"Mnoho obyvatel Tanvaldu se opravdu bojí, že obchodníci s chudobou udělají z internátu ubytovnu pro lidi z okraje společnosti," řekl místostarosta Josef Průcha. "Noví majitelé koupili internát zhruba za dva a půl milionu korun, ale nedávno jsem ho viděl v nabídce realitní kanceláře s cenou o dva miliony korun vyšší."
Obchod s bídou kvete v Česku kvůli zpackaným zákonům. Nejchudším lidem přidává stát velké peníze na nájmy v předražených ubytovnách. Doplatky na bydlení v malých nuzných místnostech míří přímo na konta majitelů ubytovacích zařízení. Za čtyřčlennou rodinu obdrží od státu hodně, až 17 tisíc korun korun. Záleží na tom, v jak velkém městě se ubytovna nachází.
Železobetonový internát stojí v Tanvaldě od roku 1965 a ukrývá se v něm 80 pokojů, společná umývárna, WC a kuchyňka.
"Máme strach z romských mladíků"
"Bojíme se, že se do města přistěhují další Romové," prohlásil muž z Tanvaldu, který si kvůli obavám o svou bezpečnost nepřál být jmenován.
"Už teď tady jde strach ze skupinek šestnáctiletých sedmnáctiletých romských kluků, kteří se potulují po městě. Mnoho lidí taky štve, když cestou do práce a z práce vidí denně před domy u autobusového nádraží vysmáté Romy na sociálních dávkách."
Ve městě slouží jako ubytovny pro chudé bývalý hotel Koruna a bývalý Domov turistů. Žije tam několik desítek nájemníků. "Ve městě přibývá nových tváří a pokud už někdo dělá potíže, tak hlavně někteří lidé, co se k nám přistěhují," konstatoval tanvaldský starosta Petr Polák.
Problémy s nájemníky ze dvou menších ubytoven však v Tanvaldě nepřerůstají do takových extrémů jako v některých jiných českých městech.
Dva zájemci o bývalý internát
Tanvaldská radnice vážně uvažovala o tom, že vstoupí do obálkové soutěže a bývalý internát získá. "Zastupitelstvo ale můj návrh nakonec neodsouhlasilo," prohlásil Polák. "V příštích letech z toho můžeme mít těžké hlavy."
Původní cena za bývalý internát byla 850 tisíc korun. V obálkové soutěži o něj usilovali dva zájemci a vítěze stál přibližně dva a půl milionu korun.
"Kdybychom prázdnou budovu koupili my, v nejhorším případě bychom ji za několik milionů zbourali," vysvětlil Polák. "K internátu patří i pozemek velký tři tisíce metrů čtverečných a v lepších časech bychom ho mohli výhodně prodat."
Starosta nicméně věří, že se internát v chudinskou ubytovnu nepromění. Připravuje se totiž zákon proti byznysu s chudobou, díky němuž zisky majitelů ubytoven prudce klesnou. Doplatky na bydlení by měly být omezené maximálně na rok a neměly by už přesahovat obvyklé nájmy.
Nový zákon poslanci posvětí pravděpodobně příští rok. "Už jenom hrozba, že se tak stane, by mohla zabránit vzniku nových ubytoven," prohlásil Polák. "Kdyby chtěl někdo z opuštěného internátu udělat alespoň nejjednodušší ubytovnu, potřeboval by na rekonstrukci milion až jeden a půl milionu korun."
Nejvíce ubytoven pro chudé stojí v Liberci. Zvláštní skupina magistrátu mapovala život ve dvaceti dvou. Leckde chybí místo pro osobní majetek nájemníků. Jinde zase platí zákaz návštěv a volného pohybu dětí ve společných prostorech. Mnoho ubytoven se změnilo v ghetta. Život v nich vede k apatii, k úpadku osobnosti a sociální vykořeněnosti.
