Sběratel Václav Merunka zná život prezidenta Masaryka do detailů. Kupříkladu ví, co měl státník k obědu 1. listopadu 1925. Podávala se polévka z rajských jablek, jaterničky s křenem a hořčicí. Další chod byl pečený bažant se zelím a brusinkami.
Václav Merunka totiž vlastní i jídelní lístky z lánského zámku podepsané státníkem. Soupisy obědů jsou jen malou částí velké sbírky věnované prezidentům Masarykovi a Benešovi.
Na první pohled nejvíce zaujmou busty obou politiků. "Mám jich kolem stovky," ukazuje Merunka v místnosti, kde hledí do prázdna neživé oči prezidentů.
Největší Masarykovu bustu v nadživotní velikosti má ve vedlejším pokoji. "Je to jen model od potomků sochaře. Originál z bronzu hodili někde na severu Čech do potoka a pak skončil ve sběru," připomněl sběratel dobu, kdy komunisté Masarykův odkaz systematicky ničili.
Ve sbírce má i nepříliš obvyklou bustu Masaryka s čepicí či menší jezdeckou sochu na koni. Těch se dochovalo jen málo. Mezi bustami je i tvář ministra zahraničí Jana Masaryka. Mimochodem sběratel je přesvědčen, že za dodnes nevyjasněnou smrtí prezidentova syna byla vražda. "Zrovna dnes jsem o tom zase přemýšlel, protože já nic jiného v hlavě nemám," směje se třiašedesátiletý Václav Merunka.
Ve škole sběratele učili, že byl Masaryk zrádce
O Masaryka se začal zajímat v době, kdy studoval bohosloveckou fakultu. Později svůj zájem rozšířil i na celou jeho rodinu. Dnes má asi osm stovek knih spojených s prvním československým prezidentem.
"Vzpomínám si, jak nám v deváté třídě učitel řekl, že Masaryk je zrádce. Tehdy jsme nikdo ve třídě nevěděli, kdo to byl. Když jsem poprvé slyšel spojení jmen Tomáš Garrigue, tak jsem si myslel, že to je nějaké hanlivé jméno pro psa," zavzpomínal na komunistické školství sběratel.
Poté, co se hlouběji ponořil do studia Masarykových činů, si ho začal velmi vážit. "Úplně stejně si vážím Edvarda Beneše, nedělám mezi nimi rozdíl," říká. Vůbec se mu proto nelíbila knížka Jiřího Gruši Beneš jako Rakušan, kde autor podrobil Masarykova nástupce kritickému pohledu.
"To je pro mě tak hnusná knížka, že jsem si ji ani nekoupil. A to je největší opovržení, poněvadž já mám vše, co o Benešovi vyšlo nového," popsal sběratel, který je i členem Společnosti Edvarda Beneše.
Socha bývalého prezidenta v Jihlavě je příliš malá
Václav Merunka byl do roku 1990 farářem Církve československé husitské v jihlavském kostele Povýšení svatého Kříže. Jeho jméno se po roce 1989 objevilo na seznamech spolupracovníků Státní bezpečnosti. Považoval to za křivé obvinění a u soudu dosáhl vymazání svého jména ze seznamů. V posledních letech se věnuje hlavně sběratelství.
Třeba knih o T. G. Masarykovi má kolem osmi stovek. A není příliš nadšený z podoby sochy, kterou před časem odhalili prezidentovi v Jihlavě. "Je příliš maličká," říká.
Lepší by podle něj bylo, kdyby se jako materiál použil bronz. Zvýšené náklady na lepší sochu se podle Merunky mohly "odkrojit" z peněz na park Gustava Mahlera.
A nejvíc sběratele potěšilo, když v prezidentově životopise zjistil, že Masaryk v době hilsneriády šel v roce 1899 do Polné kolem jeho rodného domu. Tehdy mu nepřijela k vlaku drožka, tak se vydal pěšky a uklouzl na sněhu u závor.
"Bylo to půl století před mým narozením," vypočítal Merunka, jenž si pro přírůstky do sbírky jezdí hlavně do Prahy. "Zrovna včera jsem si přivezl tři grafiky s Masarykem."
Jeho zájem sahá i do jiných oblastí. Shromáždil už sto různých vydání Karafiátových Broučků. Sbírá i kunsthistorické knihy, podpisy obětí komunistického režimu a také betlémy - velké i miniaturní. Nevyhýbá se ani těm z Číny.
