Ženu ještě jako teenagerku poslal soud za mříže v roce 1974. Tehdejší soudní zápisy líčí sedmnáctiletou dívku jako dceru z počestné rodiny. Vykazovala však znaky homosexuální orientace, když navázala vztah s další mladou ženou.
"Je to rebelka, která neposlouchá svou rodinu a ohrožuje ji, zatímco se ji oni snaží napravit a řádně vychovat. Je nebezpečím pro rodinu i společnost," stojí v zápisu.
Žena dostala státem přiděleného právníka, který ji podle jejích slov vůbec nehájil. Za odlišnou sexuální orientaci jí hrozil trest v rozmezí čtyř měsíců až tří let. Za mřížemi nakonec strávila čtyři měsíce ve věznici Alcázar de San Juan.
"Měsíce mě drželi a vyslýchali. Nevěděla jsem, co se děje," popsala žena, jak s ní zacházel frankistický režim. "Od té doby jsem strávila život snahou zapomenout na to, co se stalo, a překonat tuto těžkou zkoušku," dodala.
Snad to podpoří i ostatní, věří šéf asociace
Čtyřiapadesátiletá žena, kterou soudní spisy jmenují pouze iniciálami M. C. D., podala u soudu žádost o odškodnění minulý týden. Učinila tak s odvoláním se na zákon z roku 2009, který umožňuje kompenzaci nespravedlivě trestaným za dob frankistického režimu.
Prezident španělské asociace bývalých sociálních vězňů Antoni Ruiz podpořil M. C. D. v její snaze o nápravu křivd, kterých se na ní fašisté dopustili. Sám se v roce 2009 dočkal jako první homosexuál kompenzace od státu ve výši čtyř tisíc eur za to, že jej kvůli sexuální orientaci věznili.
"Doufáme, že tento případ povzbudí další lesbičky, které byly v té době zavřené ve vězení nebo v ústavech pro mentálně choré," uvedl Ruiz pro španělské noviny El País.
Za mřížemi skončily tisíce gayů a lesbiček
Od roku 1947, kdy oficiálně nastolili fašisté pod vedením generála Franka v zemi vojenskou diktaturu, poslal režim za mříže kromě politických vězňů i na čtyři tisíce gayů a lesbiček. Umožnil jim to zákon z roku 1954, který označil homosexualitu za hrozbu pro společnost. Mnoho nespravedlivě stíhaných ovšem do dnešního dne zemřelo a jen malá část se dočkala odškodnění.
Režim začal homosexuály posílat do ústavů pro mentálně choré v 70. letech, krátce před svým pádem. V těchto institucích museli gayové a lesbičky podstupovat léčbu elektrošokem. Na svobodu se dostali až po smrti generála Franka v roce 1975, po níž následovala rozsáhlá amnestie.
O případu M. C. D. rozhodne komise pro odškodnění bývalých sociálních vězňů zřízená tamním ministerstvem financí. Žena však tvrdí, že finanční náhrada není jejím motivem a žádá pouze uznání bezpráví, které utrpěla ona a jí podobní.
