Být dnes ve Slavjansku, obávám se, že bych mohl "Sarajevo 1992" zopakovat. Jen "dobří" a "zlí" se tak nějak prohodili. Vzbouřenci, vedení z Ruska vyslanými agenty a speciálními silami jsou tam uvnitř ve městě, zatímco ukrajinská armáda, ukrajinská Národní garda jsou kolem. Ti ve městě jsou obklíčení, bez vody, elektřiny, plynu, bez mobilů, ti kolem města mají přes poměrně ubohý stav ukrajinské armády tanky, děla, letectvo.
Pohled Luboše Palaty  |
Jen lidé ve Slavjansku, ti kteří nestačili ani po týdnech bojů ještě utéct, jsou ti samí, jako byli ti v Sarajevu. Muži, ženy, děti, starci, možná trochu pomýlení ruskou propagandou, s podivnými představami o světě kolem sebe, trochu nefér považovaní za součást toho samého národa, který tak jásal, když jejich šéfové okupovali a od Ukrajiny po stalinsku odtrhli Krym. Ale obyčejní lidé, civilisté.
Ukrajinci jako Srbové a Západ jako Miloševič?
Ozbrojenci, kteří jsou obklíčeni ve Slavjansku a ještě neobklíčeni v Doněcku nebo Luhansku, jsou zčásti skuteční teroristé. Zčásti ale ne tak úplně, protože to bych byl teď někde ve sklepním vězení, nebo mrtvý, protože i to se mnou jako s novinářem ze Západu mohli udělat. Ale teroristé, loupící a unášející a vraždící lidi mezi nimi nepochybně jsou. Podle mezinárodních pravidel vedení války by ani neměli být bráni do zajetí, ale mělo by být s nimi zacházeno jako s ozbrojenými zločinci.
Ale pak tu jsou ty statisíce normálních lidí, z nichž část, už asi nikdy nezjistíme jaká, ani nějaké odtržení východu Ukrajiny a připojení k Rusku nepodporovala. Stali se rukojmími separatistů, Moskvy, stávají se obětí snah ukrajinské armády o to východ Ukrajiny znovu ovládnout. Jediné, co jim dnes Kyjev dokáže nabídnout, je útěk z jejich domovů.
Možná to ještě není Sarajevo naruby, možná už je. A přestože je to z hlediska toho, jak situace na východě Ukrajiny vznikla, úplně nespravedlivé, mohou se Ukrajinci bojující hrdinně za svoji zemi proti nové formě ruské agrese stát Srby na kopcích kolem Sarajeva. A my Západ Miloševičovým Bělehradem, který jim v tom pomáhá.
Ptáte-li se mě na to, jak to udělat jinak, odpovím po pravdě, že nevím. Jen doufám, že to někdo v Kyjevu, ve Washingtonu či Berlíně ví. A vím, že "Sarajevo naruby" nemůžeme na východě Ukrajiny dopustit.
