Až arktické ledy povolí a odkryjí nesmírné bohatství ropy a zemního plynu, budeme připraveni, vzkazují světu Norové. Po měsících práce norské ministerstvo zahraničí představilo "Bílou knihu" - dvacetiletý plán na prosazení svých národních zájmů v Arktidě. Klíčový dokument má 134 stránek a oblast "dalekého severu" v něm má jasný přívlastek - nejdůležitější strategická priorita.
"Půjde o projekt jedné generace," oznámil šéf diplomacie Jonas Gahr Støre. Podle něj lze hovořit o "nové průmyslové revoluci". Velkolepé plány totiž počítají s investicemi v řádech desítek miliard dolarů do masivního budování těžební a průmyslové infrastruktury, výzkumu, zavádění nejnovějších technologií a také do zbraňových systémů, které mají norské zájmy v arktické oblasti chránit.
Podle dokumentu je naprosto nezbytné, aby norské ozbrojené síly "byly v oblasti neustále vidět". K tomu má v budoucnu přispět nejen rostoucí počet vojenských cvičení za polárním kruhem, ale také modernizace pobřežní stráže, válečné flotily a především stíhacího letectva. Stárnoucí letouny F-16, už nyní umístěné na základně u města Bodø za polárním kruhem, nahradí 48 nejmodernějších víceúčelových strojů páté generace F-35 Joint Strike Fighter. Ty mají tvořit páteř a hlavní sílu "okamžité reakce" k prosazování norských zájmů na dalekém severu.
Ropná horečka se blíží
Americký výzkumný geologický ústav odhaduje, že se pod ledovými příkrovy v Severním ledovém oceánu ukrývá až 90 miliard barelů ropy a až 30 procent všech zásob plynu na Zemi.
Prozatím jsou ložiska nedostupná, ale některé vědecké studie předpokládají, že arktické vody by díky změnám klimatu a oteplování mohly být "splavné" už v létě roku 2013, tedy o deset let dříve, než se původně odhadovalo.
Nově objevená norská ropná naleziště (červeně) a souostroví Špicberky (modře)
Norská státní ropná společnost Statoil už na jaře ohlásila významný objev rezerv ropy v odlehlé oblasti Skrugard v Barentsově moři s tím, že jde o jeden z nejdůležitějších nálezů v arktických vodách za poslední desetiletí.
Naleziště ukrývá 250 až 500 milionů tun ropy v hloubce do sta metrů pod dnem oceánu. Těžba prý může začít nejdříve za pět let. Statoil už začal těžit plyn z dalšího velkého naleziště Snohvit a firma ENI chce zase v roce 2013 začít s dobýváním ropy z třetího známého naleziště Goliat. Ale to je jen zlomek bohatství, které arktické končiny ukrývají.
Kromě Norska však svůj podíl z tohoto "zamrzlého pokladu" nárokují ještě další čtyři země. Norští spojenci z NATO - USA, Kanada a Dánsko (Grónsko) na straně jedné a Rusko na straně druhé. Moskva také byla doposud "nejhlasitějším" hráčem.
Špicberky (ne)jsou vaše
Zatímco právo na výše zmiňovaná tři velká naleziště Norsku prakticky nikdo neupírá, protože leží relativně blízko norského pobřeží, složitější situace panuje kolem souostroví Špicberky (norsky Svalbard), dále na sever.
Slovo má OSNMezinárodní právo dosud umožňuje státům využívat kontinentální šelf k těžbě surovin nebo lovu ryb do vzdálenosti 200 námořních mil od jejich pobřeží. Všech pět států ale chce víc a mořské právo jim to umožňuje. Každá země může rozšířit své výsostné vody až na 350 námořních mil, když prokáže, že je šelf na mořském dně prodloužením její pevniny. Nashromážděné důkazy musí ale posoudit zvláštní komise OSN, která prodloužení schvaluje. |
Mezinárodní dohoda z 9. února 1920 přiznala svrchovanost nad souostrovím Norsku s tím, že území musí zůstat demilitarizované. Norové převzali správu nad ostrovy v roce 1925 a Svalbard se stal součástí norského království. Podle původní dohody však mohou občané zemí, které se staly signatáři dohody, kterou podepsalo i bývalé Československo, stejným právem využívat přírodní nerostná bohatství a platit jen minimální daň.
Ale od chvíle, kdy Norsko kolem ostrovů vyhlásilo podle mezinárodního práva svou dvousetmílovou "ekonomickou zónu" a oblast si pečlivě střeží, ozývají se kritické hlasy. Tradičně z Ruska, ale i z Evropské unie. Místopředsedkyně Evropského parlamentu a odbornice na záležitosti Arktidy Diana Wallis hovoří o právních nejasnostech a obává se, aby norské hledání dalších zdrojů kolem souostroví spory nevyhrotilo. Příkladem může být říjnová událost, kdy Norové na čas zadrželi obří ruskou rybářskou loď, lovící právě v těchto končinách. Moskva oblast považuje za mezinárodní vody a zásah Norů označila za pirátství.
"Je to norské území, a proto může Norsko stanovit pravidla," reagoval šéf norské diplomacie Støre. Ti, kteří tvrdí, že je norský postup špatný, si prý můžou stěžovat u mezinárodního soudního dvora.
Medvěd zatím jenom vrčí
Rusko své zájmy v Arktidě deklarovalo několikrát. Prohlášení ruských představitelů napovídají, že nejraději by Moskva "zabavila" celý Severní ledový oceán. Naposledy ruský prezident Dmitrij Medveděv řekl, že "Arktida má ruské pobřeží a Severní ledový oceán je ruským mořským prostorem". Stát prý podle něj hodlá zvýšit financování průzkumu v tomto regionu. "Neučiníme-li to, budou tam hospodařit jiné země," varoval Medveděv.
Námořní trasy |
Moskva tvrdí, že mořské dno pod ledovým příkrovem je prodloužením právě ruského kontinentálního šelfu. Ruská expedice už v srpnu 2007 dosáhla dna Severního ledového oceánu pod severním pólem a na důkaz prvenství a svých nároků tam umístila kovovou schránku s ruskou vlajkou.
Zbylá čtveřice zemí ale od té chvíle také nesedí se založenýma rukama. Spojené státy a Kanada letos zahájily společný výzkum, který má kontinentální šelf a nároky jednotlivých zemí jasně vymezit.
Vztahy Norska k Rusku mají v tomto ohledu dvojí tvář. Na jednu stranu Norové vehementně upozorňují spojence v NATO na zvýšenou přítomnost ruských válečných lodí a vojenských letounů v arktických oblastech, která se co do počtu pomalu blíží sovětským rejdům v dobách studené války. Ve všech svých strategických dokumentech, týkajících se "dalekého severu", pak neskrývají své obavy z Ruska.
Na druhou stranu ale norská zahraniční politika deklaruje, že je Rusko strategický partner. Důkazem budiž nedávný podpis dohody o vymezení námořních hranic obou zemí v Barentsově moři nebo letošní rozsáhlé společné norsko-ruské vojenské manévry za polárním kruhem, během kterých vojáci procvičovali záchranné operace, ale i vzdušné zásahy pohotovostních stíhaček a zadržení podezřelých lodí.
