"One woman show", tak by se dal označit sjezd německé vládní Křesťansko-demokratické unie (CDU), kterému s přehledem kralovala kancléřka Angela Merkelová.
Sedmadevadesát procent hlasů delegátů sjezdu, které Merkelová v úterý večer při volbě předsedkyně strany dostala, je osobním triumfem. Merkelová se už tím nyní zařadila pod bok největším kancléřům poválečného Německa Konrada Adenauera a Helmuta Kohla. CDU dala kancléřce nejsilnější možný mandát, aby stranu vedla k třetímu vítězství ve spolkových volbách na podzim příštího roku.
Tak obrovský triumf však vypovídá cosi i o straně, z jejíhož středu se postupně vytratily všechny osobnosti, které mohly Merkelové konkurovat - ať už bývalý ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg nebo Christian Wulff, který musel tak neslavně opustit post německého prezidenta.
V nejužším vedení CDU ani jeden z mužů - ať už Volker Bouffier, Armin Laschet nebo Thomas Strobl - nepřesahují svým významem politiku spolkových zemí, v nichž se pohybují.
Ženy ve stínu ženy
Do nejužšího vedení jsou spolu s Merkelovou sice zvoleny jako místopředsedkyně další dvě ženy. Ale ani Julia Klöcknerová, vůdkyně parlamentní opozice v Porýní-Falci, ani Ursula von der Leyenová, ministryně práce v Merkelové kabinetu, se svými kvalitami ani popularitou Merkelové neblíží.
Leyenová, po Merkelové v celoněmeckém měřítku nejviditelnější klíčový představitel strany, musela navíc spolknout na sjezdu hořkou pilulku, když při volbách vedení dostala pouhých 69 procent oproti 85 procentům před dvěma roky. "Samozřejmě bych ráda dostala víc," uvedla Leyenová.
Dodala však, že to bere jako nutnou cenu za prosazování ve straně nepopulárních sociálních témat, jako je například minimální mzda, životní minimum nebo daňové úlevy pro homosexuální páry vychovávající děti.
Skot z Hannoveru
Mezi hlavními řečníky sjezdu CDU za celé dva dny výrazně zaujal jediný, jedenačtyřicetiletý premiér Dolního Saska David McAllister, který se tvrdě obul do sociálních demokratů a Zelených. Polovičního Skota McAllistera čekají počátkem příštího roku zemské volby.
Pokud by se mu v nich podařilo uspět, mohl by se tento politik, který má vedle německého i britské občanství, posunout na stranickém žebříčku k nejvyšším metám.
To nejhorší je za námi, ale...
Nebyl to samozřejmě jen nedostatek konkurence, který vyvolal tak vysokou stranickou podporu pro Merkelovou. Zatímco před rokem, když se konala poslední výroční konference v Lipsku, byla celá Evropa uprostřed, jak to řekla sama kancléřka "nejvážnější krize od druhé světové války". Teď mohla šéfka německé vlády sebevědomě prohlásit, že se Německu daří tak, jak se mu už dlouho nedařilo.
"Máme nejnižší nezaměstnanost od roku 1990," pochlubila se pro Němce velmi důležitým číslem. A i vůči vývoji Evropské unie byla optimistická. "Euro z této krize vyjde silnější, než bylo v okamžiku svého vzniku," prohlásila kancléřka. "Dalo by se říci, že to nejhorší je za námi, byť stále musíme být opatrní," dodala. "Moře je stále rozbouřené, ale CDU má dobrý kompas."
Zelené nechceme
Současnou vládní koalici Křesťanskodemokratické unie a liberálů označila Merkelová za nejlépe fungující za mnoho posledních let. "CDU, CSU a FDP mají velmi mnoho společného," řekla jasně kancléřka. Ochladila tak spekulace o tom, že po volbách v roce 2013 CDU/CSU vytvoří velkou koalici se sociálními demokraty - byť sociální rétorika, jako například hesla "šance pro všechny", se táhla celým sjezdem jako jeden z hlavních motivů.
Ještě větší výhrady zazněly na sjezdu k dalšímu z možných partnerů - Zeleným. Nejvíce vstřícná byla Ursula von der Leyenová, která už před sjezdem prohlásila, že "mnozí Zelení jsou sympatičtí", ale i ona přiznala, že jsou "příliš nalevo" a ke společné vládě s CDU ještě nejsou připraveni.
Popularita FDP je však tak malá, že nakonec možná jiný výběr, než mezi SPD a Zelenými, Merkelové k sestavení vlády nezbude.
