Během jediného týdne Michelle Obamová seděla v tmavých přiléhavých šatech modelem pro oficiální portrét v Bílém domě, pózovala pro obálku pozlátkového časopisu People, oděna do poněkud lacinějších, jasně růžových šatů odkrývajících značnou část těla.
Oznámila celonárodním médiím, že si prezidentská rodina vezme štěně z útulku, a zařídila, aby její tisková kancelář nonšalantně zmínila, že "sekretářky a politici" byli pozváni do Bílého domu na popcorn a promítání filmů.
V tomtéž týdnu, uprostřed nejhorší hospodářské krize od 30. let minulého století, celonárodní průzkum veřejného mínění zjistil, že podpora prezidenta Baracka Obamy je pozoruhodně vysoká, přičemž respondenti opakovaně prohlašovali, že mu "jde o lidi, jako jsem já".
Oba fenomény spolu úzce souvisejí. Téměř od prvního vystoupení před zraky veřejnosti Michelle Obamová používá oděvy, etiketu a poukazy na to, kde nakupuje a čím se baví, aby americkým voličům i světu předávala decentní, ale radikální poselství.
Poprvé od dob Andrewa Jacksona Bílý dům směle "demokratizuje" nejvyšší úřad v zemi a symbolicky k sobě zve obyčejného muže - a teď i obyčejnou ženu.
Jinými slovy Obamová se snaží vyprofilovat se bezprecedentně jako "lidová první dáma". Pečlivě si nastudovala nejen Jackie Kennedyovou, blíženkyni zcela zjevnou z jejích přiléhavých šatů, lodičkových výstřihů a pážecího účesu, ale i triumfy a prohry druhé půvabné, leč nedoceněné kradmé radikálky, princezny Diany.
Hrozba pro britský establishment
Odkaz princezny Diany co do tvorby ikonografie, která otevírala cesty k obrovské společenské změně, se hrubě podceňuje. Za svého krátkého života byla často obdivována za vlastnosti (krásu a vkus), jež byly pro její životní dílo druhořadé, a zesměšňována kvůli ostatním rysům svého charakteru (emotivnost a zmatky v osobním životě), které byly stejně nepodstatné.
Jen málo lidí si proto povšimlo, jak ryze a mohutně transformativní byla její agenda, jak dobře si ji promyslela a jak směle usilovala o její naplnění.
Diana se bez formálního vzdělání v zapouzdřené monarchii ostýchavě pustila do otevírání dveří, zpochybňovala nedotknutelnost odvěkého třídního uspořádání a potvrdila hodnotu a bezprostřednost Británie, která byla pestřejší a sociálně pohyblivější než kdy dřív.
Občas byly její snahy těžkopádné, například když fyzicky objímala oběti AIDS a šlo jí o metaforu sociálního začlenění. Jindy se vymstily, třeba když se důvěrnosti, o něž se podělila se služebnictvem, staly po její smrti studnicí pro záplavu skandálních knih.
Jenže tím, že se znovu a znovu objevovala na koncertech Eltona Johna a nejen na baletu nebo že své syny odvážela z balmoralské lovecké obory, aby se vyřádili na toboganu v ošuntělém zábavním parku, dávala obyčejným Britům najevo, že jejich svět je stejně důležitý jako každý jiný. Říkala jim, že je chce znát a že chce, aby je znali i její synové.
Obrovskou hrozbou pro britský establishment byla právě kvůli této radikální popularizační či demokratizační misi, nikoli kvůli obeznámenosti s tajnostmi svého někdejšího manžela ani kvůli pozdějšímu intimnímu vztahu s muslimem. A byla úspěšná: naučila lídry, že pokud si chtějí udržet své postavení, bude zapotřebí přizvat lidi a chovat se k nim s elementární úctou.
Respektuji vás
To, co dělá Michelle Obamová, tudíž není banální. Když na zprávy o garderobě Sarah Palinové za 150 tisíc dolarů rafinovaně zareagovala nenucenou zmínkou v noční talkshow, že má na sobě oblečení z obchoďáku, a že "spoustu rozkošných věcí koupíte na internetu", nebylo to žádné šokující politické odhalení.
A přece šlo o působivé prohlášení, zejména pro ženy, které říkalo: já nejsem Nancy Reaganová v róbě od Galliana a nežiju v uzavřené čtvrti. Nejsem Clintonová, takže takové věci neházím za hlavu proto, že bych musela diskutovat o zásadních otázkách nebo řídit státy. Jsem jedna z vás - mám napilno, musím šetřit, jsem přepracovaná, mazaná, roztomilá, chytrá, snažím se najít si cestu vpřed.
Pozvánky do Bílého domu rovněž slouží k vysílání populistických poselství. Kdo se šel s paní Obamovou podívat na šéfkuchaře Bílého domu? Místní kuchařští učňové. Kdo při jisté události v Bílém domě zazpíval? Studenti nedaleké veřejné střední školy.
Na filmový večer zase jdou "sekretářky a politici", nikoli "politici a sekretářky". Záměrně a střízlivě dává najevo, že sekretářky jsou přinejmenším stejně dobré a důležité jako politici. Takový seznam hostů neklidným voličům říká: respektuji vás, ať už jste na socioekonomickém žebříčku kdekoli. Tuto rétoriku odjakživa využívala řada autorů projevů, ale téměř žádná z prvních dam neproměnila slova v činy a nerozdala hostům popcorn.
Tohle není ujetá levice
Když jsem v roce 2000 pracovala na formulaci poselství pro prezidentskou kampaň Ala Gorea, často jsem se dohadovala se staršími, bílými, movitými poradci, kteří se náruživě starali o to, co se řekne v elitních médiích, ale ignorovali populární dění, jemuž většina Američanů věnuje pozornost.
Vůbec nic se nenaučili od pravice, jejíž kandidáti věděli, jakou moc mohou mít správné barvy, oblečení, obrazy, ba i osvětlení a jakou odezvu mohou mít u voličů nesmírně osobní epizody - Ronald Ronald v jezdeckých botách, George W. Bush v letecké kombinéze.
Vědátorská, ujetá levice zatím nadále publikovala přehledy údajů, politická shrnutí a bílé knihy - a všeobecně od Clintonových dob prohrávala -, až se objevil mladý pár, který pochopil, že Američané jen nečtou, že se také dívají. Národu můžete o svých hodnotách sdělit víc tím, že mu řeknete, kde dětem pořídíte psa, než zveřejněním stohů nečtených souhrnných stanovisek.
V době krize Obamaovi vysílají působivé poselství a Michelle Obamová jako archetyp ženy, která zvedla štafetový kolík upuštěný princeznou Dianou, má na jeho formulaci svou zásluhu: nezáleží, kdo jste, jestli vás sužuje stres anebo jste švorc, v Bílém domě máte, obrazně řečeno, vyhrazené křeslo se jmenovkou.
© Project Syndicate, 2009
