Jak na vás při jednání soudu David Rath působil?
Je to stále David Rath, jehož silnou stránkou je projev před ostatními, což znamená, že je dobrý řečník a cítí se dobře, když má publikum.
Podepsala se vazba na jeho řečnických schopnostech?
Určitě mu snížila jeho sebevědomí, v projevu bylo mnohem méně razance a síly.
Jak se to projevovalo?
Nejvíce v jeho očích. Ten pohled je úplně jiný než dříve. Změna je i v razanci pohybu. Dříve často měl rozmáchlá gesta. I když se hodně snažil, síla jeho dřívějších vystoupení tam nebyla. A pak ještě jedna drobnost. Asi dvakrát řečená věta nedávala smysl, měla pokroucenou vazbu a přibyla i faktická chyba, kdy Breivika označil za Švéda. To by se rétorovi jeho dřívějších kvalit nestalo.
Rath se za kvalitu svého projevu i omlouval s odkazem na to, že nemohl dlouho trénovat. Nakolik to z jeho strany může být póza?
To je otázka. Na jednu stranu mu to hraje do not, protože i tím dává najevo, že vazbu lze hodnotit jako nátlak vůči němu. Může mu to pomoci získat na svou stranu veřejnost. Ale já z něj skutečně cítila, že je na tom výrazně hůře.
Je tedy obětí, jak sám sebe označuje a hodnotí?
Postavil na tom sice svou obhajobu, ale vůbec to neznamená, že to tak je v realitě. Jak se cítí uvnitř, neukázal. Nedal nám nahlédnout do toho, co doopravdy cítí a prožívá.
Připravoval se tedy na proces opravdu do hloubky?
Myslím, že posledních 15 měsíců věnoval všechnu svou mentální energii přípravě na tento soud. Na rozdíl od řady lidí, kteří svůj duševní život ve vazbě řeší únikem a oddávají se dennímu snění. Rath byl dopředu připraven na to, jak a co řekne.
Když odhlédneme od rétorické stránky a koukneme se na to, jak ten člověk vypadal, co měl na sobě. Jak to na vás působilo?
To asi posoudí každý, kdo ho viděl, že strašně zestárl. Podle mě by se dalo říct, že 15 měsíců ve vazbě je jako 15 let života. Zdá se mi, že hodně fyzicky zestárl, že hodně zhubl a oblečení měl volnější. V tomhle je znát, že vazba je hodně drsné zařízení.
Jak vůbec na člověka takové prostředí působí?
Dominantním pocitem je tam frustrace vším možným. Myslím, že u Ratha byla nejhorším momentem nečinnost - fakt, že nemůže rozhodovat sám o sobě a ovlivňovat nijak okolí. Řada obviněných se dostane k tomu, že si vinu projektuje jinam. A to se stalo i tady, proto Rath hovoří o tom, že viníky je třeba hledat jinde, a označuje se za oběť. Je to styl jeho obhajoby.
V minulosti byl jeho styl úplně jiný. Byl to člověk, který se v žádné ze svých funkcí nebál postavit proti všem. To je pryč?
To si nemyslím, tuhle část svého chování stále uplatňuje. Stačí si jen vzpomenout, jak ohodnotil soudce, který jeho proces vede. Tím na sebe prozrazuje, že se domnívá, že bude odsouzen. A jeho jediná šance je zpochybnit proces.
