Spor pražských politiků s představiteli Národní knihovny o její novou budovu na Letné se navenek vede o estetice, architektuře a čistotě pražského panoramatu. Ve skutečnosti je za střetem o chobotnici Jana Kaplického čirá politika. A tam, kde to politikům stojí za námahu, bývají cítit peníze. Velké peníze.
Chapadlo 1. – zakázka
V chobotnici je třeba vidět především mohutnou stavební zakázku v řádu miliard korun. Zakázku, která se má stavět v Praze, ale v režii státu, takže na její finanční toky neměli mít pražští politici vliv. Což se jim nejspíš nelíbilo.
Půl roku se vedla tichá válka nervů. Ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek chodil znovu a znovu do kanceláří magistrátních úředníků vybaven loňským usnesením zastupitelstva o tom, že mu má radnice prodat pozemky. A narážel na nové výmluvy, proč to nejde.
 Komise bez otce myšlenkyarbitři se sešli bez Kaplického |
Ta poslední zněla, že město nemá peníze, aby přemístilo tramvajovou smyčku, která je nyní na parcele určené pro budoucí knihovnu. Ježek nakonec souhlasil, že přeložku zahrne knihovna do nákladů. Technické argumenty došly, přišel čas na politiku.
Desátého října vystoupily špičky klubu zastupitelů ODS s tím, že tuto "katastrofu" (předseda klubu Pavel Žďárský) nebo tento "chrchel nad Prahou" (místopředseda David Vodrážka) nepřipustí.
ODS ovládá zastupitelstvo a zastupitelstvo drží pozemky. Na chobotnici je knihovně prostě neprodají. A první muž radnice Pavel Bém se přidal. Od začátku se mu prý chobotnice na Letné nezdála, neboť je "nekonečně neohleduplná" k sousední Pražské památkové rezervaci.
Ledy se pohnuly až ve chvíli, kdy šéf knihovny Ježek zašel za těmi "pravými lidmi". Podle důvěryhodného zdroje MF DNES se začátkem tohoto týdne sešel s Romanem Janouškem. Mocný a tajuplný podnikatel, přezdívaný pro těsné spojenectví s primátorem "Bémovo dvojče", patrně nezklamal. Od té chvíle mluví lidé z vedení Národní knihovny zase o tom, že všechno je na dobré cestě.
A z magistrátu začaly prosakovat informace, že ve stavbě se nakonec utopí závratných pět miliard korun.
Skutečné náklady na realizaci Kaplického návrhu lze podle Martina Váchy, který má tuto investici v Národní knihovně na starosti, odhadnout na něco kolem tří miliard korun. "Pro přesné vyčíslení je třeba nejdřív udělat investiční záměr," podotýká Vácha.
Proč se už nyní mluví o téměř dvou miliardách navýšení? Nahlas to nikdo neřekne, nicméně v kuloárech pražské radnice se šušká o tom, že daní za chobotnici bude předražení stavebních prací, obvyklé u zakázek financovaných z veřejných zdrojů.
Tyto řeči se už evidentně donesly i k uším premiéra Mirka Topolánka. V odpovědi na poslaneckou interpelaci ve čtvrtek mimo jiné řekl: "Diskusi sleduji velmi pozorně, ale nemám pocit, že bychom do toho měli vstoupit jinak než tím, že jsme pro příští rok vyčlenili základní prostředky na pokračování příprav této stavby. Ale diskuse o tom, jestli stát bude ochoten rozpočtovat 3,5 až pět miliard na tuto stavbu, tak ta je, přátelé, ještě před námi."
Že by nenápadný vzkaz těm, kteří se chtějí na chobotnici přiživit, aby se přestali těšit? Jeden vzkaz poslal premiér každopádně, a to politický. Adresovaný byl prvnímu místopředsedovi ODS Pavlu Bémovi. Topolánek mu jasně naznačil, že chce-li budovat svoji kariéru s pomocí státních peněz, bude jej muset přestat obcházet.
V televizi řekl, že mu vadí, že magistrát od počátku neřešil spor o chobotnici s vládou. "Bez vlády nemůže stát žádná Národní knihovna kdekoliv a v jakékoliv podobě," prohlásil. Situaci přirovnal k pražské kandidatuře na pořadatelství olympijských her.
Vláda o ní podle něj vůbec nebyla oficiálně informována, ačkoli by velkou část z odhadovaných 140 miliard korun nákladů hradil stát.
Chapadlo 2. – pozemky
Když pražští zastupitelé za ODS oznámili, že zablokují stavbu chobotnice a neprodají Národní knihovně pozemky, popřeli vlastní usnesení. Zastupitelstvo prodej schválilo už v březnu 2006 a také dalo pokyn městské radě, aby uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí – kupní.
Tehdy, pravda, netušili, že v architektonické soutěži zvítězí britský ateliér Future Systems Jana Kaplického se svým blobem (cákancem), pro který se více vžilo pojmenování chobotnice.
Primátor Pavel Bém, který byl členem poroty a proti návrhu nevystupoval, se najednou přidal k odpůrcům. Na rozdíl od kolegů byl natolik prozíravý, že nepoužíval laciné argumenty typu "nelíbí se mi" a vyhýbal se hanlivým přízviskům jako chrchel nebo žabí hlen
Jako argumentační zbraň proti knihovně si Bém zvolil způsob výběru pozemků. Minulý týden snad v každém vyjádření pro média (a bylo jich opravdu požehnaně) opakoval větu: "Pan Ježek vyhlásil soutěž na jiné pozemky, než město poskytlo."
Jenže záhy vyšlo najevo, že úpravu pozemků, schválených zastupitelstvem, si vyžádali Bémovi podřízení z Útvaru rozvoje hlavního města (ÚRHM). Dokládá to mimo jiné korespondence knihovny s tímto útvarem, kterou má MF DNES k dispozici. Změna parcel nebyla přitom nijak zásadní: šlo jen o to, aby budoucí stavba nebyla v tak těsném sousedství s původní zástavbou. A primátor Bém o této změně věděl.
"Ve prospěch realizace knihovny město upravuje svůj územní plán," psal ještě letos v březnu v publikaci k nové budově knihovny. Změnu územního plánu dokonce odhlasovala městská rada, které primátor předsedá. To ale nestačí, nutný je souhlas celého zastupitelstva, kam se už návrh nedostal.
A v této chvíli udělal Ježek chybu. Nepočkal na usnesení zastupitelů a vyhlásil soutěž už na nově vyměřené pozemky.
Bém na něj pak svalil veškerou vinu a k postupu svých lidí se nehlásil. "Přání Útvaru rozvoje hlavního města je jedna věc, reálné, zákonně získané a garantované pozemky věc jiná. Ředitel neměl a nemohl vyhlásit soutěž na pozemky, které nebyly jeho," napsal na serveru iDNES.cz.
Mezitím však politici zjistili, co vlastně na Letné má stát, a město začalo dělat obstrukce. Možná si ale někteří z nich uvědomili, že se jedná o pozemky, jejichž cena (převedeno na peníze) je nedozírná, protože podobné v Praze už nejsou. A rádi by na nich třeba viděli i úplně jinou stavbu, než je knihovna.
Chapadlo 3. – soutěž
Ve vzrušených debatách, které vyvolal náhlý odpor pražského magistrátu, zanikl jiný zádrhel týkající se Kaplického návrhu. A to pochybnosti o tom, že chobotnice byla vybrána ve férové soutěži.
Architekti, kteří skončili za Kaplickým, nepolevují v tlaku na jeho zpětnou diskvalifikaci. Čím argumentují?
Součástí zadání byl požadavek na začlenění takzvaných národních konzervačních fondů do budovy. Ty se měly stát jakýmsi jádrem budoucí knihovny. V těchto fondech, které dnes obsahují přibližně dva miliony svazků, jsou ukládány exempláře všech knih, které v Česku vycházejí.
Fondy nejsou čtenářům dostupné bez zvláštního povolení, jejich hlavní funkcí je uchování literatury pro příští generace a případná ztráta či poškození knihy (či jiné tiskoviny) bývají nenahraditelné.
Jenže na potíže si zadělalo vedení Národní knihovny, už když formulovalo podmínky architektonické soutěže. V nich se praví, že národní konzervační fondy jsou srdcem knihovny a že nesmí být v podzemí.
"Skladiště národních konzervačních fondů musí být umístěno v nadzemních podlažích s přímou vazbou na studovnu a další pracoviště tak, aby zde vznikla uzavřená zóna.
I když do této zóny většina návštěvníků nové knihovny patrně nikdy nevstoupí, je její význam pro celkovou atmosféru budovy mimořádný. Vědomí, že právě zde je uložena a pro budoucí generace uchovávána podstatná část národního kulturního dědictví, propůjčuje celé budově jedinečnou dimenzi," stojí v zadání.
Když se soutěžící ptali, zda umístění v nadzemí je nepřekročitelná podmínka, dostali odpověď, že ano, kdo ji poruší, bude vyřazen. Pro architekty to znamenalo vyrovnat se při navrhování horní části knihovny s tím, že se jim do ní musí vejít obří sklad plný knih.
"Toto skladiště tvoří plnou pětinu objemu celého domu, to je při navrhování nadzemní části zásadní limitující faktor," říká Tomáš Hradečný z ateliéru HŠH, který skončil v soutěži třetí.
Jinými slovy: když architekti vzali v potaz nepříliš velkou rozlohu pozemku na Letné a spočítali, kolik toho musí do nadzemní části "nacpat", začala se budova nutně vytahovat do výšky, což je ve vztahu k okolí a vzhledem k blízkosti Pražského hradu problematické.
A jak se s tím vyrovnal Kaplický? Nijak. Podmínku ignoroval a konzervační fond umístil do podzemí. To mu umožnilo si s nadzemím náležitě "vyhrát". Kaplický se o tom dnes odmítá bavit.
"To je minulost. Jestli se chcete bavit o minulosti, tak můžeme rozhovor hned ukončit," říká.
Podle pravidel měl být hned v prvním kole vyloučen. Místo toho se porota usnesla, že jeho řešení podzemního skladu je převratné, takže podmínka už nemá opodstatnění, a po prvním kole ji zrušila. Na řeči o "srdci knihovny", o nutném propojení se studovnami či o jedinečné dimenzi budovy, dané blízkostí těchto archivů lidem, se prostě zapomnělo.
Benevolence mezinárodní poroty byla mimořádná. A i tím posílila spekulace o tom, že někteří členové poroty nemuseli být úplně nestranní. Předsedkyně Eva Jiřičná je bývalá Kaplického přítelkyně. S další členkou poroty, iráckou architektkou Zahou Hadidovou, se Kaplický zná mnoho let, napsala také předmluvu ke knize Skici, která mapuje celou jeho tvorbu.
Kaplický úvahy o nadržování vůbec nepřipouští. "Víte, kolik bylo členů poroty? Osm. A já jsem se všemi nespal," odvětí rezolutně
Podle této logiky by se prý nemohl přihlásit do žádné velké soutěže, protože s většinou slavných světových architektů se zná osobně.
Ale zpět k soutěži. Když Kaplický vyhrál i druhé, závěrečné kolo, další soutěžící se vzbouřili. Česká komora architektů za ně podala protest k Mezinárodní unii architektů (UIA) v Paříži, podle jejíchž regulí se soutěž konala.
Jenže její člen byl v porotě a nad nedodržením podmínek ze strany Kaplického přimhouřil oko. Podle toho vypadal i výsledek: unie sice rozhodla, že porota "překročila" některé závazné části architektonického programu, konkrétně podmínku spočívající v umístění národních konzervačních fondů, ale u toho zůstalo.
Vítěz zůstal vítězem. Přesto může mít stanovisko UIA zásadní význam, a to jako důkaz u soudu. Ateliér HŠH totiž požádal ředitele Ježka o doplacení 1,4 milionu korun. Což je rozdíl v odměně za druhé a třetí místo v soutěži.
"Vycházíme z toho, že kdyby byl vítěz po právu vyřazen, posunuli bychom se na druhé místo," vysvětluje Hradečný. A očekává, že se s Ježkem sejde u soudu.
