Režisér Jan Němec

Režisér Jan Němec | foto: Monika Tomášková, MF DNES

Roden a Němec, filmoví pašeráci mezi tanky

  • 2
Tak zvláštní roli Karel Roden ještě neměl. V režii Jana Němce totiž hraje Jana Němce: z dob, kdy režisér krkolomně pašoval své záběry z 21. srpna 1968 za hranice.

Neobvyklý film bude mít i neobvyklou premiéru. Němec totiž nesnáší slavnostní premiéry s jejich oficiálním řečněním a hodováním; navíc už se mu zajídají masové letošní hrátky s "magickými osmičkami" směrované ke čtyřicátému výročí invaze.

Takže svou novinku neuvede stylově v srpnu, nýbrž v červnu a její světovou premiéru svěří internetu: jmenovitě iDNES.cz. "Baví mě nové způsoby komunikace," vysvětlil jedenasedmdesátiletý filmař, který na iDNES.cz před časem pustil i premiéru svých Nočních hovorů s matkou.

Dino Ferrari, symbol svobody
Nový film má zatím pracovní název Holka Ferrari Dino - ze dvou důvodů. S pašováním tajných záběrů totiž pomáhala "italská spojka", jak říká režisér svým přátelům, italskému kolegovi z branže a novinářce.

"Itala hraje Jan Budař, jen pořád nevypadá jako Ital," směje se režisér. Pro roli dívky měl vyhlédnutou Scarlett Johanssonovou. "Ale nabídka se k ní nějak nedostala, takže klíčovou hrdinku, hrající si na Italku, zosobňuje osmnáctiletá Tammy Sundquist, Češka žijící ve Španělsku - a zároveň dcera představitelky Nastěnky v mém filmu Mučedníci lásky. Vlastně se ten příběh mohl klidně stát i její matce," líčí Němec.

Druhou příčinou pro italsky znějící titul filmu je slavný pamětnický symbol. Ferrari Dino, zvláštní série sportovního vozu, kterou dal Enzo Ferrari vytvořit na počest svého mrtvého syna Dina, se zrodila právě roku 1968 a pro mladé z tehdejšího Československa zosobňovala podle Němce "to úplně nejvíc", co si představovali v západním světě svobody za železnou oponou. Mimochodem, značka Ferrari Dino se zrovna letos vrací v upravené moderní podobě.

Z materiálu, jejž Němec pořídil 21. srpna 1968 v pražských ulicích přímo na místech největších střetů, pak sestřihal své Oratorium pro Prahu, jež získalo cenu mezinárodní kritiky na festivalu v Mannheimu. "Jednotlivé záběry prošly snad třemi stovkami filmů na celém světě, ale teď se použije původních šestnáct minut v celku. Kopii negativu jsem objevil v archivu rakouské televize," slibuje Němec, že film obsáhne i osud Rakušana, jenž dobový negativ zachránil a uchoval.

Jiným pomohl k Oscarovi
V hraném příběhu se prý vyskytnou "veškerá místa činu" Němcovy dobrodružné cesty - Praha, hranice, Vídeň i New York. Tím spíše překvapí, že rozpočet snímku včetně DVD a kopie, z nichž se bude také promítat, činí pouze 6,4 milionu korun; polovinu poskytl státní fond kinematografie. Němec tvrdí, že to úplně stačí: "Naopak, každý český film od kohokoli o čemkoli s náklady nad deset milionů korun je zbytečné rozhazování peněz!"

Původně chtěl režisér pro kameru "zopakovat" sovětskou invazi ve stopách dějin: loni 21. srpna měly vyjet tanky Prahou přesně stejnou trasou jako tehdy. Ale nakonec jednání s městem vzdal a scény s vojenskou technikou natočil v Milovicích.

"Není to dokument," upozorňuje, "ale ani plně věrná rekonstrukce." Postavu krásné dívky si upravil, ve skutečnosti to prý byla "dost příšerná novinářka". Ale co je pravda, vzpomínka, fabulace, to už dnes v paměti těžko rozliší. Ani Rodenovi se nepodobal: "Ale měl jsem jeho hnací sílu, energii, vztek."

Stoprocentně autentické tak budou v novém filmu jen dochované záběry. Prošly i oscarovým dokumentem Československo 1968, za nějž získali jeho tvůrci Robert M. Fresco a Denis Sanders zlatou sošku Oscara. "Použil je kdekdo, ale já jsem za ně nikdy nedostal ani zaplaceno," směje se Němec, jenž nakonec musel emigrovat. A jak skončili jeho "spolupašeráci"? Jejich další osudy shrnou závěrečné titulky.