Loni to potkalo téměř 200 tisíc lidí, kteří skrz Hřensko každoročně zamíří do blízké přísně chráněné přírody.
Po dvaceti letech svobody podnikání nepřipomíná obec atraktivní letovisko k odpočinku, ale asijskou tržnici se vším, co k tomu patří - chaosem, téměř nekontrolovaným pohybem zboží pochybného původu, pokřikováním a gestikulací stále agresivnějších trhovců, odpadem a přecpanými parkovišti.
"Nevypadá to tady tak, jak by měla turistická obec vypadat. Působíme hlavně jako tržnice, a je nám to líto," uznává bez okolků místostarosta Hřenska Martin Dařbujan. Jako mnoho jiných má šanci vidět, jak může po dvaceti letech obnovy obec po důkladné rekonstrukci ožít a získat tvář. Bohužel se na to ale musí jezdit dívat do pár kilometrů vzdáleného saského Bad Schandau.
Bílá labuť pod širým nebem
Saské lázně jsou dvacet let po pádu totality upravené městečko západoevropského střihu, na jehož tváři se podepisuje pečlivý dohled architekta. Česká obec na druhé straně "čáry" s atraktivními soutěskami a s národním parkem v zádech připomíná spíš socialistický obchodní dům Bílá labuť pod širým nebem.
"Asijskou tržnici tady nechceme," shodují se mnozí v Hřensku. Kdy ale definitivně zmizí tato hrozná "atrakce" ze soukromých chodníků a nekolaudovaných budov, nikdo neví. Stav, kdy zisk z pronájmu míst na kiosky plyne jen několika jedincům, odrazuje turisty od toho, aby zde trávili více času.
Jde také o připomínku starých časů, kdy nekontrolovatelná privatizace z počátku 90. let rozdělila parcely tak, že do obecní pokladny nejde z jejich pronájmů ani koruna. A tržnice tu má tuhé kořeny. Celníci tady loni zkontrolovali 371 stánků, ve 182 případech našli padělky za 50 milionů korun. Ani nasazení nejtěžšího kalibru, nepřetržité podzimní tříměsíční blokády tržnice, prodejce nepoložilo.
Roste agresivita trhovců
Chůze mezi stánky asijských trhovců se pro řadu turistů může stát kvůli obtěžujícímu pokřikování či gestikulování vietnamských obchodníků nepříjemnou zkušeností, která spolehlivě zapudí jejich odhodlání znovu sem ještě zavítat. Kvůli nižším tržbám v době krize roste jejich nervozita i agresivita při nabízení zboží.
"Je na denním pořádku, že obecní policie řeší případy obtěžování, nebo dokonce napadání návštěvníků obce. Může jít třeba o tahání za ruku k vystavenému zboží. Stalo se, že trhovec poté, kdy zákazník nic nekoupil, po něm vrhal boty, které mu původně nabízel," líčí místostarosta Dařbujan jednu z podob místních trablů.
Incidenty končí domluvou, pokutou od strážníka nebo také správním řízením. Vietnamci ale vždy vzorně zaplatí, kvůli pár stovkám pokuty se bojí popichovat místní radnici.
Trhovci tvoří uzavřenou komunitu. Pro majitele kamenných obchodů je často těžké jim konkurovat, nakonec jim raději svůj obchod pronajmou. "Uprostřed nich se obchodovat nedá. S tím, kterému pronajímám místo, mívám potíže, naháním ho občas kvůli platbám za nájem. Jindy je zase nahání telefonní operátoři nebo energetici, kterým neplatí faktury. Migrují po celé republice. Vyhýbají se tím policii a doručenkám a dluhy je tak snadno nedoženou," vypráví jeden z českých majitelů zdejších nemovitostí.
Němci zaplatili stánkařům za odchod 5 000 marek
Pravčická bránaSvými rozměry (výška klenby je 16 metrů, vlastní oblouk měří 27 metrů) je největší pískovcovou skalní bránou v Evropě.
|
A kšeft jel dál. Z pohledu stánkařů nešlo o žádné drama. Sociálně slabá klientela ze Saska, která nakupuje na tržnicích, je následovala do Čech, kde se kromě nákupu u Vietnamců levně nají a natankuje.
Stačí projít parkoviště ve Hřensku a je zřejmé, že nejméně polovina zákazníků jsou obyvatelé z nedalekého saského pohraničí. Češi na Pravčickou bránu, Němci do restaurací a ke stánkům, dalo by se říci. Podle místních mezi nimi jsou zejména obyvatelé mnohatisícového panelového sídliště Sonnenberg u Pirny. Jde prý o sociální problém, umocněný ještě vlastnostmi chudších Němců.
"Baví je cestovat a courat, je to jejich přirozenost," podotýká muž, se kterým jsem se dal do řeči. "V tržnici jsou vidět celé rodiny, ale také senioři, kteří si nákup na zdejší tržnici lehce zdůvodní tím, že vzali všechno pěkně jedním vrzem - výlet, levný oběd, benzin, hadry a boty. Pak vyprávějí: podívejte děti, jak jsme ušetřili..." dodává.
"O zákazníky nepřijdu"
Po poledni je v centru Hřenska několik set lidí. Obědvají, procházejí se, nakupují jen výjimečně. V předzahrádce restaurace U Kostela si desítka hostů pochutnává na zdejší domácí stravě. Uprostřed rekreační obce a sezony svíčková s knedlíkem za 80 a karbanátek s bramborovým salátem za 66 korun.
"Trhovci mi tady spíš vadí. Naše restaurace není závislá na lidech, co u nich nakupují. Němečtí hosté k nám jezdí kvůli domácí kuchyni a dobrým cenám," říká na otázku, zda by nepřišla o hosty v případě, že by odtud stánky zmizely, majitelka restaurace Věra Langová.
Hřensko, restaurace U Kostela
Může se z Hřenska zase stát obec prostá nechtěných stánků? Snad až majitelé zdejších pozemků uvěří, že je lepší mít plný hotel v čisté a klidné turistické obci než nájem ze stánku s falešným zbožím.
Stánky už jednou z tržnice na delší čas zmizely. Stalo se to při povodni v roce 2002, ta je všechny vzala. Na místo starosty se ovšem vrátil Jan Havel, který už dříve koupil řadu obecních pozemků, kde dnes trhovci stojí. Pro obec zajistil 100 milionů korun na obnovu po povodni, pro sebe další nerušený provoz tržnice, tentokrát v rozkládacích dřevěných kioscích. Když zahrozí povodeň, sbalí se a uskladní na Mezní Louce. Na místo se vrátí bezprostředně po velké vodě.
