Fotoreportér agentury AP Eddie Adams byl ve Vietnamu jen pár týdnů, když severovietnamská armáda a Vietkong spustily ofenzívu Tet, při které chtěly v Jižním Vietnamu rozpoutat povstání a rychle tak ukončit celý konflikt.
SLAVNÉ FOTOGRAFIESeriál iDNES.cz nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií, které se staly ikonami, ať už vznikly na válečných bojištích, při různých tragédiích, ve vesmíru nebo "jen" zachycují lidské osudy. |
Při druhém dnu ofenzívy se do kanceláři AP v Saigonu donesla informace, že se v Cholonu, čínské čtvrti metropole, strhly ostré boje. Eddie Adams se dal dohromady s kameramanem NBC Vo Suuem a vyrazili na místo.
Když se blížili k buddhistické pagodě, která byla známým centrem odporu proti vládě, vysedli z auta a na místo bojů se vydali pěšky. Pagodu, kterou okupoval Vietkong, dobyli zpět vietnamští mariňáci a z místa se ozývala střelba.
Oba se rozeběhli k místu, odkud palbu zaslechli. Na konci ulice zahlédli, jak vietnamští vojáci ze dveří vyvádějí vězně. Vypadal jako příslušník Vietkongu, na sobě měl kostkovanou košili a ruce spoutané za zády.
Adams: Netušil jsem, že bude střílet
Vojáci zajatce dovedli přímo na místo, kde Adams a Vuu stáli. "Když od nás byli asi pět stop, vojáci se obrátili a ustoupili," vzpomínal Adams na dramatický okamžik z 1. února 1968. V tu chvíli mu zleva do hledáčku nakráčel muž se zbraní.
Chvíli se o něčem dohadoval s vojáky a policisty a pak vytáhl pistoli. "Neměl jsem ponětí, že bude střílet. Vojáci při výsleších často drželi zajatcovi pistoli u hlavy. Připravil jsem se, že to vyfotím," vyprávěl o události Adams.
Televizní záběry z popravy na saigonské ulici.
Události ale nabraly jiný spád. "Muž namířil a střelil ho do spánku. V tu chvíli jsem zmáčkl spoušť," vzpomínal Adams. Na fotografii, která v roce 1969 vyhrála Pulitzerovu cenu, je ještě vidět, jak kulka opouští lebku zajatce.
Muž padl na zem a vykrvácel přímo na ulici. Střelec pak přišel k Adamsovi a prohodil: "Zabili mnoho mých lidí a vašich taky." Když procházel kolem kameramana NBC, utrousil jen: "Myslím, že mi Buddha odpustí."
Adams pořídil ještě pár snímků mrtvého muže a odešel. "Nic jsem si o tom nemyslel. Prostě nějaký chlap někoho zastřelil. Pak jsem šel na oběd. Mluvím vážně, vždyť byla válka. Viděl jsem zemřít tolik lidí," řekl později Adams.
Hrdinové dostali jména a život začal psát příběhy
Ve skutečnosti se ale ten den změnil svět a snímek okamžitě po vyvolání v kanceláři AP roztočil spirálu událostí. Vše začalo tím, že všichni herci příběhu dostali jména. Střelcem byl šéf jihovietnamské policie Nguyen Ngoc Loan, který byl mezi reportéry známý svojí zuřivostí.
JAK SNÍMEK PUTOVAL DO SVĚTAEddie se po vyfocení snímku toulal do redakce jako vždy. Po příchodu předstíral znuděnost, ale okamžitě zamířil k osvětlovací desce. "Vybral jsem správné první čtyři fotky, ale Eddie nebyl spokojený," vzpomíná na osudový den fotoeditor Horst Faas. "Chtěl přirozeně, jako my všichni, poslat do světa celou sérii, aby řekl celý příběh," dodal. Musel si ale počkat do dalšího dne, protože tehdy trvalo přenést jednu fotografii 20 minut a často se přenos nezdařil. AP navíc sdílela radiotelefon do Paříže s UPI a trasa se vždy po třech hodinách zavírala. Radioperátor Tran Von Hung ten den spal pod přístrojem. Nakonec se podařilo odeslat do světa celou sérii. Hned druhý den fotografii otiskly The New York Times na titulní straně. |
Loan svůj čin později sváděl na neposlušnost svého zástupce, který odmítl trest smrti na ulici vykonat. "Pak to musím udělat já," vzpomínal později na své pohnutky. "Když budete váhat a nebudete konat svoji službu, muži vás nebudou následovat," prohlásil.
Střelbu omlouval také tím, že vězeň byl kapitán teroristické buňky, která vyvraždila rodinu jeho podřízeného důstojníka. Jedno je jisté. Zastřelený Nguyen Van Lem byl opravdu člen komanda Vietkongu a pracoval pod tajným jménem Kapitán Bay Lop.
O čtvrt století později to potvrdila vdova, kterou vypátrali japonští novináři v Saigonu, dnešním Ho Čim Minově městě. Lem se podle ní ztratil právě na začátku ofenzívy Tét. Nejistá je však jeho funkce ve Vietkongu.
Podle některých měl opravdu na starosti vraždy jihovietnamských policistů. Jiní tvrdí, že byl dvojitým agentem policie i Vietkongu a objevily se i zprávy, že v povstalecké organizaci vůbec nepůsobil. Jeho tělo se podle vdovy dodnes nenašlo.
Střelce pronásledovala fotografie v Austrálii i USA
Snímek ale začal psát řádky do knihy života i šéfovi jihovietnamské policie Nguyen Ngoc Loanovi. Dlouho nechápal, proč je kvůli fotografii takový povyk. Denně byl svědkem krvavých zvěrstev a ta z prvního únorového poledne 1968 byla jen jednou z dalších. Surovost, na kterou publikum nebylo zvyklé, se mu však nakonec stala osudná.
Loan po incidentu dál bojoval proti Vietkongu a Vietnamci i západní reportéři si ho oblíbili pro statečnost a rozhodnost. V květnu 1968 přišel v Saigonu o pravou nohu a jel se léčit do Austrálie. Odsud ho vypudilo veřejné mínění, když se přišlo na to, že je to "ten vrah z fotografie".
Svá válečná zranění doléčil na Walter Reed Army Medical Center ve Washingtonu a pak se vrátil do Saigonu. Bezpečnostní složky ho kvůli zranění propustily ze služby a Loan se stal jinýn mužem - začal pomáhat vietnamským válečným sirotkům.
Fotograf Eddie Adams hovoří o fotografii a svém vztahu ke střelci.
Na konci války, když celý Vietnam padl do rukou komunistického severu, žádal Američany o transport do USA. Washington mu nepomohl, tak se i s rodinou vydal do USA na vlastní pěst jihovietnamským letadlem. Stín Adamsovy fotografie ho však nepřestal pronásledovat ani za oceánem.
I v USA se někteří lidé snažili obvinit ho z válečných zločinů. Tyto snahy ale uvadly a Loan se usadil ve Virginii, kde si otevřel pizzerii. V roce 1991 ji musel zavřít. Když totiž jeho příběh vyplul na povrch, objevil se na záchodcích nápis: "We know, who you are" (Víme, kdo jsi) a do podniku přestali chodit lidé.
Zabil jsem Loana fotoaparátem, omlouval se Adams
Loan zemřel v roce 1998 v 67 letech na rakovinu a Eddie Adams se tehdy vyznal, jak mu ublížilo, že Loanovi zmařil celý život. "Na té fotografii zemřeli dva lidé. Ten, který dostal kulku a generál Nguyen Ngoc Loan. Generál zabil příslušníka Vietkongu a já zabil zabil generála svým fotoaparátem," napsal Adams krátce po smrti Loana.
Postěžoval si, že fotografie je stále nejsilnější zbraní na světě. "Lidé jim věří, ale fotografie mohou lhát a to i bez manipulace. Jsou jen polopravdivé," poznamenal Adams a dodal, že nikdo nedokáže říct, co by udělal na Loanově místě. Generál byl podle něj opravdový válečník obdivovaný svými bojovníky i obyčejnými Vietnamci.
ADAMS O LOANOVI"Když jsem se doslechl o jeho smrti, poslal jsem květiny a napsal: 'Promiň, v mých očích jsou slzy.'" napsal Adams po smrti Loana. |
"Ta fotografie mu zničila život. Nikdy mě neobviňoval. Říkal, že kdybych ho nevyfotil já, udělat by to někdo jiný, ale já jsem se cítil k němu a jeho rodině provinile," napsal Adams pár dní po Loanově smrti.
"Udržoval jsem s ním kontakt, naposledy jsme spolu mluvili před šesti měsíci, když už byl velmi nemocný. Když jsem se doslechl o jeho smrti, poslal jsem květiny a napsal: 'Promiň, v mých očích jsou slzy.'" Americe Adams ještě vzkázal: "Ten muž byl hrdina. Amerika by měla plakat."
Dokázal zastavit smrt a učaroval milionům lidí
Eddie Adams sám zemřel v roce 2004 a jeho nejslavnější snímek ho jistě přežije o celá staletí. Proč? Vždyť ve válce, která stála dva miliony životů, vypadá jeden život příslušníka Vietkongu tak nicotně. Tajemství tkví v tom, že se lidem poprvé dostala do obýváků smrt v té nejnaturálnější podobě.
I když na snímku není jediný Američan, rozdělila fotografie nejvíce právě Spojené státy. I když válka pokračovala ještě sedm let, první únorový den roku 1968 začal její konec. Snímek vlil do žil energii všem protiválečným aktivistům a pochybovače strhnul na stranu květinových dětí, které nahlas křičely "Dost už bylo krvavého běsnění."
Snímek je však unikátní ještě v něčem. I když z popravy existují i televizní záběry, snímek je daleko sugestivnější. Magická přitažlivost záběru spočívá v tom, že dokázal zastavit smrt.
KDO BYL EDDIE ADAMS
Jeho fotografie byly snad ve všech známých novinách a časopisech světa a v 70. letech fotografoval dokonce i pro erotický magazín Penthouse. Často mu pózovaly i nejznámější osobnosti světa jako Michail Gorbačov, Richard Nixon, Fidel Castro nebo Jan Pavel II. |
