S odchodem Topolánka z pozice lídra ODS zůstávají zřetelně vidět všechny trapnosti, kromě vulgarity třeba také neschopnost zabránit klientelismu a podezření z korupce kolem státních zakázek.
Nebo ctění účelu, který světí prostředky – přetáhnu poslance, hlavně že tím porazím levici. MF DNES ale našla také devatero plusů "Topolánkovy éry".
1. Daňová reforma
Od roku 2008 odvádějí všichni zaměstnanci stejnou sazbu na dani, což je jistě zjednodušení systému. Daně jsou především politickou záležitostí a Topolánek v reformním nadšení prosadil pravicovou modlu – růst ekonomiky podnítí nízké daně z příjmů. Do toho patří i zvýšení daní nepřímých, které se platí v cenách zboží a služeb (ale DPH zvýšila v roce 2004 také ČSSD a dělají to tak vlády ve většině zemí světa).
2. Omezení plýtvání s dávkami
Hlavní potíží českého rozpočtu nejsou příjmy (daně), ale především eskalující výdaje. Topolánek prosadil neoblíbené úspory. Vláda zpřísnila vyplácení sociálních dávek, snížila počet rodin pobírajících přídavky na děti či zavedla tři dny neplacené nemocenské.
3. Spoluúčast pacientů
Mimořádně nepopulární krok, jenž měl zastavit prudce rostoucí výdaje na zdravotnictví, které souvisejí se stárnutím obyvatel a stále modernější léčbou. Poplatky měly hlavně omezit plýtvání péčí. Češi chodili dvakrát častěji k lékaři než obyvatelé západoevropských zemí. Kvůli placení u lékaře pak ODS utrpěla v roce 2008 debakl v krajských volbách.
4. Jasná prozápadní orientace
Mirek Topolánek hodně (spíše však rétoricky než fakticky) vsadil na český antirusismus. Naopak byl opravdovým spojencem plnícím závazky v NATO. Když USA oplátkou za to, že pomáhají Evropě s bezpečností, chtěly od Česka "maličkost" – radar, Topolánek nedal na veřejně mínění a vehementně jej podporoval.
5. Úspěšné šéfování EU
Samozřejmě relativně, protože uprostřed předsednictví Topolánkovu vládu sestřelil Jiří Paroubek. Topolánek musel řešit zkoušky, jimž nebyli vystaveni premiéři větších zemí. A nebýt Topolánka, jeho skeptická ODS by zřejmě nikdy neschválila Lisabonskou smlouvu, která zjednodušila rozhodování ve stále těžkopádnější EU.
6. Modernizace státní správy
Zatímco všechny dosavadní pokusy o reformu veřejné správy znamenaly vždy vyšší počet úřadů a byrokratů, Topolánkův kabinet šel opačnou cestou. Využil moderních technologií a začal budovat správu, kde lidé neběhají s lejstry kvůli razítkům mezi úřady. Vznikla síť Czech Point či datové schránky, ale pádem vlády se tyto projekty nestihly dotáhnout do konce.
7. Státní finance jako firma
Po letech výdajové nestřídmosti nastolila Topolánkova vláda rozumnější přístup ke státnímu rozpočtu. Kombinací částečných úspor dosáhla na konci roku historicky malého schodku 20 miliard. 8. Zvládnutí krize Když v roce 2008 dorazila ekonomická krize, Topolánek nezpanikařil. Malá země, jež tři čtvrtiny věcí dováží a tři čtvrtiny vyváží, sama nic nezmůže. Nepouštěl se do populistických opatření typu šrotovné, které jen zvyšují výdaje, ale dlouhodobě nic neřeší.
Topolánek se svým expertním týmem ekonomů NERV prosadil úlevy firmám a pomoc s exportem, aby měly zakázky a nepropouštěly zaměstnance.
Rekordnímu schodku kvůli výpadku při výběru daní však nezabránil, v krizi by to nezvládla jakákoliv jiná vláda. Hospodářství jenom sedmi evropských zemí nepokleslo během krize o víc než pět procent, patří sem i Česko.
9. Otevření pravicové politiky
Když Mirek Topolánek na konci roku 2002 přebíral ODS po Václavu Klausovi, pravicová strana trochu připomínala sektu. Měla pocit, že všude číhá nebezpečí – v Evropské unii, v Německu nebo doma od spiklenců z řad pravdy a lásky.
ODS prostě neměla žádného spojence. Topolánek se svým heslem "Tvrdé jádro, měkký obal" stranu otevřel. A to jak osobnostem a dřívějším nepřátelům (vstup Alexandra Vondry, přízeň Karla Schwarzenberga), ale i vlažnější voličům. Volby v roce 2006 vyhrál s rekordním počtem 1,9 milionu hlasů.
