Nedávno jsme se totiž mohli seznámit s výroční zprávou amerického ministerstva zahraničí.
Podle Američanů jsou u nás Romové diskriminováni. V tu chvíli nám instinkt velí zvolat: "A vy zase pronásledujete černochy!"
Malých národů se totiž dotkne, když je poučuje někdo, kdo má sám máslo na hlavě. Navíc je podobná kritika často neinformovaná a účelová. Když se to hodí, je u nás rasismus. Když žádají Romové o azyl, najednou se zjistí, že tak zlé to zase není, ať zůstanou doma.
Je u nás rasismus? Samozřejmě, že je. Rasismus je všude na světě. Pozoruhodné je, že nemá nic společného s tím, jestli se někde cizí rasy vyskytují, nebo ne. Mohutný antisemitismus kvete i v zemích, kde žádní Židé nejsou nebo už nejsou.
Jde o to, jestli je český rasismus spontánní, nebo je nějak podporován či tolerován státem. Pokud jde o oficiální stránku věci, můžeme mít snad čisté svědomí.
Česká republika je stát založený na občanském principu. Není to stát Čechů, ale občanů republiky. Česko je moderní stát v tom smyslu, že národnost, náboženství, pohlaví a politická příslušnost nehrají kromě oprávněných výjimek roli.
Američanům se nelíbí, že na Romy utočí neonacisté, že Romové žijí v chudobě, jsou postiženi vysokou nezaměstnaností, jsou vystaveni diskriminaci ohledně vzdělání a bydlení. To, že žijí v ghettech, odkud se nedá nikam jet veřejnou dopravou, jim brání pracovat mimo domov.
Jenomže je to rasismus? Maďarský šlechtic József Eötvös před více než sto lety řekl, že "antisemita je ten, kdo nenávidí Židy víc, než je nutné". Lépe se to snad ani o otázce rasismu říci nedá.
Problém Romů je u nás problém sociální. Problémy s nezaměstnaností mají i bílí, i když v jiné míře. Rasismus se vyskytuje, ale je to rasismus skupinový a individuální. Stát ho může potlačovat a trestat tam, kde dojde na porušení zákona, ale to je asi tak všechno.
Za skupinový rasismus můžeme považovat třeba to, když Národní strana před třemi lety navrhovala kupovat Romům letenky do Indie, pochopitelně jednosměrné. Proč do Indie? To je trochu záhada.
Romové totiž nejsou jiná rasa. Všichni jsme Indoevropané. Co takhle nabídnout letenky i členům Národní strany, pokud ještě někde v politickém suterénu existuje?
Ostatně Romové přišli do Evropy v několika vlnách od 3. do 10. století, takže někteří tu byli staletí předtím, než vznikl český národ. Individuální rasismus je většinou založen na předsudcích.
Předsudek neoznačuje nepravdivé tvrzení, nýbrž předem učiněný zjednodušený soud.
Ano, skutečný rasismus by byl, kdybychom Romy nesnášeli víc, než je nutné. Navíc u většinové populace nejde o nenávist, spíše o obecnou nechuť. Z průzkumů plyne, že lidem by nevadilo žít vedle Romů, pokud by to byli jejich známí.
Stát třikrát zasadil Romům tvrdou ránu: ničil je za protektorátu, za komunismu je sice uplácel, ale zdevastoval jejich tradiční způsob života a po roce 1989 je zase postavil do životní situace, kterou kvůli převratovým změnám nezvládlo ani mnoho bílých vysokoškoláků.
Cesta do budoucnosti má dvě koleje: stát musí být vůči Romům víc patriarchální a trvat na pravidlech. Trpělivě, ale pořád.
A Romové se o sebe budou muset nakonec stejně postarat sami. Jako černoši v USA.
