rozhodli pro podmíněný trest ovšem s vyšší zkušební dobou.
Podle Koutníkové Trnkové navíc bylo chybou, že hned u železnice rostly keře, které z části zastiňovaly výhled a které byly po nehodě odstraněny. „Jistý podíl vidím na straně drah s ohledem na okolí, které zde v době nehody bylo. Ale to neznamená, že řidič nemá vinu na protiprávním jednání,“ pravila.
Koutníková Trnková se spolu se senátem podívala před definitivním rozhodnutím o trestu na místo, kde k nehodě došlo. "Ani jedno z vozidel před přejezdem nezastavilo. Bylo vidět, že se všichni spoléhají na signalizační zařízení," dodala na závěr Koutníková Trnková s tím, že je s podivem, že ani taková tragédie lidi nedonutila k větší opatrnosti.
