Jiří Paroubek si vylévá na blogu zlost na vše a na všechny, kromě své ženy. Jaroslav Tvrdík nyní přiznává, že program, se kterým šli socialisté do sněmovních voleb 2010, byl postaven na lži. Prý by byl splnitelný, jen kdybychom měli zásoby ropy jako Saúdská Arábie.
Možná to budou jednou stejně populární slova, jako ta, která unikla maďarskému socialistickému premiéru Gyurcsányovi: "Lhali jsme ráno, lhali jsme v poledne, lhali jsme večer." Tvrdík a Paroubek připomínají rozvedené manžele. Na počátku velká láska, velké plány. Na konci trpkost a vzájemné výčitky: To všechno on, ne já!
Možná si teď čtenář řekne, proč list jako MF DNES v komentáři oprašuje tyto politické mrtvoly. Jejich lež je totiž příznačná pro prostředí klientelistické politické kultury, kde jsou strany velmi slabé a mohou se stát kořistí ambiciózních jednotlivců. Vzestup dua Paroubek – Tvrdík se může kdykoliv opakovat. Ale nemusí se opakovat jejich pád, který byl skoro zázračným požehnáním pro atmosféru v této zemi.
Politika jako zboží
Socialisté rádi kritizují neomezenou vládu trhu. Jiří Paroubek se svým Tvrdíkem přezdívaným Podrždeštník však postavili celou koncepci na tom, že prodávají zboží na politickém trhu.
Politik je podle této koncepce něco jako jogurt. Nejde ani o to, co obsahuje. Jde o to, že kupující uvěří reklamě. Tento jogurt vás ochrání před zimními virózami. Pak ho bude nakupovat ve velkém. Ani ne tak kvůli sobě, ale kvůli svým dětem a starým rodičům. Každý přece chce, aby byli zdraví.
Taková reklamní strategie není úplně cynická. Předpokládá, že zákazník nebo volič mají zdravý rozum a mohou si poklepat na čelo a říci si, že je žádný jogurt před chřipkou neochrání.
Sliby se musí vážit. Když vám například někdo bude chtít prodávat jogurt, jehož požívání vám zajistí život věčný, neuvěříte. Na výrobce zanevřete. Zboží bude neprodejné. Jeden z důvodů, proč socialisté nevyhráli, může spočívat v tomto. Slibovali toho moc a neměli ropu.
Není to ale jediný důvod. Zásadně chybná je i redukce politiky na marketing. Úvahy voliče jsou mnohem složitější než úvahy toho, kdo kupuje jogurt či jiné zboží. Jsou mnohem komplexnější a emotivnější. Poučky poradenských společností fungují jen zčásti.
Tvrdík nyní říká, že mu poradci radili, aby odstranil Paroubka, a přibylo by deset procent. Jenže jak odstranit Paroubka, když on byl před volbami celá ČSSD? Vyměnit obal u zboží je otázka dodatečných finančních nákladů. Kdyby ale předsedové stran byli takto obměnitelní, demokracie by dávno skončila. A konec demokracie si nepřeje nikdo, podle všeho ani Tvrdík s Paroubkem.
To, co je spojovalo, bylo omezené chápání demokracie jako trhu. Přesně to, co slovně vyčítali pravicovým stranám v ekonomice, se pokusili uskutečnit ve své politické praxi: vyhrává ten, kdo nabídne lepší masové zboží.
Nepřátelské převzetí strany
Tvrdíkova a Paroubkova koncepce nepochybně nebyla vlastní celé sociální demokracii. Ti dva muži však stranu ovládli.
Politologové mluví o slabé kondici našich politických stran. Netýká se to jen ČSSD, ale všech. Termín "nepřátelské převzetí", též termín z ekonomiky, se už vžil. Znamená to, že podnikatel či představitel vlivové skupiny donutí své zaměstnance či klienty, aby se stali členy strany. Ti pak přehlasují původní a nasměrují místní buňku k tomu, aby sloužila tomu, kdo ji nepřátelsky převzal.
Nízké sebevědomí straníků, zákulisní machinace a nezdravé spolužití s byznysem vede k tomu, že něco takového se může stát na celostranické úrovni. Paroubek byl sice demokraticky zvolen, ale podařilo se mu vypnout pojistky kontrolních mechanismů. Grémia, výbory, sjezdy, to byla jen stafáž. Přímou politiku dělali pouze Paroubek a jeho nejbližší nohsledi, zejména Tvrdík.
Ti, kdo jejich tržní pojetí neschvalovali a jen remcali v zákulisí, měli zajištěnou pohodlnou existenci. ČSSD jako strana vyjadřující zájmy lidí, jimž spíše než o soutěž jde o klid v životě, však přestala existovat. Paroubek, Tvrdík a jejich poradenské agentury jen vymýšleli obaly na jogurt.
Vzhledem k bídné kondici politických stran se to může stát kdekoli. Povídá se, že ODS řídil za Topolánka Dalík. Povídá se, že vliv Kalouska v TOP 09 je takřka diktátorský.
Je velmi pravděpodobné, že podíl straníků (ať už jakékoli barvy), kteří berou svou příslušnost jako šanci ke zbohatnutí, je vyšší než podíl těch, kteří chtějí dělat solidní politiku. Tato situace se spíše horší, než aby se zlepšovala...
Pád Paroubka a Tvrdíka je jedna z nejlepších zpráv za posledních 20 let. Ukazuje, že i krádež strany je "trestná". Nebezpečí, že podobní jako oni budou úspěšnější, je však zakódováno v chabém zdraví politických stran.
