Genderová lingvistika upozorňuje na to, že jazyk je sexistický a že je do něho vepsán patriarchální model (pohlavně-genderový systém, v němž muži zaujímají vůči ženám nadřazené postavení; pozn.red.). Ten se projevuje například tím, že anglické slovo "man" znamená v překladu zároveň muž i člověk.
Jako příklad toho, že ženy jsou v jazyce vidět méně než muži, může posloužit takzvané generické maskulinum. V češtině používáme slova v mužském rodě i v případech, kdy se jedná o muže i ženy. Mluvíme tak o učitelích a žácích, i když máme na mysli i učitelky a žákyně a stejné je to i u politiků, lékařů a vědců. "Kdybychom ale měli tyto dvojice neustále opakovat, hodně tím zatížíme jak mluvené slovo, tak i psaný text," říká Čmejrková.
Je tedy otázkou, čím generické maskulinum nahradit. "Můžeme například říkat místo student studující, nesměli bychom s ním ale zacházet jako s maskulinem. Je to jisté východisko, ale není ideální,“ míní lingvistka.
GramatikaDalším příkladem zneviditelňování žen v jazyce je shoda přísudku s podmětem, kdy o tom, jaké i/y napíšete u slovesa rozhoduje to, jestli je ve větě podstatné jméno rodu mužského životného. Na genderovou nerovnost upozorňoval už lingvista Pavel Eisner v knize Chrám i tvrz (1946). "V knize uváděl jako příklad větu ‘Její veličenstvo královna anglická a císařovna indická a řidič Pepa Žandourek vypadli z vozu’," uvádí Čmejrková. |
Jednou z možností je, že když budeme psát o učitelích, tak na začátku textu napíšeme, že máme na mysli i učitelky. "To je ale pro genderovou lingvistiku to nejhorší, protože tím se explicitně potvrzuje to, že ženy jsou ukryty za muži," vysvětluje Čmejrková.
Hodí se ženě říkat "vzmuž se"?
Genderová lingvistika také upozorňuje na různá nekorektní slova či ustálená přirovnání jako "vzmuž se", "ty jsi ale bačkora" či "kam čert nemůže, nastrčí ženskou".
"Někdy se skutečně říká, že když se o ženě vyjadřujeme nějakým mužským jménem, tak se tím ona dostává výš, kdežto když se o muži vyjadřujeme něčím ženským, tak ho tím snižujeme. Já ale proti tomu uvádím protiargument, že když o někom řeknete, že je autorita, celebrita, osobnost, hvězda, posila nebo naděje, tak jde o výrazná feminima, která používáme, i když mluvíme o mužích," míní Čmejrková.
Za další příklad nerovnosti může sloužit i oslovování mužů a žen. Muže ve společnosti oslovujete pane, což nijak nevypovídá o jejich vztahu k ženám, zatímco oslovení slečno nebo paní používáme podle toho, jestli je žena vdaná, či nikoli.
"Pravda je, že v prostředí anglickém a německém tento prohřešek proti korektnímu vyjadřování mizí a lidé přestávají oslovení Miss a Fräulein používat. Do českého prostředí to ale ještě nedošlo," říká Čmejrková.
Kuchař vaří v restauraci, kuchařka ve školní jídelně
Genderová lingvistika řeší i to, jak jsou ženy představovány v reklamách a časopisech či jak vypadá rozhovor mezi mužem a ženou a jaké stereotypní představy o ženách se v těchto oblastech vyskytují.
"Podle analýz rozhovorů mezi muži a ženami došli lingvisté k závěru, že ženy, pokud mluví s mužem, často přitakávají, vyjadřují zájem a vyptávají se, muži naopak k ženám mluví spíše ve větách oznamovacích a jsou to často oni, kdo přinášejí do hovoru nová témata," uvádí Čmejrková.
Lingvisté také upozorňují na častou asymetrii mezi mužskou a ženskou podobou pojmenování. Předpokládá se, že lékař (muž) má sestřičku (ženu), podobným příkladem je ředitel a jeho sekretářka.
Existují také výzkumy, které zjišťují, co si lidé představí například pod slovem kuchař a co pod slovem kuchařka. "Bývá to tak, že pod slovem kuchař si lidé představí profesionálního kuchaře ve skvělé restauraci, zatímco kuchařka vaří ve školní jídelně knedlíky," říká Čmejrková.
Čeština je ženský jazyk
Rozmanitost, která je pro český jazyk typická, se líbila například lingvistovi Pavlu Eisnerovi, který na ni upozorňoval v knize Chrám i tvrz z roku 1946. "Říkal, že čeština je ženský jazyk, že žena má v češtině vlastní garnituru koncovek. Pro něho čeština znamenala ženskost, měla erotické kouzlo," uvádí Čmejrková.
Přístup genderové lingvistiky je jiný, nejde tu o to, aby žena byla okouzlující, ale aby byla i v jazyce rovna muži. Je ale otázkou, jestli se má do jazyka zasahovat. "Jisté posuny tu jsou ale patrné. Když si například pustíte televizi, všimněte si, že moderátoři začali častěji používat dvojice jako ‘diváci a divačky’, ‘moderátoři a moderátorky’, ‘sportovci a sportovkyně’," míní Čmejrková.
GEnder a jazykLidé se definují různými způsoby, jedním z těch nejzákladnějších je, když řeknou "jsem muž" nebo "jsem žena". Existují teorie, které říkají, že rozdíl mezi pohlavím je dán spíše než biologicky kulturou a výchovou. Lidské pohlaví je tak biologickou daností, jež slouží jako základ, na němž lidé konstruují společenskou kategorii zvanou gender. Mnoho lidí se pak opírá o genderové stereotypy, což jsou zjednodušující popisy toho, jak má vypadat "správný muž" a "správná žena". Jazyk je v rámci studia genderu důležitý proto, že skrz jazyk vnímáme svět kolem nás, jazyk odráží naše společenské uspořádání a podílí se na našem chování. Jazyk je prostředek socializace. I v jazyce je patrné, že ženy jsou spojovány s negativními asociacemi, zatímco muži s pozitivními či neutrálními. Příkladem jazykového sexismu jsou slova muž a mužatka, kdy výraz mužatka používá ještě Bible kralická jako označení pro první ženu, časem se pak tento výraz zvulgarizoval. Dalším příkladem může být slovo děvka, původně ve významu děvečka. Jednou z možností, jak sexistický jazyk změnit, je začít používat jiné - korektní - výrazy, například místo mužstvo tým a místo zmužilost odvaha. Zdroj: Renzetti, Curan; Ženy muži a společnost |
